Mozek většiny lidí pracuje tak na pět procent své kapacity, a jen opravdoví géniové se dostali s výkonem o kousek dál. Když uvážíte, kolik toho vymysleli Albert Einstein nebo Stephen Hawking, jejichž mozky pracovaly na pouhý zlomek své maximální rychlosti, není vám líto těch ztracených nápadů, těch let promarněných čekáním na někoho, kdo dokáže zaměstnat o kousek víc šedé kůry mozkové, než obyčejní lidé?

Tak, jako počítače kosmických sond mají své obvody několikanásobně jištěné tak, aby i při poruše stále zvládaly řízení sondy a komunikaci se Zemí, tak i mozek má své „obvody“ mnohonásobně zálohované. Odumírající neurony a jejich synapse vypadnou ze hry a místo nich nastupují jiné, které předtím sloužily třeba k uchovávání vzpomínek nebo dovedností, jako hraní golfu nebo vaření. Tomu se říká redundance - nadbytečnost. Nebo tomu také můžete říkat plýtvání...

Pokud ale akcelerovaný mozek zaměstná většinu svých neuronů okamžitými potřebami, vzniká zásadní problém, který zná každý, kdo žije z ruky do úst: kde vzít a nekrást. To ovšem mozek moc nemůže, ten se může jen kanibalizovat. A protože jeho rozhodování o důležitosti neuronů je postaveno na jejich umístění a spojích, nikoliv obsahu, každá oprava zničené oblasti v mozku s sebou nese nečekané a velmi nepříjemné důsledky. Mizejí znalosti o tom, co bylo včera, rozpracované nápady už není možné dokončit. Supergénius se rychle vrací do průměru.

V roce 1966 vydal Daniel Keyes svoji Růži pro Algernon, příběh, který byl pouhou fantazií. Ve své hvězdné chvilce Daniel Keyes dotknul tématu, které s ohromnou spoustou matematického aparátu rozebírá kybernetika. Umělec dokázal vyhmátnout podstatu tohoto problému, aniž znal složité metody, kterými jsou výpočty redundance a spolehlivosti podloženy. Nutně zjednodušoval - nejenom díky tomu, že nebyl matematik (či přesněji kybernetik a statistik), ale proto, že nevelký prostor, který si dal k dispozici, nesnesl hlubší pohled do tohoto problému.

Daniel Keyes se zaměřil na lidskou stránku tohoto problému. A zvládl to tak dokonale, že film podle jeho námětu natočený i divadelní hry jsou stále živé a ohromně působivé. Přesto a právě proto dal vědcům odpověď na otázku, co by se stalo, kdyby...