Z. Lapil 30.5.2023 13:08

Řekl bych, že jich zas tolik není.

Ale ono i obchodování na burze je práce v tom smyslu, že zkontaktuje (dva a více) majitele různého zboží a zprostředkuje jeho výměnu.

Osobně si aspoň nedovedu představit, jak bych bez burzy (nebo jakéhokoliv obchodu) rozdělil svůj projekt (představte si štos výkresů) na několik částí a jednu vyměnil s Vietnamcem za rýži druhou až sedmou za mrkev, cibuli, nějaký ten žampión a kousek toho kuřete) a osmou dal šéfovi té vývařovny, aby ji rozdělil mezi kuchařku, podkladní, Rusko (plyn na vaření) a ty pány, kteří natáhnou potrubí a řídí ten kamion a následně dodávku, co mi to přiveze na stůl.

Vlastně je naprosto fascinující, že se to všechno děje, aniž by to někdo přímo organizoval. Nebo si tu snad někdo dovede představit úředníka, který mi to všechno den co den zařídí a ještě toleruje skutečnost, že si deset minut před obědem začnu vymýšlet, jestli chci pizzu nebo čínu nebo podlehnu svému lepšímu já a spasu něco zeleniny a zapiju to kefírem?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krásenský 30.5.2023 15:28

Váš příklad "práce v tom smyslu, že zkontaktuje (dva a více) majitele různého zboží a zprostředkuje jeho výměnu" je v současném burzovním obchodování natolik speciální a vzácné, že nezahrnuje ani zlomek promile probíhajících obchodů. Tak nic. Naprostá většina slouží pouze k výdělkům a investicím, ve kterém nedochází k onomu "zprostředkování", obchodník nezná producenta ani zákazníka, často ani neví s čím vlastně obchoduje, protože mnohé je uzavřené v balíčcích (toxických) nebo svěří obchodování makléřům a makléřským domům či jen programům. Práce to je v naprosto zanedbatelném množství, tedy práce, která přidá tomu obchodování jinou hodnotu, než je výnos obchodníka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 30.5.2023 16:30

Souhlasím, že v burzovních obchodech je tak moc technologie, že je vysloveně odlidštěná. Zrovna tak je pravda, že spousta těch obchodů jsou obchody s deštěm nebo spíš - četl jste o tulipánové burze v Holandsku? Cibulky tam za těžce spekulativní peníze měnily majitele, aniž by opustily svůj důlek na zahradě nebo kde je tehdy pěstovali.

Přesto mě ale nenapadá jiný způsob, jak by můj dodavatel řekněme čaje dostal listí z plantáže do místní sámošky a dokonce přitom dokázal vybrat, jestli má být japonský nebo africký, černý nebo zelený, drahý či levný, respektive vybral jeden či dva od každého, abych i já v té sámošce měl aspoň něco na výběr.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krásenský 30.5.2023 18:38

Jo jo, příklad tulipány, Holandsko, ceny znám. Jediné co mne napadá oddělit investiční obchodování od zprostředkovatelského, tedy od skutečné služby, která hodnotu přináší. Ovšem jak toho docílit, nevím.

Investice by měly být produktivní a dynamické, nikoli stacionární. Tedy investice do výroby, do vytváření hodnot prací, nikoli úroky či umělým omezováním nabídky - to se rovná krádeži.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 30.5.2023 20:01

Jak toho docílit? Tím, že investice do výroby ponesou víc peněz, než ty do bank. Vrtá mi hlavou tahle věc: je problém s čipy do kdeceho. Jak je možné, že už dávno NĚKDO nezakládá a.s., neomlouvá s Číňany o licenci a nestaví další fabriku?

Obávám se, že to celé je důsledkem přílišné sociálna; možná bezpečí, chcete-li. Nezaměstnaný má dost peněz na slušné živobytí a banka v zádech pomoc od státu a nepovedenou investicí riskujete žalobu skrz podvod nebo nedostatečnou péči. Má pak cenu se snažit?

• reagovat
• nahlásit příspěvek