Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

autor se bohuzel naprosto myli ohledne intuice ( posledni odstavec)

Abych trapne neopisoval tam kde to jini vysvetlili podrobne a lepe, prectete si knihu Becker Gavin  - dar Strachu / v originale Becker Gavin: The Gift of Fear (Survival Signals That Protect us from Violence).

Autor se cely zivot specializoval na problemetiku sebeobrany a obrany svych klientu pred nebezpecim od pomatencu, nasilniku, vlezlych napadniku, rodinnych prislusniku, problematickych kolegu na pracovisti apod.

Jinak na obranu použitím zbraně

mám krásné vzpomínky.Bydlím v domku na úplné samotě.V noci okolo třetí hodiny mne štěkotem vzbudili mí dva psi.Když to trvalo delší dobu vzala jsem pistoli,natáhla.Ruka se mi klepala tak,že bych měla asi rozptyl střel jako kulomet.Vyšla jsem z domu a nic.Takže jsem si řekla,zbraň mám nabitou a nataženou , vystřelím alespoň pro výstrahu.A opět nic.Náboj se mi zřejmě vzpříčil v hlavni.V tu chvíli jsem děsem ztuhla,protože jsem tak stála jako terč s nefunkční pistolí.A tak jsem se vrátila do domu,zalezla do postele,vedle postele si dala ohromnou litinovou pánev,vzala si prášek na spaní a všechno v pohodě prospala.

Očividně nebezpečný střelec.

Hlavně sám sobě. Navrhuji odevzdat pistoli a udělat si zbroják na tu pánev

intuice

je vlastnost, ktera rika zene ze ma pravdu - at uz ji ma ci nema....

Pamatuji se,

že když jsem dělala zkoušky na zbroják,tak nám přednášející řekl.Přepadne-li Vás někdo ve Vašem obydlí,střílejte tak abyste pachatele zastřelili.Jednak zabráníte tomu,aby v útoku, kterým by Vás ohrožoval na životě pokračoval,jednak se vyhnete ve vyšetřování problémům.Tehdy se mi jeho názor zdál dost rozumný,i když za sebe si neumím představit situaci,že bych zabila člověka.Protože zbavit někoho života chce odvahu.

Myslel to s vámi dobře.Re: Pamatuji se,

Poslechněte ho. Pokud MUSÍTE zbraň vytáhnout, MUSÍTE jí použítNekecá.

Jací lidé jsou soudci?

V téhle diskusi se asi všichni shodneme, proto by mě zajímalo, do jaké sorty lidí patří soudci i někteří policisté? Skutečně jsou zájmy a zdraví kriminálníka vždycky důležitější? Tito lidé nemají žádné abstraktní myšlení, aby se dokázali vžít do situace napadeného?Nemají žádné příbuzné a blízké, aby si představili, že by jejich život mohl být také někdy ohrožen? No ještě jsem zapomněl na ty, co takové zákony přijímají. Proč by se měla zkoumat možnost recidivistů se napravit? Bere snad někdo ohled na nás, co násilnou trestnou činnost neprovádíme?

Re: Jací lidé jsou soudci?

Nejen soudci. Policisté a státní zástupci. Někteří  konzervativní ve špatném slova smyslu. Reálnou situaci posuzují akademicky, podle pseudohumanistických principů, léta zavedené praxe i špatných filmů. Nejsou ochotni se učit novému a vycházet z reálné situace. Myšlenkově jsou v době před desítkami let. Rozhodují tak jako před dvaceti lety, pod vlivem groupthinku a nové paragrafy vykládají podle starých judikátů. Další problém je v útlocitnosti některých žen v taláru a u okresních soudů nekompetentních přísedících leckdy mezi důchodem a smrtí, žijící minulostí, deformovaným "socialistickým humanismem" a stěží si pamatujících dnešní datum. Nevžívají se do situace napadeného. Tu zakrývají reálné následky "poškozeného" útočníka, které mají před očima. Abstraktní myšlení ? Představivost ? To je, pane, luxus. Však oni vám po hodinách souzení vysvětlí jak jste  měl jednat během těch několika vteřin...

Kriminalizace obrany vuci nasili

je zlocin. Nasili je nuutno se branit. A soudy by takove chovani mely podporit. Ne tak, jako v pripade Adely Rajdlove, ktera se mela dle soudu radeji nechat znasilnit, nezli na utocnika vztahnout ruku s kapesnim nozikem.

Nevím, jestli jste četl/a

starší články na Psu na toto téma. Probírali jsme tu ten případ dost podrobně a z dostupných materiálů (třeba na stránkách Spolku Šalamoun) vyhřezlo, že Adélino tvrzení o tom, že ji poškozený chtěl znásilnit, se nikdy neprokázalo. Naopak.

Nechci tadu tu debatu opakovat - jenom si Vás dovoluji upozornit, že znásilnění se i podle našich soudů s nožem v ruce bránit můžete. Problémem Adély Rajdlové bylo, že soudy na základě provedených důkazů neuvěřily, že ji někdo skutečně znásilnit chtěl.

Nechat zemřít poraněného útočníka, který v boji už pokračovat nemůže, je v mravním ohledu nepřípustné?

Obávám se, že se raději stanu nemravou, než mrtvolou. A raději budu stát živý před soudem kvůli nepřiměřené obraně než ležet v rakvi kvůli vyššímu principu mravnímu.

Může to být v rozporu se zákonem,

ale prospěšné. Pro ostatní, protože už nikomu neublíží, pro daňového polplatníka, protože odpadnou náklady na soudní řízení a pro vás, protože můžete-li včas zmizet, odpadne spousta starostí s policií, justicí a pozůstalými. Pamatujte si, když se tomu nevyhnete, z obavy o život jste byli v hrozném šoku. Vy jste bezúhonnou obětí. Bránili jste se v panické hrůze. Před očima vám proběhl celý život. Co si bez vás počnou vaši blízcí. Tváří tvář k smrti  jste byli naprosto nepříčetní. Naprostou chybou je tvářit se hrdinsky.  Naopak jste naprosto zdrceni a zničeni. Pronásledují vás noční můry. Dovolávejte se soucitu a účasti. Dobře si zapamatujte, že přehumanizovaná justice z principu nemá ráda vzpurné hrdiny.

Intuice

rozhodně existuje a je to velmi užitečný nástroj. Lidé s přebujelým rozumem s ní ovšem mívají potíže, často ji ani neznají a neví, jak se projevuje. Rozhodně se neprojevuje tím, že by nám při náhlém napadení přivodila pocit strachu, to by bylo neefektivní a pokud nás v této situaci strach ochromí, není jeho příčinou intuice. Ale v té situaci, jak jdete po ulici a k napadení ještě nedošlo, je pocit strachu vyvolaný intuicí naprosto namístě a užitečný. A skutečně bych se v takovém případě nezaobírala racionálními rozbory a nedbala na to, jestli budu před někým  vypadat jako pomatenec, a urychleně bych vyhledala bezpečné místo. Párkrát se mi to ostatně stalo a nelituju toho. Je lepší být na chvíli  za blázna než riskovat napadení-to je má racionální analýza.

Když už střílíte,

tak proboha ne na nohy. Pravděpodobost že se trefíte je strašně malá.

1. Zraněný útočník má pořád ještě hodně možností vám ublížit. Nemějte iluse o zastavovacím účinku ráže 9 mm. Ta spolehlivě zastaví pouze když se trefíte mezi světla. Co je pod 9 mm, a vejde se do kapsy, to zapomeňte, to je jen pro sport nebo na hraní dobré.

2. Pokud lumpa pouze zraníte, budou u soudu 2 diametrálně se lišící výpovědi o tom, co se stalo. Jedna vaše a jedna toho lumpa. Lepší je, když u soudu budete mluvit pouze vy.

3. Když přijede policie, nemachrujte! Žádný řečičky jako: Zameťe to svinstvo a pod.  Nervový kolaps i když zahraný se bude velice hezky  vyjímat v aktech. Nezapomeťe, vy jste oběť, tak se podle toho chovejte. 

4. Zbraň je váš nejlepší přítel, když budete mít hodně štěstí, celý život ho nebudete potřebovat. Ale pokud ho potřebovat budete, a ona bude někde v šupleti, pak vás to může stát život. Váš život!  Hodně štěstí !

Ne na nohy.

Ano. Něčí nohy, ale ani ruce nejsou mým nepřítelem. Ten sídlí výlučně v něčí hlavě a váží zhruba jeden a půl kilogramu. Ten metrák okolo je sám o sobě neškodné příslušenství, se kterým se nehodlám potýkat. Účinná obrana musí směřotat proti řídícímu centru, senzorům a podpoře jeho životních funkcí. Nejzranitelnějším místem u primátů je ona stopka nazývaná krkem, bambule nad ní a oči. Zabývat se tím zbytkem dole, s výjimkou citlivých genitálií u mužského pohlaví, je ztráta času i vlastního života. Když jde o život, veškeré přemýšlení  o bodu 2 a 3 je nebezpečné. Účelem obrany je  obrana vlastního života.Ne útočníkova. Jediným pravidlem je přežít. Teprve pak řešit co dál. Protože obráceně to nefunguje.

zkušenost

Několik postřehů a především zkušeností.

Kdysi jsem učil lidi se bránit a tak dobře vím, že  útočník má vždy navrch. Možná, že  můj příspěvek vyvolá polemiku a nesouhlas a najde se někdo, kdo mě  označí za  extremistu. Ale ať.

Za prvé se vyhni místům a situacím, kde na tebe může čekat nebezpečí.  (Pokud to není tvoje práce nebo tím neztratíš sebeúctu.)  Za druhé - jsi li už na takovém  místě, snaž se jej opustit, ( není-li to tvoje práce, nebo neztratíš - li sebeúctu ). Za třetí - pokud nemůžeš odejít, jednej, vyjednávej, nenech se vyprovokovat,( pokud tím neztratíš sebeúctu ). Pokud ani to nepomůže, braň se s největší možnou razancí . Riziko musí nést útočník ! A uvědom si, že pouze účinná obrana je něco platná. Jinak  následky budou ještě horší, než kdyby ses vůbec bránit nezačal.

Braň se a třeba i zabij. Protože, je lepší stát živý před soudem a obhajovat se, než být chválen za zdrženlivost, ale být beznadějně mrtev.

J.Dolanský

Ano, jen tak a nejinak. Souhlasím beze zbytku. Re: zkušenost

Je lepší bý vězeň než mrzák nebo mrtvola..