Z. Kulhánková 14.12.2012 7:35

Re: Kdyby jen nevyhoditelný,

K nepravostem se pusa držet nemá, ale než se otevře, má se dát výpověď.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kulhánková 14.12.2012 7:33

Re: Tak tímhle postojem k světu bych se zrovna nechlubil

Mnohokrát jsem hasila, co mě pálilo, i to, co pálilo jiné. Pokud ovšem někdo chce s vlky býti a současně si stěžovat na jejich vytí, má problém.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Forman 14.12.2012 6:54

Re: Kdyby jen nevyhoditelný,

Madam, máte jasnou modrou pravdu. K nepravostem se drží huba, protože by to mohlo poškodit partaj. Vy korčaginko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Forman 14.12.2012 6:53

Tak tímhle postojem k světu bych se zrovna nechlubil

Prostě jste mnoha slovy popsala a vysvětlila svůj zcela  amorální přístup ke světu.

Stačilo napsat , že se držíte v životě jen dvou hesel. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Co tě nepálí, nehas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 14.12.2012 5:55

Kdyby jen nevyhoditelný,

módní je i zřídit nadaci a hvízdálky odměnit. I když ta informace může být z původního zdroje smyšlená, upravená či co.

Považuji to docela drsný precedens. Povzbuzující. Takové Korčaginské..

Jasně že k nepravostem se nemá mlčet, ale...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Adler 14.12.2012 2:04

Re: Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

Ahoj Zuzano - jak rad bych s Tebou uplne souhlasil, ale myslim, ze v tomto bode -  "Vzápětí je zapomenut a doživotně nezaměstnatelný" tomu tak uplne neni. On uz to pan predrecnik take naznacil, ale jde o to, ze takovy "hvizdalek" si piskne, pote se prokaze, ze sice piskal, ale kecal, ale i presto je v podstate nevyhoditelny. V okamziku, kdy se zamestnavatel (a to i soukroma firma) pokusi mu ukazat dvere, spusti takovy hvizdalek naramny rev, ze je pronasledovan za to, ze poukazal s nejcitsimi umysly na nepravosti zamestnavatele. Nerad to rikam, ale vetsina soudu dava zapravdu "znevyhodnenym" zamestnancum a osklivym zamestnavatelum vetsinou pekne zatopi. Jiste, ze ma li zamestnavatel skutecne dobreho pravnika, tak se z toho casem mozna vyseka - ale financne se pekne prohne, takze pravnik dost cast sam rekne, ze rad pomuze, ze to mozna i vyhraje, ale ze on/ona vrele doporucuje financni narovnani, nez dojde k soudu. Rekl bych, ze takovy hvizdalek je peknej maler pro kazdeho zamestnavatele, a ze je na to kazda rada draha.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Brodský 14.12.2012 1:56

Re: Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

Jeden z problémů spočívá myslím v tom, že okrádání majitele firmy managementem není totožně ze zájmem firmy.A něco podobného platí i pro státního zaměstnance. Žaluje-li ministerský ůředník na svého Šéfa ministrovi či předsedovi vlády, nedopouští se tím neloajality ke státu.

Zkrátka zaměstnanci nejsou placeni za to, aby drželi basu s jinými zaměstnanci při okrádání zaměstnavatele. Policisté nejsou placeni za to, aby drželi basu se svými zločiny páchajícími parťáky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kulhánková 14.12.2012 1:29

Re: Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

Nikoliv, zachovávání tajemství se očekává od všech zaměstnanců i kontraktorů, kteří mají přístup k informacím, jejichž vyzrazení by firmu poškodilo. To může být seznam klientů, výrobní tajemství, plánované inovace ve výrobě, zdroje surovin, ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kulhánková 14.12.2012 1:26

Re: Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

Doktorka nejsem, ale stejně děkuju za velice obsažný a hodnotný příspěvek. Vezmu to popořadě:

V žádném případě nezpochybňuji všeobecnou morální povinnost upozorňovat na nepravosti a snažit se o jejich nápravu. Případy, o kterých píšu, jsou ovšem komplikované tím, že se jedná o zaměstnance, kteří mají neméně závažnou povinnost být loajální vůči zaměstnavateli a nevynášet mimo firmu informace získané v souvislosti se svým zaměstnáním.

V případě konfliktu těchto dvou povinností (a nemožnosti vyřešit je se zaměstnavatelem) vidím jako vhodné řešení nejdříve ze zaměstnání odejít, a teprve potom se věcí zaobírat. Pokud zaměstnanec poruší svůj závazek vůči firmě, aby upozornil na to, že firma neplní své závazky, není o nic lepší a jak říkají Angličané, ze dvou zel jedno dobro neuděláš.

Jak správně uvádíte, u větších firem i státních zaměstnanců je pro tyto případy předepsaný postup, který chrání obě strany. Také jsou ovšem zaměstnanci vázáni mlčenlivostí, která omezuje jejich právo svobodně šířit informace. To platí i pro práci konanou na smlouvu o dílo.

Porušení závazku mlčenlivosti je stejná nepravost jako ta, na kterou se upozorňuje. Zaměstnanec nebo kontraktor, který nadřadí své právo svobodně šířit informace svým závazkům k zaměstnavateli nebo klientovi, je škodná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Vážný 14.12.2012 1:03

Re: Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

A teprve na pozadí této svobody je zde několik profesí, kde se očekává určitá míra zachovávání tajemství, neboť je to v demokracii prospěšné:

Kněží, OČTŘ, advokáti, notáři, lékaři, sociální pracovníci atd...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Vážný 14.12.2012 1:01

Ono to zdaleka není tak jednoduché, jak by si paní doktorka přála

Hraje zde totiž roli více faktorů. Prvním, zastřeným, je česká normalizační zásada: Nehas co tě nepálí. Proč by SIS měl komplikovat život. Jenže to není morálka, spíše amorálnost (sobectví). Jsou národy s hlubokou křesťanskou tradicí, kde je hřích druhého něco, co je POVINNOSTÍ řešit (s ním, ale pak i s příslušným společenstvím).

Nahlédněme na to v modelu soukromého práva: Podnik patří podílníkům, ale jako zaměstnanec zjistím, že je šéf okrádá? Není nic přirozenějšího, než toto majitelům sdělit. (Samozřejmě si musím dát pozor na to, abych měl v ruce rozumné indicie.) A kdo jiný je "podílníkem" státu, než mi všichni.

Upozorňuju, že velké mezinárodní korporace se chrání před whistleblowerstvím na venek jednoduše: Mají na to vlastní vnitřní kontrolní a právní oddělení, které tvrdě vyšetřují každé upozornění. A je garantováno, že žádné v dobrém míněné upozornění (byť nepravdivé), nesmí být zdrojem oplácení či pronásledování, což se považuje za horší hřích, než většina sdělitelných věcí. Proč? Navíc v západní morálce zaměstnaců je POVINNOST upozorňovat na nepravosti. Proč to vše? Protože pronásledovaný zaměstnanec znamená téměř s jistotou soudní proces a vyšetřování, whistleblower na venek je horší než dovnitř a bez vzájemné kontroly by bylo o stovky procent více různých zneužití, překračování finančních mezí a rizik atd. a krachů.

A k tomu všemu ve veř. správě přistupují dva faktory: 1. Rozsáhlá informační svoboda, na principu: co není zákonem stanoveno jako tajné, je veřejné. Proto většina úředníků - whistleblowerů v podstatě udělá to, co by stejně dosáhli, kdyby "sami sebe" požádali o vydání příslušného dokumentu. 2. Také máme ÚSTAVNÍ právo svobodně ŠÍŘIT informace, nejen je svobodně přijímat. Ústavní právo smí být omezeno pouze zákonem (což jistě autorka ví), je-li to v demokratické společnosti nezbytné a nestačí na to žádné podzákonné předpisy, natož pak směrnice zaměstnavatele. Čili musí jít o zákonnou utajovanou skutečnost, osobní údaje, reálné obch.tajemství atd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek