Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ÚVAHA: Gottova cesta k Bohu
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Vintr 21.10.2019 12:57Církevní stavby s tím "pozlátkem" tvoří většinu architektonických památek v naší zemi. Mimo jiné jsou i hlavní turistickou zajímavostí naší země. Na bolševické paneláky by se sem nikdo dívat nejezdil. |
|
|
L. Zach 22.10.2019 0:17@Svoboda Jojo, jeden zabedněný pitomec vedle druhého: http://www.nedelnilisty.cz/index.php/svedectvi/842-verici-vedci-a-vyznamne-osobnosti https://en.m.wikipedia.org/wiki/List_of_Christians_in_science_and_technology |
|
|
V. Kolman 21.10.2019 7:17Dobře a roztomilou češtinou bez chyb (žádné jsem neviděl) napsaný příspěvek |
.
|
J. Anděl 21.10.2019 6:52Tohle je zajímavý a hodně intimní článek. Který hodně vypovídá o vztahu autora k církvi, náboženským tvrzením a kultuře, o jeho víře či nevíře v podobu toho, co je po smrti. Zádušní mše jsem se nikdy nezúčastnil. Zúčastnil jsem se několika obyčejných, světských pohřbů, bez účasti církve. Mé dojmy však byly autorovým kupodivu dost podobné, v mnoha ohledech. Tak, jako autorovi připadají ofenzivně prázdná slova o setkání či koncertě v nebi, připadají mně stejná slova o tom, že někdo už není, ale zůstává s námi v našich srdcích. A k tomu ta možná prázdná rakev, roboticky zajíždějící do podlahy, uměle působící květiny a umělé osvětlení, reprodukovaná hudba... Jak může tak odlišná zkušenost vyvolat tak podobné pocity rozčarování a nechuti? Je to tím, že jsem svým způsobem věřící a na světském pohřbu mi chyběla slova o Bohu a nebi, tak jako autorovi tam překážela? Nemyslím si to. Osobně se domnívám, že jsou věci, na které žádná slova nestačí. Které se dotýkají těch částí naší duše/nervové soustavy, které neuvažují v abstraktních pojmech slov. Těch částí, které nám připomínají, že smrtí právě všechna slova, pozemské rituály, kulturní a náboženská specifika, všechen ten mentální mumraj, končí a/nebo přecházejí do zcela jiné formy. A ať už si u smrtí otřesených pozůstalých přihříváme jakoukoliv polívčičku, ať náboženskou nebo ateistickou, výsledek mnohdy vyzní kysele a pokrytecky. Tím spíš, vysílá-li to televize. Méně je někdy více. Naše životy jsou filmy s otevřeným koncem. Odcházíme do ticha, ze kterého nemáme žádné prokazatelné reportáže, ve kterém nevidíme nic a je tam potenciál všeho. Je to však na nás, jak se chceme rozloučit s těmi, o které jsme přišli. Na mě, na autorovi článku, na každém. Nikdo nás nenutí účastnit se rituálů druhých. Nemůžeme jim však diktovat, jak to mají dělat. Čemu mají věřit. O čem mluvit a o čem mlčet. |
|
|
R. Langer 21.10.2019 10:38Hm, no víte, ale proto, "že někdo už není, ale zůstává s námi v našich srdcích", tak ona na to ta slova vlastně nejsou potřeba. Ona to je totiž realita, na rozdíl od těch pobožných tanečků postavených na víře a slibech v bůhví co. Alespoň já to tak rozhodně cítím. Je to podle mne totiž hlavně o tom konkrétním člověku, nikoliv o libovolném Bohu. |
|
|
J. Anděl 21.10.2019 10:55Ano, dalo by se říct, že stěrače se nehlásí. To je právě to, co mě na světských pohřbech deptá. A ještě to hlásej pateticky, protože sice (jsme) opustili náboženskou rétoriku, ale ponechali (jsme) k tomu ten rituál. Ano, každý to vnímáme, cítíme jinak. Proto i když chápu autorovo rozčarování, protože jsem něco podobného zažil, nemyslím si, že kdokoliv z nás může druhým upírat jejich rituály či víru. Jen se jich nemusíme účastnit. |
|
|
R. Langer 21.10.2019 13:08Hm, něco se říkat musí. Já zase nechápu, proč se za bohem musí do kostela (synagogy, mešity, sídla Ústředního výboru). Podle mě to s ním nemá zhola nic společného. Ostatním to samozřejmě nijak neupírám, ale ať se na mě potom nezlobí, že si z nich kvůli tomu dělám srandu. |
|
|
J. Anděl 21.10.2019 13:24To já taky nechápu a myslím si totéž, tedy že nemusí resp. to s ním nemá zhola nic společného. Kostel, synagoga, mešita, klubovna, kino, hospoda... - jen místa setkávání. Lidi z nějakého důvodu lnou k identitarismu, vyžadující jednotné symboly, postupy a místa. Kdyby to automaticky nevedlo k válkám mezi těmi skupinami, bylo by to asi jedno. Ale to je taková sluníčkářská utopie. |
|
|
R. Langer 21.10.2019 13:54Naopak, to je utopie zdravého rozumu. Toho se ale mezi sluníčkovými věřícími hlásajícími lásku a mír bohužel zhusta nedostává. Ta je u nich totiž jen pro ty vyvolené. |
|
|
J. Anděl 21.10.2019 14:08Sluníčkářská nebo zdravého rozumu je ve skutečnosti jen drobný rozdíl, důležité je to slovo utopie. Utopii je v principu blíž sluníčkářství, než zdravý rozum, ne? ;-) |
|
|
L. Zach 22.10.2019 0:22Jojo, jeden utopista vedle druhého... http://www.nedelnilisty.cz/index.php/svedectvi/842-verici-vedci-a-vyznamne-osobnosti https://en.m.wikipedia.org/wiki/List_of_Christians_in_science_and_technology |
|
|
R. Langer 22.10.2019 9:53A ne snad? |
|
|
J. Vintr 21.10.2019 0:35Vážený pane, to sdělení, že jste byl jednou v katolickém kostele, jednou jste se podíval na zádušní mši v televizi, že jste nevěřící a vůbec nerozumíte náboženským rituálům, jste mohl napsat takto stručně jednou větou (nebo jste si to mohl nechat pro sebe a nepředvádět se na internetu). |
|
|
J. Bruner 21.10.2019 4:06víra je nepřekonatelný příkop mezi věřícím a bezvěrcem. Tam kde nelze dát důkaz existence či neexistence, nastupuje víra či nevíra. |
|
|
V. Kolman 21.10.2019 7:24Zásadní problém je v tom, že jen těžko lze definovat KDO? nebo CO? to vlastně ten "Bůh" je. |
|
|
R. Langer 21.10.2019 10:47Zato VÍRA jde většinou definovat velice jednoduše. Hlavně ta SPRÁVNÁ VÍRA! V tom problém nevidí prakticky nikdo. |
|
|
R. Tichý 21.10.2019 8:42Tak nejak. |
|
|
R. Langer 21.10.2019 10:44Zaplať pánbůh, že těm náboženským rituálům absolutně nerozumím. Co bych si já, neznaboh, s takovými zbytečnými kravinami vůbec počal? A když už je někdo požaduje, tak tady od toho máme přece ty odborníky, no ne? Svůj k svému... |
|
|
K. Dvořák 21.10.2019 17:03
|
