J. Jurax 15.3.2016 0:51

Nesouhlas

Nesouhlasím s názorem autora o žádoucím přibližování se komunistickému principu „každému podle jeho potřeb“.

Každý má mít jenom tolik dětí, kolik je schopen vlastní prací uživit a vychovat. Stát nechť pomůže v nouzi, ale jen v nouzi - nějaký handicap, nemoc, zranění, ztráta živitele či živitelky etc. Jinak nechť stát pomáhá nepříliš razantně - odpočty z daní, školními pomůckami, stipendii na vzdělání dětí. Protože jsou to spojité nádoby - když někomu dáte, musíte jinému sebrat.

A argument "Proplacené školní obědy zase můžou být příležitostí, jak navyknout děti na chuť některých potravin, které by neměly chybět v jídelníčku. K tomu je totiž zapotřebí osm až patnáct porcí a ne každá rodina má na to, aby čtrnáctkrát nechala dítě vyklopit na zem rybu." je až pozoruhodně pitomý. A stát na to má?

Ono zápas o tu správnou míru přerozdělování, o tu správnou míru sociálna ve společnosti je fundamentem politiky, politického boje. Na tu správnou míru mohou být různé názory, otázka je zejména levicovými stranami populisticky zneužívána (slibem neurazíš). Obecně by nemělo docházet k extrémům a po mém soudu by měla být spíš vyzdvihována individuální odpovědnost každého za jeho žití a rodinu než posilována role přerozdělujícího státu, který se vždy postará i o ty, co shledávají starání se o sebe a svou rodinu příliš namáhavým. Protože když je stát moc hodný a sociální, buď na to nemá a zadlužuje se - viz současné evropské státy včetně nás - nebo jsou nakonec relativně chudí všichni - viz zkušenost nás, co ještě pamatujeme budování rozvinuté socialistické společnosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek