Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PRÁVO: Když lékař je Bůh
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Uživatel 30.3.2018 9:57Uživatel požádal o vymazání |
|
|
M. Malovec 30.3.2018 10:00Re: A není taky proti Nerad to spojení používám, ale je to PŘESNĚ TAK. Dnes jsou bezdrátová sluchátka. |
|
M. Prokop 30.3.2018 12:12Re: A není taky proti Jo, v soukromých rukách. To je moje letitá teze, že bez konkurence se nehne nic. |
|
|
P. Harabaska 30.3.2018 9:20Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Někde je doktorů a sester opravdu málo, jinde si dopřávají lehy. S tím, jak člověk stárne, dostává se mu příležitosti seznamovat se s dalšími odbornými lékařskými pracovišti, takže ten rozdíl zaznamená. Ve zdravotnictví jistě nikdo nebude zavádět "píchačky", nicméně tam, kde akademické čtvrtě se prodlužují na akademické půle a doby ještě delší, uvědomí si pacient, že to slovo pacient znamená sice vlastně "trpělivý", nikoli však blbý, jak říká jedna moje známá. Naše "praktická" podle rozpisu ordinuje od 7.00, nikdy ale ještě tak nepřišla, 20 minut zpoždění je naprosto normální. A v čekárně sedí lidé, jejichž pobyt mimo pracoviště sleduje jako ostříž zaměstnavatel. Pozvou vás do nemocnice na drobný výkon na 8.30, ale v 11.00 se o vás ještě nikdo nezajímal, ač jste již 3x připomínal na registru. Chápu, že mají třeba hodně práce jinde, mohou ale přijít a aspoň požádat o poshovění. Říkám jim, pozvěte mě třeba na 21.30, ale ať tady nečekám jako ovce. Nadto mnohdy ani nevědí, kde, v které místnosti, vám ten drobný výkon provedou. Lékař, který té ženě v "příběhu" vyhrožoval, že "jí dá přes držku", byl super-hulvát, ale aspoň jí věnoval nějakou, byť hrubou pozornost. Před pár týdny jsem navštívil odborné pracoviště, kde lékař po celou dobu vyšetření pořád koukal z okna, na mě se ani nepodíval a otázky kladl tak tiše, že - ač slyším dobře - musel jsem stále opakovat, že ho neslyším. Co jsem mu říkal já, ho nezajímalo. Proto také v zápisu, který jsem si četl cestou domů, se psaly o mých "výpovědích" věci, které měly od našeho "rozhovoru" hodně daleko. O to víc si vážím lékařů empatických, které při své návštěvě neobtěžuji, kteří konají své povolání zodpovědně a ku prospěchu pacienta. |
|
|
J. Ticháček 30.3.2018 10:50Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. On té ženě nevyhrožoval. Ta výhrůžka, bohužel nerealizovaná, patřila jakési aktivistce, která tu matku v jejím nepřetržitém kontaktu s dítětem střídala, když chudák matka byla unavená a šla si v klidu zdřímnout. |
|
|
P. Harabaska 30.3.2018 13:18Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Ať tak či onak, inteligent doktor nemá nikomu vyhrožovat, že mu dá přes držku, byť chápu, že mohl být nabuzen. Takhle se ke svým zaměstnavatelům, kteří ho přes pojišťovny platí, chobvat nemůže. |
|
|
J. Schwarz 30.3.2018 11:23Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Mám podobnou zkušenost. Byl jsem tchyni vyzvednout cosi na diabetologii. ordinační doba od sedmi. V 7:10 prošla sestra, plnou čekárnu přehlédla jako družstevní lán. O dest minut později prošla doktorka, opět žádný pozdrav, nic. Pak se z ordinace ozývá smích, cinkání lžiček v čaji nebo kávě, telefonování a v 7:35 se konečně otevřou dveře a nevrlá sestra volá prvního pacienta... Kdyby se podobným způsobem chovali zaměstnanci supermarketu, televizní štáby by o tom točily reportáže a myjítelé by to mohli by rovnou zavřít... |
|
|
P. Harabaska 30.3.2018 13:16Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Ano. Pracoval jsem celý život ve strojírenské fabrice. Tam prostě byly píchačky a později je nahradil tzv. docházkový systém přes kartu. To by se asi páni doktoři a sestry pos*ali, kdyby jim někdo kontroloval docházku a oni museli zameškanou dobu napracovat. |
|
A. Zajícová 30.3.2018 15:22Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. a pokud by ve vteřině, kdy byste byl v ordinaci minutu po pracovní době vás doktor a sestra vyrazili, tak byste se pos..al vy. To je život. Nebo kdyby přesně v půl čtvrté praštili skalpelem a nechali vás na ponku do druhéo dne..Měl jste se líp učit a taky byste neměl píchačky. |
|
|
J. Schwarz 30.3.2018 17:20Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Po prodavačce, i když se zřejmě moc dobře neučila protože jinak by byla ředitelkou se žádá, aby se na vás jako na zákaznici usmála, pozdravila a chovala se slušně. Možná že kdyby vám předložila diplom z kulturologie pak byste jí odpustila pokud by vás u kasy ignorovala, došla si k automatu pro kávu, přečetla si Ženu a život a teprve poté by se k vám snížila... |
|
|
P. Harabaska 1.4.2018 8:17Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. Vážená paní Andyo, ponechám stranou otázku, zda jsem se dobře učil nebo ne. Každopádně mi to na červený diplom na ČVUT a oněch 12 semestrů specializovaného studia stačilo. A protože i inženýři se dnes celoživotně vzdělávají, i na těch několik dalších postgraduálů. Měla byste ovšem vědět, že ani ve strojírenské fabrice, když padne hodina H, se všichni pracovníci - snad pokud to nejsou zedníci - neseberou a nejdou domů. Naopak, mnozí velmi často na pracovišti zůstávají i o pár hodin déle, protože i jejich práce je náročná a musí být provedena. Řada z nich chodí do práce (bez nějakých zvláštních benefitů) i v sobotu, ba dokonce i v neděli, některou práci si berou domů, takže večer místo na koncert či do divadla, se moří doma u počítače prací, která prostě musí být hotova. A patříte-li k pracovníkům, kterým se říká vedoucí, je to pro vás pravidlem. Pokud pracujete ve zdravotnictví, nebo snad jste dokonce vzdělána na LF, zapomeňte na to, že "doktoři" jsou nejchytřejší a dělají, až padají "na hubu". Ti druzí také pracují a na to studovali, a to věci, které si mnozí lékaři neumějí ani představit. A píchačky, v té klasické podobě, snad už ani nikde ve venkovské fabrice nemají. Dneska máte v kapse čipovou kartu, která vás sleduje, takže si těžko zajdete na kafčo do archivu nebo do vrátnice. A bude asi zapotřebí, aby ji např. v nemocnicích zavedli také namísto ohmataného sešitu, kam se sestry při příchodu zapíší, přičemž sem tam nějakou tu minutu uberou. |
|
|
I. Procházková 30.3.2018 14:52Re: Zdravotníci jsou přetíženi. To je i není pravda. To vyhrožování "že dostane přes držku" mi cosi připomíná. Někdy kolem roku 2001 mi na chirurgické ambulanci měli vyříznout bazaliom na čele, ale pan doktor se zdržel u pacienta, kterému vedle sádroval zlomenou ruku. Ležela jsem tedy na sálku asi 25 minut, ale udělalo se mi špatně (mám vysoký tlak a vleže se mi pochopitelně nahrne krev do hlavy). Řekla jsem to sestře a běda - zařvala na mě "tady jste na sále a budete držet hubu, nebo přes ni dostanete!" Setrvačnost socialistického zdravotnictví je zřejmě nekonečná ... |
|
|
R. Brzák 30.3.2018 9:20oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní Moje kamarádka porodila děvčátko. Okamžitě po porodu se holčička vzorně přisála a krásně pila. Idylka... Jenže se ukázalo, že děvčátko má novorozeneckou žloutenku. V nemocnici se to řeší tak, že je dítko umístěno pod modré světlo - ale je přitom oděleno od maminky. Kamarádka sice chtěla být s miminkem, ale nemocnice to neumožňuje... Holčička byla velmi vystresovaná, prakticky neustále volala maminku. Takže když ji přinesli matce ke kojení, konečně se v jejím náručí schoulila a usnula. Jenže tím pádem se nedokázala napít. Maminka se sice snažila ji nakojit, ale byla to boj s naprosto vyčerpaným dítětem.... Bohužel se ukázalo, že se léčba nedaří jako obvykle - (logicky, dítko nebylo dostatečně nakrmené) a tak mimo matku pod modrým světlem nakonec strávilo pět dlouhých dnů... Žloutenku dítko přežilo. Ale stresující oddělení od matky se projevilo tak, že holčička prostě nepřijímá potravu, pokud je v bdělém stavu. Pokud ji chce maminka nakojit, musí ji uspat a pak ve spánku jí své prso nacpat do pusinky a na desítky pokusů do í trochu mléka dostat. A protože děvčátko se tak nedokáže nakrmit do sytosti, stále pláče...další cyklus uspávání, krmení, další martirium... Matka z toho šílí, mléka má dost - ale dítko nechce ani z flašky - prostě v bdělém stavu nepije... Situace po několika měsících - opakované hospitalizace (pro nedostatečný vývin dítka), holčička je slabší, více podléhá infekcím, je velmi stresována, přecitlivělá, matka je vyčerpaná, nešťastná, těší se, až děcko bude moci pevnou stravu... Alespoň že to obě přežili (a bylo namále pro obě - matka v depresi, dítko podvyživené)... Stačilo málo - aby matka mohla být s dcerkou pod modrým světlem... |
|
|
P. Boublíková 30.3.2018 9:29Re: oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní Tak to je docela unikátní případ, obvykle děti "modrou lampu" snáší dobře s tím, že jakmile se v inkubátoru probudí, maminka je nakojí. Ostatně novorozeneckou žloutenku jich má 50 % a u mých dvou dětí to bylo dokonce 100 % :-) |
|
|
A. Zajícová 30.3.2018 11:12Re: oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní novorozenec volal maminku:) |
|
|
R. Brzák 30.3.2018 11:15Re: oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní a co jiného než volání matky je pláč? |
|
J. Pospíšil 30.3.2018 23:47Re: oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní Kde co. |
|
|
J. Pospíšil 31.3.2018 0:04Re: oddělení dítěte od matky vždy nese rizika - osobní To by si žádalo pokračování diagnostiky. To tím modrým světlem nebude, tedy nebude to jediný problém. |
|
|
J. Schwarz 30.3.2018 9:06Mám dotaz. Je i namachrovaná, nepříjemná baba "machistická"? |
|
J. Lepka 30.3.2018 12:01Re: Mám dotaz. Jen to s tím genderismem nepřehánějte. |
|
J. Anděl 30.3.2018 8:54instituce a člověk Všechny zveřejněné kauzy se z normální epizody mezilidské interakce, jichž se neustále odehrávají milióny v každém okamžiku, stane jakýmsi monstrem. Není šance, že by veřejnost správně uchopila, co v uvedené historce bylo pravdivé, co bylo správné. Tak jako nelze prsty uchopit mikroba či bagrem plít zahrádku. Aniž bych tedy soudil konkrétní událost, v zájmu vývoje civilizace podporuji myšlenku, že dítě patří k rodičům, a oddělení pokynem představitelů instituce, jakkoliv k němu může v realitě za komplikovaných okolností dojít, má být považované za selhání systému, nikoliv standard, který je povinné respektovat. Jen s takovým přístupem budeme kousek po kousku tvořit systém, v interakci s nímž se nám samotným bude přijatelně žít. Řečeno trochu lidsky, těžko se změní situace, ve které jsou nemocnice nedostatečně vybavené a personál přepracovaný a vyčerpaný, budeme-li konflikty tiše snášet a pokorně dotovat vlastní energií (ať jako zaměstnanci, nebo jako klienti). |
|
|
A. Zajícová 30.3.2018 9:19Re: instituce a člověk svatá pravda. Stejně vhodné by bylo, aby matky a otcové chodili do školy a seděli vedle dětí v lavicích, aby je mohli držet za ruce. Kampak na ARO a JIP s hygienou, ochranou ostatních pacientů, možnosti ošetřovat dítě, aniž by přitom bylo třeba překračovat matku ležící na karimatce v civilních hadrech na zemi. |
|
|
J. Anděl 30.3.2018 9:27Re: instituce a člověk No vidíte, to je zajímavé. Incidenty tohoto typu se školami v podstatě neexistují, nečtete o tom v novinách. Zato incidenty s nemocnicemi prostě jsou, ať u porodů, nebo v takovýchto případech. Čím to? Že by to byly obtížně srovnatelné situace? Věřím, že časem dokážeme zařídit blízkost rodičů u dítěte, aniž by bylo nutné překračovat matku na karimatce. Chci říct - dokázali jsme doletět na Měsíc, dokážeme postavit mrakodrap, zúrodnit poušť, létat letadly, postavit částicový urychlovač. Že bychom nedokázali - kdybychom chtěli - něco tak banálního? |
|
|
M. Prokop 30.3.2018 9:50Re: instituce a člověk Souhlas. |
|
|
O. Uživatel 30.3.2018 9:33Uživatel požádal o vymazání |
|
|
P. Boublíková 30.3.2018 9:25Re: instituce a člověk Práva pacientů jsou hezká věc, ale někdy je opravdu obtížné je skloubit s požadavky na správnou léčbu, plus právy ostatních pacientů. Což byl právě tento případ. Autorka vidí vše velmi jednostranně. |
|
|
J. Anděl 30.3.2018 9:29Re: instituce a člověk Někdy je to opravdu obtížné. Ano. V zájmu našem a našich potomků tedy pracujme na tom, aby to "opravdu obtížné" bylo co nejméně často. Lidský druh, technologie, civilizace atd. se vyvíjí právě tím, že se snaží ty opravdu obtížné situace vylepšit. |
|
|
M. Prokop 30.3.2018 9:53Re: instituce a člověk Ano, může to být obtížné. Tenhle případ a aktéry jsem neviděl a neslyšel, takže nevím, kdo si tu obtížnost chtěl zjednodušit. Jedno ale vím, léčit se nechám zásadně u známých a kamarádů, případně u jejich známých. Systémové řešení to není, ale funguje to. Autorka to vidí z hlediska matky s přihlédnutím k platným zákonům. |
|
|
V. Dosoudil 30.3.2018 8:44Velmi výstižné pojmenování a rozvedení problému, kdy pacient není zákazníkem, nýbrž materiálem bez úcty. Děkuji za tento výtečný článek. |
|
|
P. Kmoníček 30.3.2018 9:14Re: Velmi výstižné I já děkuji za výstižný článek. |
