Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: Každý má takové hrdiny, jaké si zaslouží
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Kulhánková 10.7.2012 5:17Re: Absolutní souhlas, Děkuju za vzpomínky a úvahy, moc zajímavé. Právě ta cizorodost protestní sebevraždy, která je evropskému myšlení nepochopitelná, byla šokující. |
|
J. Kanioková 10.7.2012 6:28jo, vůle.. začala jsem studovat ve čtyřiceti a končila v roce sametovky |
|
|
P. Pavlovský 10.7.2012 6:45Re: jo, vůle.. Tak to jsme vrstevníci (já 1944). Co a kde jste studovala? Co jste pak dělala? |
|
|
T. Vůjta 10.7.2012 9:42Re: Absolutní souhlas, Pane Pavlovský, děkuji za výborné reakce k článku. V 1968 jsem byl ještě malý, ale leccos jsem si z té doby a hlavně doby pozdější zapamatoval. Například to, jak můj děd vůbec nereagoval na náznaky reformy s tím, že je to k ničemu, že jsou to pořád komunisté a od nich se nedá nikdy nic dobrého čekat. A až přijely tanky, ani nehnul brvou se slovy : "... to jsou komunisté, něco si mezi sebou vyřizují, to se nás netýká..." (byla to trochu nadsázka, ale kus moudra v tom bylo !). Krátká doby svobody byla fajn, ale dnes mám dojem, že nakonec největším přínosem bylo to, že invaze 1968 kdekomu u nás a možná hlavně ve světě otevřela oči. V Palachově oběti je cosi orientálního, toto bych nedokázal. Naopak Mašínové - ti šli věrni odkazu svého otce tvrdě na věc : nejprve sabotovali a pak, když zjistili, že to nikam nepovede, rozhodli se k odchodu do zahraniční armády, aby osvobodili vlast zvenku. Nakonec ovšem bez výsledku - západ nehodlal se situací v sovětské sfeře vlivu cokoli konkretního dělat. Po Palachově činu národ rezignoval, vlastně podobně, jako Západ v padesátých letech. |
|
|
S. Rehulka 10.7.2012 13:03Re: Absolutní souhlas, Díky, pane Vůjto, mluvíte mi z duše ! Zdravím. S.F.R. |
|
|
V. Ondys 10.7.2012 2:04Potřeba hrdinů asi nejvíc vypovídá o všech kteří se jejich prostřednictvím nějak sami zviditelňují a Palacha s Mašíny spojuje to, že udělali, na rozdíl od všech žvanilů i pisálků, co sami pokládali za nutné a převzali za to odpovědnost s veškerým rizikem. Paradoxní je na ně vzpomínat a zároveň si nechat líbit současnou zvůli mocných, :))))) příkladně mírumilovní levičáci by se mohli začít chovat podle svého hrdiny a obdivovatelé Mašínů taky, jinak je lepší na ně ani nevzpomínat, aby se kvůli nim všichni nejpříkladnější nemuseli vzájemně pozvracet na veřejnosti ze své vlastní nemohoucnosti a zbabělosti. |
|
|
Z. Kulhánková 10.7.2012 2:56Re: Potřeba hrdinů asi nejvíc vypovídá o všech Ach, potřeba hrdinů a mýtů, to by bylo dlouhé a krásné povídání... stačí říct, že je společná všem kulturám. Moc se mi ale líbí, jak jste vystihl, co mají společného. |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 6:29:)) |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 1:06Nad tímto tématem nemám problém, pro mne jsou Mašíni když ne hrdinové, tak každopádně aktivní lidi, kteří nečekali a jednali. Vážím si jich. A přemýšlením nad tímto mi došlo jedno srovnání, národem ctěné sporty, v čemž se dost zobrazuje určitý životní postoj. V Americe jejich milovaný fotbal, a tady v Evropě, ten náš. Ten americký je tvrdý, nemilosrdný, třeba i jako čelem do zdi, neuhnout! Žádná zbabělost, ulejvárna, či - nějak přežít. Zákon č.1 - útok. V tom našem je fikanost, kličkování, něco jako - vyhrát, ale neudřít se, žádné čelo proti čelu. Vyčkat..MOŽNÁ se naskytne situace...Přežít. Myslím, že to jsou dva stupně (jistě je víc) životních postojů, rozdílné, a ve výjimečných situacích hooodně. Mašíni jsou příkladem toho amerického postoje. Většina Čechů, jak je vidět, si víc cení toho evropského. Víc alibistického. Jsou i jiné nátury, jinak reagující na extrémní situaci. Nevím, kolik Vám bylo, autorko, v osmašedesátém. Pro můj ročník to bylo naprosto pohlcující, právě pro tu šílenou naději a ještě i naivitu. Něco jako je vzlétnutí k nebi a pak rána do vazu. Proto tak strašlivé zklamání a zoufalství. Naši rodiče občas varovali, od počátku, své zabité naděje zažili po událostech r. 38, 45, 48. Už dobře věděli, jak strašně bolí tohle zklamání. My ne. Nás rok 68 od ledna naprosto uchvátil, podlehli jsme mu. Proto nás srpen stejně absolutně zdrtil. A pak už to šlo podle životních postojů každého jednotlivce. Ti, co měli blíž k tomu americkému, jednali, možná měli jiné možnosti či odvahu než jiní. Jiní zas o emigraci nepřemýšleli, třeba měli silné vazby na rodinu, či takové závazky, které se nedaly pominout. Nebo je emigrace ani nenapadla, protože tohle tady bylo "jejich" a neuměli si představit jinou alternativu. Nebo ani nechtěli. K těm jistě patřil Palach, se svou citlivou naivní představou, že tomu musí "nějak" zabránit. Změnit situaci. Nezlobte se, ale i on je pro mne vážený člověk, byť tu hrůzu bolesti si neumím představit. Určitě věřil, že tak šílený skutek nemůže lidi neprobudit. |
|
|
Z. Kulhánková 10.7.2012 1:34Re: Nad tímto tématem nemám problém, S fotbalem máte pravdu, ten evropský - soccer - tady hrají jenom holky, kluci by se za takovou hru styděli. Kdybyste neměla nikoho jiného na výběr, koho byste dala svým dětem za příklad: Palacha nebo Mašíny? |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 1:42Samozřejmě že Mašíny... |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 2:00Jen ještě pro ty, kdo tu po mě vyjedou, samozřejmě že Mašíny, americký životní postoj, nepoddat se, neustupovat. Ale taky že bez cizí krve. Jenže život umí zaskočit.. |
|
S. Netzer 10.7.2012 7:47"soccer - tady hrají jenom holky, kluci by se za takovou hru styděli" Tak to bude Kevin Mc Kenna asi ženská. :-/ |
|
|
P. Čulík 10.7.2012 7:56Jo, a k tomu kýbl popcornu, přetejkat ze sedačky, další kýbl Coca-Coly a za hru považovat, když se dva až tři srazí hlavama, protože víc stejně nechápu. To je ta druhá tvář, moc o ní nestojím, bohužel to sem už leze také. A pokud jde o Palacha, v té tobě se už těžko dalo dělat něco jiného, když to ti naši "politici" podělali. A význam to mělo ohromný, minimálně jako morální facka národu. A nějaký zoufalý čin ala Mašínové, zastřelit dva tři ruské vojáky, no to by nic moc neřešilo. A názor, že jsme se chovali jako ovce, to ano, ale jak se chovala východní část Německa? Krásné srovnání, jak diktatura dovede zmanipulovat jakýkoli národ. A že by o Němcích někdo mohl tvrdit, že jsou ovce? |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 1:42Ještě maličkost, nevlezla se... " kteří se v těžkých chvílích nelitovali, nýbrž vzali svůj osud do vlastních rukou a něco dokázali." Plný souhlas.. Jenže.. ne všichni tuto možnost mají plně ve své moci.. Někteří mají třeba staré rodiče, a svědomí jim nedovolí.. jiní zase jiné závazky. Někteří mají postižené dítě a absolutně musí svůj život tomu podřídit.. Život často není jen o nás.. Čímž nepaušalizuji. A taky mi vadí, že taková spousta lidí se nedokáže vmyslet do situace Mašínů. Jak byli vychováni, co prožili a co je téměř neúprosně čekalo, kdyby neodešli... Kolik jim bylo a v co důvěřivě věřili, čemu podřídili své jednání. Kdekdo soudí dnešním pohledem. Málokdo si umí představit tehdejší situaci a zvláště tu jejich. Vždyť ani dnes si nikdo nevzpomene na jejich skvělého otce, popraven byl 30. 6. 1942. S jejich matkou komunisti taky nejednali v rukavičkách.. Jejich obětí je mi líto, ale... nevíme, jak ty situace přesně proběhly... I přesto si Mašínů vážím, dávám přednost odvaze než pasivitě... Nikdo, kdo nebyl v jejich situaci a věku by neměl soudit.. nikdo nevíme, jak bychom jednali my... |
|
|
Z. Kulhánková 10.7.2012 2:03Re: Ještě maličkost, nevlezla se... Tím aktivním přístupem k životu namísto litování se zdaleka nemyslím jenom emigraci. Třeba profesor Krajina byl za druhé světové války v odboji, vyslýchán a vězněn v koncentráku. Přitom se taky mohl vymluvit na staré rodiče, mladou ženu a malé dítě. |
|
|
J. Kanioková 10.7.2012 2:41No vidíte, každý máme svůj úhel pohledu, a já mám to postižené dítě.. |
|
|
Z. Kulhánková 10.7.2012 2:59Re: No vidíte, každý máme svůj úhel pohledu, Tak to smekám. Jednu dobu jsem pracovala s rodinami postižených dětí a vím, že jejich rodiče jsou hrdinové z největších. |
