Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MOUDROST: Podobenství o hrudce soli
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
P. Sura 17.11.2022 16:37A všiml jste si, že Vám ho jako kandidáta vůbec nenutím? Nicméně na rozdíl od Vás tu tak velké množství "neposkvrněných" nevidím, abych tomu svoje preference chtěl podřizovat. |
|
|
F. Kusák 17.11.2022 17:25Ale já Vám také nenutím volit někoho jiného, jak jste si jistě všiml (i jinde). Jen vyjadřuji svůj. A věřte, pokud ho budete volit, tak Vaše věc, pro mě žádný důvod k nenávist k Vám. Je 17. listopad a vzpomínám si, že hlavním tehdejším heslem byly svobodné volby. Tak to já také respektuji. |
|
|
P. Sura 17.11.2022 18:53Všiml. I jinde .... Svobodné volby jako heslo jsou úžasná věc. Kdyby je vždycky nestačil zmodifikovat "volební zákon" tak, aby zůstaly svobodné jen pro tu problematičtější půlku obyvatelstva. (51,7%) |
|
|
O. Hein 17.11.2022 16:09Milý pane, nikdy jsem nikomu nehovořil do jeho volebních záměrů a dokonce bych se ani neodvážil někomu něco doporučovat. Jako člověk důsledné kázně a řádu však Váš závěr považuji za logický a přijatelný. Může snad někdo po přečtení této úvahy a zvážení všech historických souvislostí zodpovědně říci, že pan generál Pavel nese na zádech nezhojitelný balvan soli? |
|
|
P. Sura 17.11.2022 16:14Mě jen těší, že k tomuto názoru jsem došel už o dost dřív, než jsem četl vaše pojednání. Které mě mimochodem obohatilo. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 16:29Jenže zde se jedná ani ne tak o vinu pana generála, jako spíše o ztrátu soudnosti a absenci pocitu odpovědnosti. Ať už jeho, tak těch, kteří za ním stojí. |
|
|
Ś. Svobodová 17.11.2022 11:19Moc pěkné. |
Jenže on si o sobě většinou každý myslí, že je Ganga...
|
|
O. Hein 17.11.2022 11:30Dobrý den, myslet si to může, záleží ovšem na tom, jak jej hodnotí jiní. To oni totiž budou házet onou "hrudkou soli". |
|
|
P. Černý 17.11.2022 12:19Na tom, co si o sobě myslíme my sami, s dovolením, nezáleží o nic méně. K čemu je dobré mít o sobě špatné mínění? Dobré je leda jako důvod si to mínění opravit. |
|
|
Ś. Svobodová 17.11.2022 17:39V tom případě je výsledek jasný, protože se naše společnost chlubí tím, že měří všem stejným metrem. A pokud příměr o hrudce soli Budha pustil do médií, musel by opustit Facebook. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 10:44Dobrý den, pane Heine. Děkuji za výklad. Jen mi v něm cosi schází. Ta příslovečná hodnota života. Nebo možná obsah. Dovolím si podotknout, že jste slíbil napsat pojednání na toto téma. Mravnost přeci nemůžeme zploštit jen na soubor zákazů nebo dokonce na představu, jak se mravný člověk, byť podle našeho nejlepšího přesvědčení, chová a navenek projevuje. To by byl morální kýč. V zemi Václava Havla velmi dobře víme o čem je řeč. Vámi zmíněné Buddhovo podobenství může mít mnohem hlubší význam. Řeka se nevyznačuje jen tím, že je v ní spousta vody. Má šířku, hloubku a v neposlední řadě má směr. Kromě toho, řeka, která má směr i energii, bývá většinou čistá. Řeka ( Hérakleitovy vody, které jsou i nejsou stále stejné ) je navíc společná pro mnoho živých tvorů. Je jejich společnou řečí. Tou jedinou, pravou a věčnou... To Buddhovo podobenství nám, alespoň podle mého názoru, dává na vybranou. Buď se budou naše životy podobat řece nebo jsou a zůstanou bouří ve sklenici vody. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 10:52Dobrý den, úvahu o hodnotě života mám již připravenou, ale ještě ji musím "doleštit". Teď dokončuji úvahu o poctivých smluvních vztazích. Jinak nehledejte v této úvaze více, než je myšleno. Je mnoho velkých, silných a špinavých řek, jejichž vody objektivně nebudou k pití ani po vhození malé hrudky soli. Smysl této úvahy je o něčem jiném - o míře vlídnosti, tolerance anebo shovívavosti k drobným či velkým proviněním. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 11:04To se nevylučuje s tím, co jsem napsal. Mimochodem. Nevnucovali bych nikomu, jak má chápat smysl podobenství. Když nic jiného, to podobenství tím zbavíte hloubky. A může se stát, že ho skutečně změníte na kýč. Některé věci jsou obtížně sdělitelné slovy. Lidé k nim musí dospět každý sám za sebe. To platí ne jen v umění, ale i u dobré filozofie. Přeji vám hezký sváteční den. |
|
|
E. Tkadlec 17.11.2022 7:29Pane autore, nechci se Vás nijak dotknout. Jen se zkuste zamyslet nad tím, co píšete: "tito škarohlídi, „zapšklí“ kritici, moralisté, mravokárci a zarputilí bojovníci „proti všemu a všem“ totiž využívají jakékoliv příležitosti k uvolnění svého záporného emočního přetlaku..." Vždyť vy jste se tímto článkem zařadil právě mezi ně. Zkuste přijmout, že ve svobodné společnosti mají lidé různé způsoby vyjadřování svého názoru, včetně těch nenávistných. A je to vlastně dobře. Ještě jsme alespoň trochu svobodní. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 7:44Milý pane, zkuste se zamyslet nad Kantovým mravním imperativem (příkazem): "Jednej tak, jako by maxima tvé vůle (tj.cokoli si přeješ a konáš) měla být všeobecným mravním zákonem!" (tj. že by se takto museli chovat všichni). Snad Vám dojde, že pokud by se podle Vašich individuálně proměnlivých kritérií svobody museli povinně chovat všichni, byl by to naprostý právní i mravní nihilismus. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 10:55Mravní zákon má být v srdci. Nikoli nad hlavou jako meč. Tam má být hvězdné nebe. Lásku nelze nařídit. K ní je třeba dospět. Nelze zaměňovat posloupnost věcí. Nebo lze, ale není to moudré. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 11:36K prvnímu odstavci: To pravil Kant. K druhému odstavci: To jste mne pobavil. Budete-li mít zájem o delší čtení, pošlu Vám svoji práci "Mahápradžňáčittásutta aneb Velká rozprava o moudrém myšlení". Definice lásky je totiž "nekontrolovatelná náklonnost k nějakému objektu, předmětu, hodnotě anebo činnosti" - včetně lásky ke svobodě, pravdě, vlasti, majetku, moci, násilí, ničení atd. (napočítal jsem jich 28). Tuto práci jsem začal psát již v r.1977, kdy jsem přednášel o psychologii. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 12:11Jistě Je láska, kterou lze definovat, skutečně láska? I ta s takzvaně transcendentálními rozměry? V každém případě je to něco, s čím se my sami identifikujeme. Řeka je pořád řeka. Ať už má jakýkoli směr. Jen některá končí v moři a jiná zase v bažině. PS Hlavně, že varuji před kýčem. Děkuji za nabídku. Ale asi zatím ne. Řeč je o hodnotě či aspoň o obsahu života. Problém, který naznačujete, mě trápil už někdy ve třinácti. (Jako bych narazil do zdi. Do absolutna, které je tou pravou a skutečnou prázdnotou.) Pochopil jsem aspoň to, že naše životy nelze rozebrat na součástky bez "porušení podstaty látky" (díky, pane Hrabale). Uzavřel jsem to nakonec větou: Rozum vyžaduje rozum. |
|
|
J. Brei 17.11.2022 15:02Definice lásky (ἀγάπη) podle pášúra Šaúla/apoštola Pavla je: „Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.“ (1 List korintským 13:4-7 Český studijní překlad) |
|
|
P. Černý 17.11.2022 15:20Mezi náboženstvím a filozofií není zřetelná hranice. Ale to neznamená, že neexistuje. Nezlobte se. Jen můj názor. Zmíněný text evangelisty naznačuje, jak vlastně křesťanství vzniklo a čím od počátku bylo. Jako náboženství otrokářské společnosti a určené otrokům. Jeho politický charakter nelze přehlédnout. Tóra či Starý zákon jsou asi filozofii mnohem blíže. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 15:25Milý pane, pojem lásky v pojetí sv.Pavla je zužující (restriktivní). Sv.Pavel ovšem nebyl filosof ani psycholog a tak mu uniklo to, že láska (tj. nekontrolovatelné hnutí mysli) má množství pozitivních i negativních podob. Což takhle láska k sobě, majetku a moci? Jak byste jinak tuto nekontrolovatelnou náklonnost k sobě, majetku a moci nazval? Knihu o těchto psychických stavech jsem postupně psal 40 let, má zhruba 500 stran. Nikdy ji nikdo nevydá, protože okruh možných čtenářů je malý a tak by se to nakladatelům nevyplatilo. |
|
|
J. Brei 17.11.2022 16:35Bible tuto nekontrolovatelnou náklonnost k sobě, majetku a moci nazývá hříchem. Z biblického pohledu „minutí se cílem“ našeho lidství. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 17:51A jakou byste zvolil filosofickou anebo psychologickou definici? Hřích k sobě, k majetku a moci, anebo lásku k sobě, majetku a moci? Co je to pojem sebeláska? To je sebehřích? Terminologie musí být kategorická a srozumitelná. To už ale slovíčkaříme. |
|
|
J. Brei 17.11.2022 18:20Filosofické a psychologické definice ponechám povolanějším. Co se týče Bible, ta zná hřích vůči vlastnímu tělu (1. list Korintským 6:18). Obecně je to o tom, jak se sebou samotnými, druhými lidmi a světem kolem nás zacházíme. Když se vrátím ke Kantovi, zda sebou samými a s lidmi kolem nás zacházíme jako s účelem o sobě a nikdy pouze jako s prostředkem. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 18:53A co slova "Kdo dobro činit může, a nečiní, tomuť jest to hříchem." (sv.Pavel, teď to hledat nebudu). To není o hříchu vůči vlastnímu tělu, ale vůči jiným. Podobně: "K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama." (Edmund Burke). Zlo dobrem neodstraníte, je to naivní iluze. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 19:19Poslední věta se vám příliš nepovedla, pane Heine. A nikoli jen proto, že ani u soudu neznamená prosazení práva skutečnou spravedlnost. Zlo jako takové odstranit určitě nelze. To bychom museli začít tím, že z planety odstraníme sami sebe. Se zlem ale bojovat lze. S použitím násilí i bez něj. Ale ten boj by měl být dobrý. Když zlo neodstraní, měl by ho alespoň umenšit nebo předejít jinému zlu. Jinak nelze mluvit o spravedlnosti ani o mravnosti. Bohužel na otázky, co je dobro či zlo často chybí jednoznačně odpovědi. Někdy se musíme spokojit s obecným kritériem, kterým je obecné blaho. Nejčastěji mír a rovnováha. |
|
|
P. Černý 17.11.2022 20:05Druhá věta je příliš kategorická. Chybí v ní slůvko někdy, často nebo něco podobného. |
|
|
O. Hein 17.11.2022 20:10Doporučuji: L.A.Seneca - O dobrodiních. |
|
|
J. Brei 17.11.2022 14:56Tóra/Pět knih Mojžíšových a později Jehóšua/Ježíš lásku nařizuje (Devárím/Deuteronomium 6:5; Vajjikrá/Leviticus 19:18; Evangelium Marka 12:30.31) |
|
|
P. Černý 17.11.2022 15:06Nařizuje. Možná i vám. Za předpokladu, že tomu věříte. |
