Vážený pane doktore/inženýre h.c.,

máte můj nejhlubší obdiv, který k Vám chovám od nejútlejšího věku. Dodnes si pamatuji svoje první auto, byl to kabriolet na setrvačník. Netrvalo dlouho a podlehl jsem vášni každého konstruktéra. Prostě jsem ho rozebral. Svůj vztah k Vám jsem pak ještě posílil hlavně díky učitelce, ke které jsem chodil jako mnozí další na hodiny klavíru. Všem nám říkala Ferdinande.

V té době jsem toho příliš mnoho o souvislostech netušil a až po letech mi došlo, že to muselo být kvůli Vám. Asi byla z Liberecka jako Vy a jezdila v bělostné Cortině. Na rohu ulice přes park tehdy stával další vůz z dílen Vaší americké konkurence, který vtiskl našemu okresnímu městu na jihu Čech podobu Chicaga. Byl černý a doslova bourák vhodný pro gang Al Capona.

A pak už to přišlo. Při každodenní cestě do školy jsem měl možnost obdivovat prvního brouka Vaší konstrukce. Jinak u nás po ulicích jezdilo jen pár oktávek, v nich řidiči stylově s trochu nakyslými obličeji. Také několik spartaků - asi pro ty nejstatečnější. A nějaké to embéčko - když chtěla rodina za každou cenu udržet tempo s rychlostí tepu doby. Pod vlivem jmen automobilů jsem začal chápat i smysl školních osnov – nejprve vlastivědy, pak zeměpisu a postupně i cizích jazyků. Až mě prostřednictvím moskvičů a wartburgů začaly přitahovat dálky. Podlehl jsem jim už v deseti letech, kdy jsem se sám vydal na ten německý hrad, kde Martin Luther hodil kalamář po ďáblovi.

Ale zpátky ke stejnojmenným autům, které tvořily vlastně zcela samostatnou kategorii ještě s trabanty. Byly ideální pro lidi s nějakým handicapem. Poznat je na dálku mohl i hluchý nebo slepý. Stačil mu nos. Vedle nepřehlédnutelného designu a typicky chraplavého zvuku totiž šířily nezaměnitelné výfukové plyny. Jejich dusivost vypovídala o efektivitě spalování pohonných hmot motorů šlapajících v rytmu polky.

Sám jsem něco takového nikdy neřídil. Po škodovce jsem jezdil v autech s motory, které postupně splňovaly jednotné normy IV, V a VI. Skončil jsem u hybridu, nicméně ani ten už brzy nebude stačit. Perspektivu údajně mají jen motory s nulovými emisemi, ale to Vás určitě nijak nepřekvapí. Na rozdíl ode mě - já skončil s představami o vědecko-technického rozvoji a jeho chápání na úrovni světa Julesa Verna, tj. u Ocelového města, Vynálezu zkázy apod. Vím, že i Vás uhranuly v určité době podobné vize do té míry, že jste byl ochotný jim věnovat všechen svůj čas i um. Ale ustál jste to.

Také Váš koncept automobilu jistě ustojí všechny turbulence, i ty nejnovější. A jsem moc rád, že naše společná rodná země Vám před pár dny ústy svého premiéra dala záruku a jistotu. Přesně tak chápu jeho vyjádření, že spalovací motory se budou u nás vyrábět dál. Bez ohledu na jakýkoliv zákaz odkudkoliv. Sice neřekl, kde se budou montovat a prodávat. Ale to je jen drobnost, kterou automobilový průmysl jistě vyřeší. Potřebuje jen pomoc ze strany politiků, o kterou ve stejný den požádal zástupce vlastníka Vaší firmy. To není náhoda. Sdílíme motivaci být trvale “best in...”.

To je vize hodná bez nadsázky kněžny Libuše. Na její věštecké proroctví o městě stověžatém přímo navazuje technickým muzeem Evropy a vrakovištěm světa. To je reálné, stačí chtít. Půjde to, jak říkával i TGM, kterého pamatujete. Z prostého slibu se už rýsuje Vaše Země zaslíbená, kde nebude žádný problém obrátit chod dějin v jízdu, která dokáže zvrátit i majetkové vztahy. To až se firma Škoda stane vlastníkem VW. A Vy se zase vrátíte domů.

S úctou Váš