Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
SPOLEČNOST: Černí baroni
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Arab 3.9.2006 17:36Re: Re: Jeptišky . . . Běž někam blbe!!! |
|
|
polit 2.9.2006 18:52názor 2 ano,je pravda,že se říkalo těmto vojákům pétépáci, ale se skutečnými, původními PTP neměli nic společného, černý kufr už nesměl být v r.1958 kdy jsem rukoval, černé výložky měli mimo jiné i tankisti, ostatně v r.1960 začalo nové označení (hodnosti, nebarevné výložky, neoznačení druhu vojska), při odvodu se našlo několik, kteří přímo žádali ,aby je odvedli do dolů, že si vydělají peníze, - jako záložáci k nám přišli 2 bývalí příslušníci PTP, kteří fárali na dole a co tehdy vyprávěli o té době, hotová idyla - v našich očích byli tehdy pracovní jednotky něco extra, mohli si leccos dovolit,měli prachy a žádný buzerace typu zpívání v masce a četař furt nič nepočul |
|
|
doktor 2.9.2006 17:29Vojáky skutečných PTP jsem poznal osobně při základní vojenské službě jako obsluha děla u protiletadlových kanonýrů v Plzni, kam jsem narukoval po několika letech práce s lopatou, kterou mi zařídila maturitní komise na gymnaziu po maturitě s vyznamenáním. PTP vznikly v roce 1950 a byly rozpuštěny v roce 1954. Někdo narozený v roce 1940 u PTP prostě nemohl sloužit. To, o čem píše pan Boudný, nebyly PTP, ale svou náplní a režimem zcela odlišné Technické prapory. Vojna u PTP neměla s Černými barony nic společného. Byla krutá, šlo vlastně o tábory nucených prací. Pobyt u PTP neměl stanovenou žádnou délku. Už tím - o zacházení s těmito "vojáky" nemluvě - to vedlo ne ke kanadskému žertování, ale k zoufalství. Popsána je výborně ne ve Švandrlíkovi, ale v Kunderově Žertu. V autorových vzpomínkách je i více nepřesností. V roce 1959, kdy narukoval, dávno v Rajhradě ani jinde u nás žádné řádové sestry ani bratří nefungovali. Ženské řády byly zrušeny v roce 1950 a řádové sestry byly internovány ve vybraných střediscích. Klášter rajhradských Sester Těšitelek byl dávno před rokem 1959 obsazen a používán armádou. Sestry Těšitelky i rajhradští benediktini obnovili svou činnost až v roce 1989. |
|
|
Jiří S. 2.9.2006 18:18Re: Vojáky skutečných PTP Přesné informace. Jen bych dodal, že velmi dobrý Jirešův film podle Kunderova románu "kupodivu" není vysílaný televizemi v různých pamětnických cyklech místo Majora Zemana a spol. |
|
|
StandaU 2.9.2006 18:45Re: Vojáky skutečných PTP konečně, to napsal někdo pravdivě a bez příkras. Většinou si zde diskutující pletou PTP s železničním nebo silničním vojskem, kterým se slangově také říkalo PTP, ale s původními útvary PTP neměly nic společného. |
|
|
Andy 2.9.2006 19:31Re: Vojáky skutečných PTP aha. Takže v Mnichově u M.L. se staraly až do sametovky o pacienty socialistické zdravotní sestry převlečené za jeptišky. To byly ale potvůrky mazané. Ve skutečnosti byly ženské řehole ( jako už předtím mužské) vystaveny zásahům státu a různě stěhovány, jejich členky internovány a zase pouštěny, pracovaly vesměs v ústavech sociální péče a moc se o nich nevědělo, řády však zrušeny nebyly. V Rajhradě ale po roce 50 jeptišky už prý nebyly. Historku autora připisuji obecné vojenské zvyklosti přibarvených vyprávění typu: řeksemveliteliaťmivlezenazáda, případně "chytiljsemtakhlevelkourybunatkaničkuodpodvlíkaček". Jak jsem se dočetla na stránkách Vojenství, tak : "Dne 21.4.1954 rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ o zrušení pomocných technických praporů a klasifikace "E" ke dni 30.4.1954. K tomuto datu byly poslední čtyři PTP reorganizovány na technické prapory. Ke dni reorganizace u PTP sloužilo okolo 4 000 osob, z toho asi 2 700 s klasifikací "E". Proto předpokládám, že TP si dál říkali mezi sebou PTP, což naprosto chápu a podobné zvyklosti panují i v jiných oborech. |
|
|
doktor 2.9.2006 21:45Re: Re: Vojáky skutečných PTP V PTP nebyli kriminálníci, ale spousta nepohodlných vysokoškoláků a velký počet kněží. Poslední řeholnice, kterým bylo coby jeptiškám dovoleno vykonávat své povolání, si pamatuji z chirurgických klinik někdy v roce 1956. Po tomto datu některé sestry ošetřovatelských řádů pracovaly sice ve zdravotnictví dál, ale jen jako řádné zdravotní sestry v běžných sesterských uniformách, některé se i vdaly. Ne tedy jako zdravotní sestry převlečené za jeptišky, ale právě naopak...Většina ostatních - aspoň na Moravě, možná že v Čechách to bylo jako obvykle jinak - byla soustředěna v některých klášterech a pracovala většinou jako zemědělské dělnice na nejbližším státním statku (na př. v Předklášteří u Tišnova). Některé kláštery fungovaly zdánlivě dál, ale byly to ve skutečnosti domovy pro řeholní či kněžské důchodce (na př. ve Znojmě na Hradisku nebo na Vysočině v Moravci). Vše znám z osobní zkušenosti: měl jsem mezi nimi a kněžími mnoho přátelských duší. Původní PTP nebyly jen "reorganizovány", nové technické prapory byly skutečně jen technické prapory, bez buzerace, se zbraněmi a se slušnými výdělky. Co byly původní PTP jsem už napsal, a Kundera správně vylíčil. I kdyby to bylo třeba v desíti ročnících Vojenství, od přátel z PTP jsme věděli, že jejich prezenční služba byla původně stanovena na dobu NEURČITOU. |
|
|
Andy 2.9.2006 21:56Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP v roce 56 jsem ještě nežila, ale někdy v letech 1972-1976 jsme byly se školou na exkurzi v Mnichově u Mariánských Lázní a tak řeholnice v ŘEHOLNÍCH ŠATECH pracovaly v Ústavu pro mentálně postiženou mládež- ženy do 26 let. Zde je odkaz: http://web.quick.cz/usp-mnichov/uvod.htm V části "historie" si můžete mé údaje ověřit. Odkaz na to, že PTP byly změněny na TP, tedy nebyly to dva různé, na sobě nezávislé jednotky nebo jak to nazvat, jste si mohl přečíst v mém příspěvku. Autor nijak nezpochybňuje vaše tvrzení, že služba u PTP byla původně na dobu neurčitou, naopak to sám zmiňuje. Nevím, o co vám jde, zřejmě musíte mít pravdu za každou cenu, ale je mi líto, někdy to bohužel nevyjde. |
|
|
Andy 2.9.2006 22:09Re: Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP jeptišky pracovaly také například v Kokorách- ale tam jsme se nebyly podívat, takže nevím, co nosily na sobě. Vzhledem k tomu,že nebyly pokládány za civilní zdravotní sestry, nepředpokládám, že nosily sesterské uniformy. Ale to je jen má domněnka. Byly to dominikánky a pracovaly tam do roku 1981, kdy odešla poslední do starobního důchodu. |
|
|
doktor 2.9.2006 22:48Re: Re: Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP Na pétépáky jsem od dob Černých baronů, kteří je zdiskreditovali, citlivý. Nedám na ně dopustit. Stejné je to s katolíky: aktivní práce v katolickém skautu a studentském hnutí byla jednou z příčin, proč jsem nesměl v padesátých létech na vysokou. S řády máte pravdu: nebyly zrušeny (většinou měly centra v cizině), ale byla jim pozastavena činnost, kláštery zrušeny, a nesměly přijímat nové členy. Mnoho členů řádů bylo pozatýkáno a vězněno jako zločinci - u nás na brněnském předměstí to byla celá velká fara, lidé, které jsme důvěrně znali. Ženský charitativní řád Sester Těšitelek, který měl t.zv. mateřinec v Rajhradě u Brna, obnovil činnost po roce 1989, a nyní obhospodařuje rajhradský hospic. Jezdíval jsem tam po roce 1990 na návštěvy za svým starým katechetou, který tam dožil jako řádový kněz. O klášteře jsme často diskutovali. |
|
|
Andy 2.9.2006 23:04Re: Re: Re: Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP no tak to jsem ráda, že jsme se nakonec dobrali jakés takés shody. Kdyby nebylo tenkrát toho Mnichova u M.L., který ve mne zanechal hodně hluboký dojem, třeba bych si to dnes ani nepamatovala. Ale ten ústav byl při vší bídě, která v péči o mentálně postižené panovala, takovou světlou výjimkou, něčím tak neuvěřitelným, že na to nezapomenu do smrti, mám před očima ty čisté, veselé dívky, vychované bez prášků a represí, opečovávané s láskou a trpělivostí, jakou nebylo v českém zdravotnictví moc často vidět. I těžce postižené klientky, nechodící a v podstatě jen přežívající, nebyly v žádných klecových lůžkách, přivázané nebo nadopované, sestry z pokojů prakticky neodcházely... no, dnes se tomu leckde zase pomalu blížíme. Tenkrát to pro mne byl popud k velkému zamyšlení a snaze se tomu ideálu alespoń dostat na dosah. Kontrast s léčebnou například v Dobřanech byl alarmující. No, už je to pryč. To jen na vysvětlení, proč jsem si byla tak jistá, že řeholnice i po roce padesát dělaly ošetřovatelky a to jako oficiální členky řádu. Autor vyprávění nijak existenci PTP nezlehčil. |
|
|
Autor 3.9.2006 17:54Odpověď autora Vážená paní, velmi oceňuji Vaši objektivitu a také to, že jste pochopila, o co mně v článku šlo. Co se týká toho PTP, i v tom máte pravdu. V mé vojenské knížce je zaznamenáno: Vojín J.B. byl přidělen ke 2. technickému pluku ve 2. vojenském okruhu. Jinak nám říkali Pracovně technické pluky a obecně nám jinak než "pétepáci" neříkali a to se týkalo i důstojníků. Navíc jsme zpočátku měli černé výložky až do května 1960 a jak jsem se zmínil, byli jsme na ně "hrdí". Jsem potěšen, že jste si našla čas a některé věci týkající se PTP dovysvětlila. S úctou Autor |
|
|
Mysch 2.9.2006 22:09no, diakonie na namesti petra osvoboditele v sestapadesatem jeste fungovala. ale asi byla uz v poslednim tazeni. a ty radove sestry prechazely do jakehosi zahadneho socialisticky zamestnaneckeho pomeru. ostatne v roce 1960 antonin novotny prohlasil, ze socializmu bylo dosazeno. |
|
|
Senior Česká republika 3.9.2006 7:47Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP Konečně autor pod značkou "doktor" uvádí kauzu PTP na správnou míru. Ještě poznámku k panu Švadrlíkovi. Jeho kniha je napsána s vtipem, ale už vůbec není o oddílech PTP. Pan Švadrlík totiž sloužil u jedné ze dvou jednotek označovaných jako PTP, ale ve kterých nebyli vojíni s politickou klasifikací "E", ale pouze s klasifikací "Cj" nebo "Cd", t.j. řečeno lidově"statskriplové" a s politickou klasifikací "A". Tak se tam také mohl ocitnout vojín Kefalín, člen KSČ! To u normálních útvarů PTP bylo naprosto vyloučeno! A mohl bych uvést další nesmysly. ale jak známo, "svět chce být klamán". |
|
|
melkor 3.9.2006 20:40Re: Re: Re: Re: Vojáky skutečných PTP Ciste technicka: Vojin Kefalin nebyl clenem KSC, ale svazakem. Coz byl a je dost velky rozdil.
|
|
|
Mysch 2.9.2006 19:45sakra tady snad zadnej neumi cist. vzdyt on ten boudny pise, ze byl u NASLEDOVNIKU PTP; STAVEBNIHO PRAPORU! |
|
|
doktor 2.9.2006 21:51Re: sakra tady snad zadnej neumi cist. Myschi, dovolte citát autora:"Já jsem sloužil u PTP v letech 1959-1962, to znamená ke konci období těchto „elitních útvarů“. |
|
|
Mysch 2.9.2006 22:04ano, je to jedna veta z jeho clanku. ovsem kdyz ho prectetem cely, vychazi to na stavebni prapor, a ne ptp. kdo ty stavebni prapory zazil nema s tim problem. jiste, je tam par nepresnosti, tu a tam prikrasleni, ci potrebna korektura, ale vcelku to odpovida tehdejsi dobe a pomerum. verte mi. |
|
|
heidi 3.9.2006 0:03Re: Vojáky skutečných PTP Ještě v 80. létech (i když nevím přesně, do kdy) byly řádové sestry v domovech, kde se staraly o mentálně postižené "děti". Konkrétně to byly Brtníky a Lobendava, dále pak domov důchodců na zámku ve Velkém Březně a tuším že v Doběticích, a jistě byla i další místa, kde s minimálními náklady, o to však větší péčí a láskou pomáhaly zpravidla těm největším chudákům žít a dožít v důstojných podmínkách. Na to se komoušům hodily, jinak byly minimálně placeny, šikanovány, ale práce měly stále dost. Tož tak. |
|
|
VS 2.9.2006 15:27Bdelost a ostrazitost - priklad V roce 1959 jsem musel po ukonceni VS (Vysoke skoly - nikoliv Vojak Svejk) na sest mesicu na vojnu. Povolavaci rozkaz Praha kasarny - hlasit se do 24 hodin. Ti pilni jak prijeli vlaky rano tak se hnali do kasaren - ja s kolegou po projiti pivnic prazskych jsme se dostavili tesne pred pulnoci. Dozorci dustojnik nevedel co s nami - normalni smena skoncila - nechal nas prespat a rano nas urcili k tomu co zbyvalo - Civilni obrane - jenom CTYRI jednotky v cele republice - urcene k akci v pripade zhozeni atomove pumy. Mne poslali do Frydku-Mistku: Vojska Ministerstva Vnitra, meli jsme modre lemovani cepic. Zadnou prisahu jsem nedelal, nechali mne podepsat v kancelari jakysi papir. V pohranici jsme bourali opustene vesnice po Nemcich (pry se tam schovavali po prechodu hranic diverzanti ze zapadniho Nemecka. Spali jsme v prirode, prapor mel buldozery, tezke nakladni auta, vse v dvojitych az trinasobnych stavech, zbrane a ostre strelivo (v pripade zranenych t.zv. mixu - t.j. popalenych, ozarenych, zasazenych chemikaliemi, zranenych - zadne leceni, jenom izolace ve stanech a rozkaz zastrelit kazdeho kdo by se pokousel uniknout). Povoleni se zdrzovat v pohranicnich oblastech - od Marianskych Lazni , Kynzvartu, Marianek az k hranicni care. Kluci nachazeli poklady zakopane pod hnojistich, v kaplickach, u bozich muk, pod podlahami domu odsunutych Nemcu. Psaci stroje, stribrne jidelni soubory, vazy, to vse odevzdali jak meli eraru, prsteny, zlate mince, nausnice, a jine takove male veci jim zmizely v kapsach. Kostelni zvony odvezl erar. Monstrance a zlate kalichy oficiri si nechavali na pamatku. Hodinkami jsme je podplaceli za opustak. Pistole, Lugry, Waltry se take daly zatajit a schovat. Casto jsme prespavali u jednotek prvniho sledu na hranicich - ti co spali obleceni s botami na nohou a samopaly vedle sebe.Takova byla pro mne ta povestna ostrazitost soudruhu. Kolik bylo takovych co uniklo rodne strane - kdyz spala? |
|
|
R 2.9.2006 14:43VŠ vojenská katedra V 80 letech jsem v rámci vysoké školy absolvoval dva roky místní vojenskou katedru. Učili nás tam hlavně podplukovníci a plukovníci, kteří odešli z nějakých důvodů od útvarů a potřebovali nasloužit ještě nějaký rok kvůli penězům nebo kteří se tím ve výslužbě bavili. Asi tak třetina z nich by mezi lampasáky Černých baronů klidně zapadla. Tak s třetinou se dalo mluvit. |
|
|
Kantor 2.9.2006 14:26No, hezké čtení. PTP jsem nezažil, ale když měli "pracovkáři" víc vycházek a prachů, než my bigošáci, tak nás to dost s*alo. |
|
|
Václav Lhotecký 2.9.2006 11:56Konečně na Psu slušný a objektivní článek Nebyl jsem u těchto praporů, ale u PS od 1959 do 1962. S pétépáky jsem se ale setkal, můj dnešní soused věk 72 roků, tam ale sloužil, tedy pracoval. V literálním díle pana Švandrlíka a hlavně ve filmu chybí ukázky toho, co černí baroni a jejich následníci postavili, kolik uhlí narubali, protože Důl ČSA a ještě jeden další byly obsazovány předevšim jimi. Je o tom dost objektivní literarury, kterou vydávají lidé, kteří tam skutečně byli. Není dobré ukazovat ve filmu pétépáky tak, jak to pan řezizér natočil. Ale on sám v televizní debatě řekl, kdyby to natočil podle skutečnosti, lidé by to nechodili. |
|
|
Mysch 2.9.2006 12:02no on pan svandrlik je taky musel prikraslit. jinak by to bylo nuden a nikdo by to necet. v tom je totiz to umeni neco napsat. |
|
|
Václav Lhotecký 2.9.2006 12:30Re: no on pan svandrlik Pak by ale neměla být tato literatura občas zneužívána k politické agitaci, ať už pravé, nebo levé. A někteří pétépáci to zesměšňování dosti špatně přijímaji. Mluvím o tom, že ti lidé udělali pořádný kus práce, a o tom jsem ve filmu nic moc neviděl. |
|
|
Autor 2.9.2006 13:08Odpověď autora Vážený pane, vidím, že jsme stejný ročník a chtěl bych potvrdit Vaše myšlenky. My jsme třeba dělali silnice, které léta sloužily veřejnosti, také jsme ale stavěli ve vojenských prostorech "Potěmkinovy vesnice", o nichž nikdo nevěděl. Nicméně jak film, tak můj článek spíše chtěl vyzdvihnout některé věci pravdivě, ale spíše zde byly zdůrazněny úsměvné a poloúsměvné zážitky. Děkuji Vám za Váš objektivní názor. Autor |
|
|
Guymar 2.9.2006 21:13Re: Konečně na Psu slušný a objektivní článek Nejen důl ČSA v Karviné, ale i Důl 1.máj (oficiální název, proto velké D) tamtéž a další, jestli se nepletu důl František a další v Horní Suché. Sám jsem vojákoval v Karviné Stalingradu na "osmistovce. Technické prapory byly zrušeny k 30.červnu 1958, ale v civilu (náhrada za rok vojny) jsem tam pracoval ještě další rok. Stálo by zato, kdyby někdo, kdo má tu možnost zjistil, kolik vojáků Tech. praporů pracovalo na Ostravsku a Karvinsku, na 1. máje nás v Karviné pochodovali tisíce. Byl tam i ministr Lomský. |
|
|
Mysch 2.9.2006 11:12no panove, autor pise o pokracovani ptp, stavebnich praporech. ne o ptp. ty byly opravdu uz uprostred padesatych let zruseny. ja u stavebniho praporu slouzil taky, jen o dva roky pozdeji, nez autor. a mohu potvrdit, ze ma skoro ve vsem pravdu. ti skoro myslim - uniformy. jednotne uniformy, maskace a tesil prisly az mnohem pozdeji. nekdy ke konci sedesatych. my meli tenkrat modre, letecke. |
|
|
Marat 2.9.2006 11:10To asi tak všechno nebylo. Vojákoval jsem v letech 1957-59 a vojákoval jsem v Brně u PLD.Do Rajhradu jsme jezdili na posádkovou stráž.V jednom,tuším ženském klášteře byl prapor PTP a v mužském klášteře byl mobilisační sklad pro Brněnskou posádku.Nevím,zda o dva roky později vojácí rukovali s černými kufry,protože o dva roky dřívě už se s kufry nerukovalo.Jak mohli ti kriminálníci v Rajhradě vyhazovat jeptišky z oken,když už tam žádné jeptišky ani nemohly být?Jednou jsme při pohotovosti jeli do Rajhradu pro jednoho petepáka,který se v restavraci popral a vezli ho do úposádkového vězení na Špilberk.Můžu vám říci,že jsem petepákum záviděl.Neznali pitomí vojenský dril a peněz měli dost.Jednou jsem byl odvelen s dvěma vojáky na čtrnáct dní do Rajhradu abychom přerovnávali mobilisační sklad pro náš pluk.Na stravu jsme chodili k petepákum do toho druhého kláštera.I posádková stráž nějaký brala stravu u petepáku. Jedlo se tam na rozdíl od Židenických kasáren bohatě a i do stráže jsme se do Rajhradu těšili.Ti petepáci měli v Rajhradě v té době pohodu.Nejde mě do hlavy,že o dva roky pozdějí se tam všechno vrátilo znova do začátku vzniku těch PTP.V té době,tedy v létech 1957 a později už ty plnokrevné PTP neexistovaly.Pracovní prapory ano.Někdy v prvé polovině šedesátých let byla jednotka umístněna v Mostě a přestavba Mostu a tuším i nového nádraží v Bilině byla prováděna rukama těch vojáku.Vím ale že peněz měli také dost a žádný dril .Nějakou "dobrovolnou kázeň" neznali. Takže autor popisuje něco,co už zažít nemohl.Snad do dnešních dní prožívá těžká duševní muka,že dva roky v životě musel manualně pracovat.Jinak u pracovních praporu bylo báječně.Ovšem je to jen z mého pohledu vojáčka i bojového pluku. |
|
|
Autor 2.9.2006 13:19Odpověď autora Vážený pane, děkuji Vám za Váš názor, ale ani jednu věc, týkající se Rajhradu jsem si nevymyslel. Narukoval jsem tam 2. ledna 1960 a černý kufr byl podmínkou; dalo mně dost práce ho sehnat. V jednom z klášterů ještě jeptišky byly a malér, o kterém jsem mluvil se stal a já si ještě dobře pamatuji na jeho účastníky i když jsem byl v té době v Podolinci v přijímači. I já s Vámi souhlasím, že jsem byl ve své podstatě rád, že jsem u nich sloužil, protože jsem nebyl typ, který by se hodil do bojového útvaru a navíc - pracoval jsem rád a něco jsem za tu dobu udělal, i když na rozdíl od bojových útvarů jsme nějaké peníze vždy vydělali. S úctou Autor |
