Mám samozřejmě na mysli Ukrajinu. O překvapení se postarala v poslední době dvakrát, jednak svou spanilou jízdou do Kurské oblasti, jednak podrobnostmi kolem sabotážní akce namířené proti plynovodu Nord Stream. Překvapení mají svoji logiku. Ukrajina překvapila už v únoru 2022, kdy odrazila ruskou útočnou vlnu namířenou proti Kyjevu. Následoval houževnatý odpor a ten trvá dodnes. V těchto dnech výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se mnozí myslitelé chápou důtek a bičují národní svědomí za podvolení v roce 1968. K tomu je dobře připomenout, že agresorova síla byla tehdy trojnásobná oproti nasazení v roce 2022 a národ, respektive oba národy, nebyl na ozbrojený odpor nijak připravený. Oproti tomu Ukrajina s Rusy válčí už od roku 2014, v tomto smyslu tedy odpor zas tak moc udivující nebyl, nečekaná byla spíš jeho efektivita.

Nicméně průnik na ruské území v Kurské oblasti zamotal hlavu i politických a vojenským odborníkům. Spřádají se důmyslné teorie, jaký je cíl operace a jaké by mohly být chtěné i nechtěné důsledky. Moji laickou mysl zaměstnává přízemní otázka, jak se ti hoši dostanou zpátky. Dnes to třeba aktuální není, jednou ale bude. Věřím, že ti kdo expedici vymysleli s návratem také počítali a moc bych si přál, aby dopadl co nejlépe.

O druhé překvapení se zasloužil Wall Street Journal článkem Opilecký večírek na najaté jachtě, skutečný příběh sabotáže plynovodu Nord Stream. Podstata sdělení je už v titulku a těžko se k ní něco dodává. WSJ nenabízí zdroje, takže historce o opilých lampasácích a jejich rozjařeném nápadu poslat rouru k čertu můžeme, ale nemusíme věřit. Ukrajinská stopa ale byla pravděpodobná už dřív. Dokud byl plynovod funkční, německé pokušení pokračovat v kolaborantské ostpolitik bylo příliš silné. Výbuch měl ozdravný efekt. Zdroj otravného ruského plynu se prostě uřízl: toxicita spočívala v tom, že oslabovala vůli Západu sebrat síly proti ruským snahám obnovit impérium v hranicích před rokem 1989. K silnému postoji se někdy dojde vlastní vůlí, ale častěji z donucení. V tomto smyslu může být další impulz z Ameriky, pokud v listopadu zvítězí Donald Trump. Dlouhodobě vzkazuje Evropanům: už se chovejte jako dospělí. Ostatně, jako prezident ostře vystupoval i proti plynovodu Nord Stream.

Ať už je historka o opilých důstojnících a jejich záchvatu kreativity pravdivá nebo ne, měla by zafungovat jako budíček. Připomíná zranitelnost infrastruktury vedené po dnech světových oceánů a moří. Opravdu jsou na dosah každému, kdo si dokáže najmout za pár šupů jachtu a navlékne masku a ploutve a potopí se s pytlem semtexu? Jestli to tak je, žijeme v nebezpečnějším světě, než jsme si doposud mysleli. Vždyť i pár takových výbuchů by znamenal konec toho světa, jak ho známe a v jakém se nám pohodlně žije.