J. Anděl 26.12.2018 7:09

vina a vděk

Dobré zamyšlení nad pojmem "kořist" (a dobrý - inspirativní - starý překlad myšlenky "kořist Bohu roven býti").

Pro osoby v meditativním rozpoložení, jaké nabídl pan Drápal, nabízím srovnání s muslimským "inšallah". I v češtině dávno známe "dá-li Bůh", nejde tedy o cosi výsostně arabského či muslimského (proto nechápu, proč právě tímto úslovím jim mýt hlavu).

Souhlasím s panem Drápalem, že kdo se cítí obdarovaným, touží obdarovávat druhé. Někdy pak ti, co ukořistili, cítí vinu a potřebu dát ze své kořisti daň těm, kteří neukořistili, aby tak svůj pocit viny umenšili. Ti druzí, zmínění "obdarovávaní" jdou někdy možná životem a s postojem "dá-li Bůh" vrhají se i do nebezpečných situací (třeba na moře). A Bůh jim dává - mnohdy skrze subjektivní pocit viny těch, co se cítí být kořistníky.

Pocit viny je snad nejnenasytnějším a nejneuspokojitelnějším "chtíčem" - neřekneme-li si "dost", sám nemá dost až do úplného sebezničení. Mnohdy je pocit viny vnucený a implikovaný společenským tlakem (a je nejčastějším nástrojem manipulace ideologií), někdy je oprávněný (alespoň semínko oprávněnosti v něm bývá, aby se měl tlak a manipulace čeho chytit). Eliminovat pocit viny tak pomůže nekořistnit (dodržovat "desatero" především osvobozuje od pocitu viny a tak prostoru pro manipulaci) a jak píše pan Drápal, nahradit to vděkem za dar(y) života. Případná touha obdarovávat z přemíry vděku totiž na rozdíl od splátky daní z pocitu viny není sebezničující a ponechává prostor říci "ne". Ponechává svobodu.

Píšu to, že se mi to líbí a inspirovalo mě to k tomuto zamyšlení. Ne, že bych chtěl povýšeně poučovat z nebes - v žádných nebesích nejsem (samozřejmě) a ani se být nedomnívám. Díky za pochopení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fridrich 26.12.2018 6:26

Zjednoduším to - v naší době a na Západě se zapomíná na velm

Zjednoduším to - v naší době a na Západě se zapomíná na velmi důležitou věc - a to, že k jakýmkoliv lidským právům musí vždy přináležet i POVINNOSTI, ODPOVĚDNOST, ETIKA, OHLEDUPLNOST.. Říká se, že pokud by lidé dodržovali jen jeden jediný pradávný zákon - tedy křest'anské DESATERO, tak lze zrušit další právní a represívní systémy naší civilizace, tedy soudy, policii - byli by nepotřební.. Pro ateisty a jinověrce doporučuji si DESATERO vyhledat, přečíst a snažit se ho dodržovat.

http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kovaříček 26.12.2018 5:34

Lidské právo.....

Ach jo, ti křesťané mají v hlavách zmatek. Cítí potřebu pomáhat Afričanům, posílají léky a potraviny, a potom se divi, že se ti lidé přemnožují. A změnit reprodukční chování Afričanů? Jak pošetilý to nápad! Rozumější by bylo poslílat do Afriky kondomy, to ale papež asi nedovolí! Takže křesťanským Evropanům zůstává jedno šlechetné lidské právo: otevřít dveře do svých příbytků a trvale ubytovat u sebe dvacet nebo i více afrických muslimů. Vždyť ta jejich nábožensrví jsou ze stejného kořene, tedy od Abraháma.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krásenský 26.12.2018 5:10

Děkuji

za článek a přeji požehnané svátky vánoční a Boží požehnání v novém roce.

Kladete si otázky: "Jaké je tedy řešení? Nevidím jiné než zásadní změnu reprodukčního chování afrického obyvatelstva. Může k ní ale dojít? Jakým způsobem?" Je tu jedno hodně nekřesťanské řešení - umořit "afriku" blahobytem (https://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil). Nekřesťanské proto, že úmysl zničit druhým budoucnost, není nijak omluvitelný. V Evropě, USA a dokonce i v Rusku (ač jejich blahobyt je daleko skromnější) tento princip funguje spontánně. Porodnost klesá a klesá i množství obyvatel. A pokud "blahobyt" okořeníme rozvratem hodnot (a možná je rozvrat hodnot přirozeným důsledkem blahobytu) může být efekt ještě výraznější.

Křesťané, ale spíš postkřesťané, v pomoci zapomněli na "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." (Mat 6,33). Materiální pomoc - je dobrý úmysl jímž je cesta do pekel dlážděná. Nasytit hladové, ošetřit nemocné, poskytnout přístřeší pocestným je nezbytnou součástí křesťanství. Ovšem sytit každý den hladového, který si svůj chléb vezdejší dokáže vydobýt sám, ošetřovat zraněné, kteří místo každodenní lopoty, si navzájem ubližují, či darovat dům či zem cizincům, kteří odešli ze svých zemí právě proto, aby získali půdu i příbytek bezpracně - to není křesťanské, tedy ani rozumné. To je nezvládnutý sentiment, planý soucit, který s láskou k bližnímu nemá nic společného. A to v tom lepším případě. Duchovní pomoc je základ, ostatní pak přijde samo - viz. jezuitské redukce v Jižní Americe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 26.12.2018 1:07

Nevím jak souvisí

to, co napsal pad Drápal v závěru, s tím, co píše o přemnožování lidí v okolním světě. To se máme jako vzdát a nechat se jimi bez odporu v klidu a míru sežrat?

• reagovat
• nahlásit příspěvek