Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mne na vývoji "pohledu na historii" po roce 1989 fascinuje něco jiného. Současně s propagací katolického pohledu na Bílou horu a pobělohorské období se objevily omluvné názory na rok 1968 a následnou normalizaci ze strany staronových komunistů z KSČM. Ta podoba přístupu je fascinující. Čím déle to sleduji, tím více podobností mezi normalizací a pobělohorskou dobou. Nu, ideologové jako ideologové. A co je to pár století v celé historii...

Autor má v zásadě pravdu. Jenže ji prezentuje na úrovni dějepravy pro osmileté. S tím budou katoličtí historikové hotoví za pět minut a a ni s tím nebudou mít moc práce. Místo abychom u "věrných Moravanů" ocenili, že se aspoň nějakou dobu v beznadějné situaci bili se snažíme naznačit, že to nebyli námezdní žoldnéři. Dvacet sedm popravených popravujeme jako mučedníky. Někteří opravdu zemřeli pro svobodu. První z nich, hrabě Šlik ovšem zemřel proto, že se jako velitel stavovských vojsk v Lužici vzdal císaři, aniž musel. Tomu se říká dezerce.

Habsburkové možná aspirovali na globální moc, k jejímu naplnění ovšem měli vždy dost daleko. Pravda je, že Ferdinand II. se násilím zmocnil země, která ovšem svoji schopnost spravovat si své věci sama právě za stavovského povstání v dostatečné míře nepředvedla. Snadno se to soudí, ale bělohorská porážka byla něco, co by vojevůdce na svém místě měl zvládnout.

Takhle by se dalo pokračovat.

Kdyby to nebylo tak smutné, člověk by se s chutí zasmál. Překrucování, lži a hlavně fůra žluči. Je to příznačné zakončení týdne modliteb za jednotu křesťanů.

Je paradox, že, neoslavujeme ty české pány, kteřá po porážce na Bílé Hoře, odešli do švédské armády a pokračovali v boji. Oslavujeme ty, kteří po porážce se vrátili, nebo zůstali v zemi, prosili císaře za odpuštění, o milost, přísahali mu věrnost a slibovali být dobrými poddanými, tedy kolaboranty. Jenže cisař pod vlivem špatných poradců je nevyslyšel a vybraných 27 nechal popravit. Mimochodem z těch popravených českých pánů na Staroměstském Náměstí, bylo nejméně pět němců jak polena. Znova připomínám, že šlo o válku mezi protestanty a katolíky a ne mezi čechy a němci.

To moc neštymuje s tím, že mezi popravenými byl i katolík.

A co je na těch výrocích, které se tak nelíbí panu autorovi, nepravdivého?

Poprava 27 většinou nečeských a nepánů bylo Veliké teatrum" - veliká show pro diváky, která měla ukázat, kdo vyhrál. A byla výtečně zorganizovaná a zrežírovaná. A mnohem méně krutá, než jak bylo zvykem postihovat zrádce panovníka v Německu, Francii nebo Anglii.

Ti "moravané" u zdi letohrádku Hvězda ze Schlickova pluku byli skutečně žoldnéři najatí po celé Evropě, zejména v německých zemích a placení moravskými stavy. Asi lépe než ostatní, Skutečně tam nezahynuli všichni a jejich velitel a majitel pluku Jindřich Šlik skutečně hned na bitevním poli konvertoval, v době popravy (mimo jiné i jeho bratrance Jáchyma Ondřeje Šlika) už sloužil v císařské armádě, kde udělal kariéru po boku a potom proti Vakdštejnovi, zúčastnil se jako velitel dobytí a vyvraždění Magdeburgu a skončil jako president Hofkriegsratu, tedy něco jako náčelník generálního štábu.

Evangeličtí stavové skutečně nebyli o nic tolerantnější než jejich katoličtí sousedé a nepovstali kvůli svobodě svědomí, natož "lidským právům", ale okamžitě se rozhádali o úřady a hlavně požitky po vyhnaných katolících.

No - a srovnání s holokaustem je nemravné, jak jsme se tady nedávno shodli...

Mimochodem - nic z uvedeného není výsledkem nějakého Bruselského poručníkování, to jsme se učili (tedy ti, kteří dávali pozor) už v 70. letech v socialistické škole, která rozhodně katolíkům, Habsburgům a Temnu nepřála.

Evangelické církve v Česku by se měly pokusit vystupovat poněkud sebevědoměji. Většina Čechů je vúči katolické církvi historicky nedůvěřivá ( stále v důsledku pobělohorského traumatu po generace přenášeného). Katolická církev se v českých poměrech nikdy nestala integrální a respektovanou součástí novodobého národa.

Tak vítězství Zemana nad Schwarzenbergem sice zmrazilo vzkříšené naděje Sudetských Němců, poněmčování Čs společnosti a zejména dějin ovšem zdárně pokračuje. Nejdříve jsme se dověděli, že 2. světovou vlastně začali Rusové a Němci také nakonec neprohráli. Husité byly grázlové, co všechno vydrancovali a Žižka neprohrával jen proto, že z bojů včas prchal. Z Jiráskova Temna se stalo Světlo a z Boženy Němcové děvka Božka. Na dresech hokejistů místo lva jakýsi oškubánek, no je toho víc. Platí, že vítězové píší dějiny a tehdejší vítězové se už od těch dnešních hodně liší, takže to bude salámovou metodou pokračovat...

Patočka, Co jsou Češi, na str. 62 cituje Pekaře: Ze země (české) vyvážely formanské vozy těžké náklady české kontribuce ... za Karla IV pocházela více ne 1/2 státních pčíjmů z českých zemí ....str. 74: Rakouské dědičné země byly postaveny jako "německé země" proti uherským .... 75: ...Kromě triviálních škol na venkově bylo celé vyšší školství zamýšleno i praktikováno jako německé ... 78: snaha zavést němčinu jako státní řeč se stala elementem poručníkování... Kromě Pekaře se leccos najde v Denisově díle Konec samostatnosti české.

No, ono to nakonec asi opravdu dobře dopadlo. Stavovský stát - to by klidně mohlo skončit i rozchvácenim zemí koruny české a dnes bychom zde psali třeba německy. Dnešní historikové - až na výjimky - nic nepřepisují. Jen upřesňují, dávají i jiný úhel pohledu. A barok český a moravský - toť jeden z vrcholů umění u nás. A historikové tím chtějí naznačit, že bylo-li by u nás jen temno a dusno, asi by se toho baroku lidé po celé zemi tak nechytili. Barok = stíny a světla. A to přesně byla doba po Bílé Hoře.

Likvidace Židů v Osvětimi byla talé "skvěle zorganizovaná..."

A blízko Osvětimi žil také Rudolf Höß, kde měl poblíž postavený osobní dům, a řídil celý vyhlazovací tábor. Toho se zrovna nakonec podařilo postavit před soud a oběsit. Měl všechno dokonale "zmáknuté", vyhlazovací proces bylo jeho řemeslem.