Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PRÁVO: Spor o děti v Norsku
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Kanioková 5.2.2015 18:44Díky za osvětu, je hrozně důležitá.. a držme si palce, všichni, nejen Michalákovi, i když v této chvíli především oni. Aby taková zrůdná záležitost byla "po zásluze potrestána", čímž myslím to, aby se to pořádně rozmázlo po celém našem civilizačním okruhu. Aby povědomí o takových praktikách bylo co největší.. |
|
|
P. Scheck 5.2.2015 0:19Ať už je pravda kdekoliv Ať už je pravda kdekoliv, stále mi tu chybí vyjádření z norské strany. Prostě nějaký rozhovor nebo interview někoho, kdo k tomu má, co říci. Jsem opatrný na to, když slyším názory stále jen z jedné strany. |
|
J. Vozábalová 5.2.2015 1:31Re: Ať už je pravda kdekoliv To máte sice pravdu, ale pokud jsem k tématu slyšela hovořit z pozice norské strany (velvyslankyně), bylo to jen pár slov, že informace poskytovat nebudou - pokud vím - a to pouze z veřejných zdrojů - byla snaha získat informace od norské strany docela značná, avšak marná. Nemohu za to samozřejmě dát ruku do ohně, ale opravdu se mi nezdá, že by nebyla z české strany snaha věci s norskou stranou seriózně probrat. A to je to, co je mi přinejmenším divné, když už nebereme v potaz nesporná fakta, jako třeba že sourozenci byli z rodiny nejen odebráni, ale i rozděleni. Mám sama mimořádně silnou zkušenost s pevností sourozeneckého pouta - mladší syn byl ve dvou letech vážně nemocný a delší čas byl hospitalizován na jedné pražské klinice, v té době (je to víc než třicet let) se na návštěvy na dětská oddělení nesmělo vůbec. Po návratu byl jeho starší bratr (pětiletý) jediný, na koho bezprostředně reagoval, koho okamžitě poznal a oslovil - opravdu jediný. Ať je to jak chce, ať bylo nutné děti odebrat či nebylo, ať ono drakonické opatření vůči matce nutné či nikoli, nikdo mne nepřesvědčí, že rozdělení dětí bylo v jejich zájmu. A odůvodnění, že by si "mohly o prožitých traumatech povídat" je přece zcela nesmyslné - pokud děti opravdu traumata prožily, je povídání o nich jednou z cest, jak se jich zbavovat. |
|
M. Polláková 5.2.2015 6:28Re: Ať už je pravda kdekoliv Mám stejné zkušenosti a nikdy je už z hlavy nedostanu. Syn byl v nemocnici a bylo mu 20 měsíců a nesměli jsme k němu.Při návratu domů v autě se křečovitě držel sedadla a pořád opakoval "mama,tata,ato pá". Co ty děti mohou mít v hlavičkách po tak dlouhé době? |
|
|
B. Rudolf 5.2.2015 6:24Re: Ať už je pravda kdekoliv Vyjádření norské strany přece máme. Norská velvyslankyně přece prohlásila, že matka zatajuje podstatné informace. Na dotaz, jak to ví, odpověděla, že sice neví o nic více než veřejnost, ale Barnevernu bezmezně důvěřuje. Považuji to za zaťatý fanatismus. Na internetu lze dohledat řadu rozhovorů s norskými občany, kteří praxi Barnevernu tvrdě odsuzují. Není tedy pravda, že nemáme vyjádření z norské strany. Na jedné straně máme fanatický blábol paní velvyslankyně, na straně druhé postoje norských občanů odsuzující Barnevernet. |
|
|
P. Scheck 5.2.2015 8:57Re: Ať už je pravda kdekoliv Budu muset asi souhlasit s vámi se všemi třemi. Chování norské strany je pak dosti podezřelé a zřejmě k tomu nemají moc, co říci. V tom případě je to nehorázné surové zasažení do života jiných. Takhle to zní jako jedna věta, ale kdo zažil něco podobného, určitě ví, kolik takový zásah přináší nekonečné bolesti. |
