V předvečer výročí přepadení Československa ruským imperialismem krytým omáčkou komunistické ideologie zveřejnila skupina veřejně činných osobností otevřený dopis. Signatáři v něm podporují působení vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna. Kauza je dostatečně známá, o máločem se mluví a píše tak často jako Foltýnových ostrých slovech na adresu minority, vystupující v souladu s ideologií a programem Putinova Ruska.

Jistoty a dohady
Výroky Otakara Foltýna se vymykají ze stylu nudné, mdlé a namnoze mlhavé vládní komunikace. Výroky o sviních a zombících opravdu neměly uspávací efekt. Uplatnila se stará česká moudrost o kejhání potrefených hus. Hlasitě se ozvala například šéfkomunistka Kateřina Konečná, když se obrátila na veřejnost s dotazem „jsem svině?‟ Domněnka, že také ji měl strategický komunikátor na mysli, není přehnaně odvážná spekulace. Pokud tedy koordinátor chtěl vyvolat pozornost, úspěch dozajista měl.

Dohadovat se můžeme o smyslu Foltýnově vládní komunikace. Jde o vyvolání veřejné pozornosti, nebo o přesvědčování dosud nepřesvědčených? To je jádro sporů kolem Foltýnových výroků. Kvůli nim, dohadujeme se, byl otevřený dopis sepsán. Obsahuje stoprocentní podporu. Dokonce tak silnou, že v něm je i kritika vlády, kterou má Otakar Foltýn komunikačně podporovat. Píše se zde, že „český stát se až donedávna zdráhal alespoň jasně pojmenovat tyto zásadní problémy. Změna přišla až s Otakarem Foltýnem.‟ Že by postoj Česka byl až dosud zdráhavý? Toho Česka, které vyházelo ruské špiony už za Babiše, od začátku války patří k nejrazantnějším spojencům Ukrajiny a na seznamu nepřátel Rusů figurovalo na druhém místě za USA? Dodávky zbraní, podpora uprchlíkům, muniční iniciativa, to jsou činy, kdežto Foltýnovy výroky o sviních a zombících jsou přece jen slova. Signatáři dopisu budou těžko prokazovat vládě vlažnost. Stojí za ní konkrétní činy a Foltýn k nim dodal ostrá slova. Těžko to nazvat zvratem v postoji.

Co chceme
Razantní charakteristikou shrnul Otakar Foltýn část veřejnosti do jednoho pytle. Pokusil se o analýzu motivace jejích postojů, když řekl, že jde o „lidi, kteří jsou nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo mají prostě jenom životní smůlu.‟ Někteří ovšem že „jsou prostě jenom svině‟, má je dokonce spočítané, vychází mu to na 4,5% populace. Je to možné, prokázat to půjde těžko. Jedno se ale zdá jisté, mimo oblast dohadů. Argumentace všech údajných Putinových stoupenců vychází z bagatelizace hrozby ruského imperialismu. Ta je zřetelná v celé škále tohoto narativu, ať ho kultivovaně formuluje Václav Klaus anebo po svém anonym na síti X. Ruská hrozba podle nich neexistuje, Rusko nemá zájem kohokoli omezovat, jenom na Ukrajině si vyřizuje staleté spory, Rusko je opora proti západní dekadenci, takové teze čteme a slyšíme dnes a denně. Mluvčí zdaleka nejsou všichni hloupí a zapšklí a neúspěšní. Co s nimi? Foltýn navrhuje: „Je kolem nich potřeba vykopat příkop tak hluboký, aby do toho nespadli ti, kteří jsou na druhé straně.‟ Jak vykopar sanitární příkop kolem toxické části obyvatelstva za účelem ochrany občanů dosud nezasažených? Metodika je zatím nejasná. Nicméně otevřený dopis Foltýnovi dává zapravdu v této bitvě „o pravdu a svědomí‟. Je to ale reálný projekt?

Bylo by dobré se zamyslet nad cílem strategické komunikace. Vyvolat pozornost, to se podařilo. Konečný cíl to ale nemůže být. Především je třeba přesvědčit veřejnost, že od ruského imperialismu nám nebezpečí opravdu hrozí. Půda je naštěstí připravena. Podle Pew Research Center 73 procent Čechů podporuje NATO a negativně vnímá Rusko 61 procent našich občanů. Jsou ale ochotni bojovat? Zásadní to otázka Armáda se snaží získat nové vojáky, otevírá se zvídavým gymnazistům. To je bezesporu v pořádku. Na jeden horký kaštan si ale vláda netroufá: registrace branců a perspektivně povinná vojenská služba.

Bez jednoho a hlavně toho druhého se budeme pohybovat ve sféře planých slov o postojích a vůli bránit naše hodnoty. Je dobře vyzbrojovat armádu, ale bez vojáků nám bude málo platné, když bude jedna F35 na každém fotbalovém hřišti a Bradley zaparkovaný v každé stodole. Éra merkelovského kontinentálního klidu zbavila veřejnost sebezáchovných instinktů. Armáda je v podvědomí spojena s blbnutím Tankového praporu a Černých baronů. Není změna postoje skutečně důstojný cíl pro skutečně strategickou komunikaci? Najde vláda odvahu předložit takový projekt veřejnosti?

V této komunikační bitvě by nešlo o „pravdu a svědomí‟, ale o naprosto konkrétní zájem vpravdě národní a zároveň evropský, protože naše bezpečnost je nedělitelná. Je to studená voda a vstoupit se do ní musí. Ostatně, není to jen úkol pro českou vládu. Vlažnost k obraně je celoevropský jev a když se ho nezbavíme, zbytek světa si z nás udělá trhací kalendář.

Psáno pro Lidové noviny