24.9.2022 | Svátek má Jaromír






UKÁZKA: Kevin J. Anderson, Z ohně a noci - Sága sedmi sluncí 5

20.12.2007 0:05

  • Z ohně a noci Sága sedmi sluncí Kevin J. AndersonTOPlistSÁGA SEDMI SLUNCÍ
  • Kevin J. Anderson
  • Z ohně a noci
  • Kniha pátá

Poděkování

Jak Sága roste, prodlužuje se i seznam lidí, na které při své práci spoléhám. Za pomoc, radu a píli při čtení prvotního textu patří dík Louisi Moestovi, Dianě Jonesové, Catherině Sidorové a Geoffreymu Girardovi. Oficiální tým vydavatelství ve složení Jaime Levin, Devi Pillaiová, Ben Ball a Melissa Weatherhillová odvedli mistrovskou práci, jako vždy. Stephen Youll a Chris Moore vytvořili úchvatné obálky pro vydání ve Spojených Státech a Velké Británii. Moji agenti John Silbersack, Robert Gottlieb a Kim Whalenová z Trident Media Group se postarali, aby se této pentalogii dostalo tolik pozornosti, kolik si jen autor může přát. A jako vždy bych rád poděkoval své ženě Rebecce Moestě, která přispívá k mému psaní a duševnímu zdraví víc, než sama tuší.

Věnování

Debu Reyovi, který byl mým drahým přítelem dávno předtím, než se stal tak oddaným fanouškem mých knih.

DOSAVADNÍ DĚJ

Titánská válka mezi mimozemskými rasami, hydrogy a faery, ničí planety a zháší celá slunce. Lidé rozdělení do několika skupin, odhodlaní nenechat se převálcovat silami zuřícími na galaktickém bitevním poli, vyvinuli nové zbraně a našli mocné spojence.

Hanza pod vedením prezidenta Basila Wenceslase nařídila Obranným silám Země (OSZ), aby svrhly další Klikisské pochodně, superzbraně, jejichž použitím lidé před osmi lety válku s hydrogy neúmyslně spustili. OSZ také postavily obrněné „taranovací“ lodě určené k sebevražedným misím, jejichž posádku tvořili vojenští compové a hrstka lidských velitelů (jedním z nich byla Tasia Tamblynová, původem Tulačka).

Opakované neúspěchy na domácí frontě dohnaly prezidenta Wenceslase k unáhleným a často destruktivním rozhodnutím. Král Petr a královna Estarra se vzepřeli Basilově autoritě, což jen zvýšilo napětí mezi prezidentem a královským párem. Když Basil královně nařídil, aby podstoupila potrat jen proto, že se dítě nehodilo do jeho plánů, Petr s tajnou pomocí prezidentova zástupce Eldreda Caina vypustil do médií zprávu o královnině těhotenství. Tato informace u veřejnosti vyvolala takovou vlnu radosti, že Basil nemohl dále nutit královnu k přerušení těhotenství, za její opovážlivost ji však potrestal – dal povraždit její milované ochočené delfíny.

Rozmazlený princ Daniel – Basilův kandidát na příštího krále – odmítl spolupracovat a uprchl z Paláce šepotu. Po skandálním zadržení byl Daniel přinucen k veřejné omluvě. Aby již nemohl způsobit další potíže, uvedl ho Basil do umělého spánku, přišel ovšem o náhradu za krále Petra.

Jelikož se válka, kterou Hanza vedla proti hydrogům, nevyvíjela dobře, prezident Wenceslas obrátil své ozbrojené síly proti tuláckým klanům a využil vesmírné nomády jako obětní beránky. Jeden z masivních útoků zničil centrum Tuláků Randezvous a klany tak byly rozprášeny. Lodě OSZ pátraly po skrytých tuláckých základnách a zajatce posílaly na opuštěnou klikisskou planetu Llaro.

Mluvčí Cesca Peroniová se skryla na zamrzlé těžní základně Jonah 12, jejíž osádka objevila a neúmyslně aktivovala velkou skupinu hibernovaných klikisských robotů pohřbených pod vrstvou ledu. Roboti se začali chovat jako šílení a základnu zničili. Jakmile Cesca roboty zničila, pokusila se uprchnout, loď řízená mladým pilotem Nikkem Chanem Tylarem však ztroskotala.

Mezitím její celoživotní láska Jess Tamblyn, proměněný vodními bytostmi zvanými wentalové, které osídlily jeho tělo, shromáždil skupinu dobrovolníků šířících wentalskou vodu na nové planety. Společně s verdani (theronským světolesem) byli wentalové pradávnými nepřáteli hydrogů, kteří je kdysi dávno téměř vyhubili. Tím, že Jess wentalům pomohl šířit se a sílit, získal dalšího mocného spojence proti tvorům obývajícím hlubiny plynných planet.

Jess zamířil k vodním dolům na Plumasu, rodinné firmě, kterou nyní převzali jeho strýcové. Tady před mnoha lety spadla Jessova matka Karla do trhliny v ledu a zmrzla. Jess použil své wentalské schopnosti, aby nalezl a vyzvedl její zmrzlé tělo v naději, že své matce bude moci dopřát řádný tulácký pohřeb. Donesl ji do jeskyně pod ledovým příkrovem a před zraky svých užaslých strýců začal tavit led kolem Karlina těla. Než však mohl práci dokončit, obdržel naléhavou zprávu, že Cesce na Jonahu 12 hrozí nebezpečí a spěchal za ní. Našel Nikkovu havarovanou loď, pojmul ji do své úchvatné wentalské lodi a horečně hledal způsob, jak pomoci Cesce, jež byla zraněná a podle všeho umírala.

Tulácké klany opět dokázaly přežít. Cesčin otec Denn Peroni pomohl založit nezávislou obchodní základnu na Yrece, kolonii, které byla odepřena veškerá podpora a ochrana Hanzy. Denn také podnikl cestu do ildiranského Impéria a setkal se s Mágem-imperátorem, aby obnovil přímé obchodní styky a opět tak obešel Hanzu.

V prstencích obří plynné planety Osquivel se skrývají tulácké loděnice řízené Delem Kellumem a jeho krásnou dcerou Zhett. Nedávno se zde odehrála strašlivá bitva mezi OSZ a hydrogy, po níž zůstalo na bitevním poli mnoho trosek. Mezi nimi Zhett našla neporušenou hydroskou loď a její otec okamžitě povolal geniálního tuláckého vědce Kotta Okiaha, aby ji prozkoumal. Kotto o vraku zjistil dost na to, aby mohl vyrobit novou zbraň proti hydrogům, „klepadla“, která dokázala prudce otevřít vstupní otvory hydroských lodí. S nákladem klepadel spěchal Kotto k Theronu, který byl pravděpodobným terčem příštího útoku hydrogů.

Tuláci také zachránili hrstku vojáků OSZ, jejichž záchranné kapsle ponechala prchající armáda na bojišti, a také mnoho nových, vylepšených vojenských compů, kteří byli přeprogramováni a nasazeni na práce v loděnicích. Zhett pomáhala ošetřovat válečné zajatce, přičemž zvláštní pozornost věnovala jízlivému Patricku Fitzpatrickovi III. Z důvodu nepřátelství panujícího mezi Tuláky a Hanzou nemohli být zajatci jednoduše odesláni domů, Fitzpatrick a jeho druhové včetně Kira Yamaneho (odborníka na vojenské compy) proto hledali způsob, jak uniknout. Zatímco mezi Zhett a Fitzpatrickem začaly narůstat sympatie, Yamane vytvořil program, po jehož spuštění se měli vojenští compové pustit do ničení loděnic. Aby mohl uskutečnit plánovaný útěk, vylákal Fitzpatrick Zhett na romantickou schůzku, oklamal ji, ukradl loď, využil okamžiku, kdy vojenští compové odvrátili pozornost Tuláků, a odletěl. Compové, jejichž schopnost ničit dalece předčila Yamaneho očekávání, začali systematicky škodit tuláckým loděnicím.

Fitzpatrickova babička Maureen byla v minulosti prezidentkou Hanzy a stále měla jistou moc. Poté co se dozvěděla, že její vnuk zahynul u Osquivelu, shromáždila příbuzné dalších padlých vojáků a vypravila se k planetě obkroužené prstenci, aby zde zbudovala památník. Užasla, když na místě nalezla rozsáhlé tulácké loděnice, právě zachvácené chaosem vyvolaným zběsilými vojenskými compy. Do takto napjaté situace vstoupil Fitzpatrick, který nejprve rozhněval svou babičku tím, že hájil klan Kellumů. Nakonec dojednal klid zbraní za podmínky, že Tuláci odevzdají ukořistěnou hydroskou loď, kterou studoval Kotto Okiah. Lodě OSZ odvezly zajatce domů, Zhett a ostatní Tuláci zmizeli a Fitzpatrick pochyboval, že je ještě někdy uvidí.

Generál Lanyan, velitel OSZ roztrpčený dezercemi pilotů, by z jednoho rád udělal exemplární případ. Rekrutů ubývalo, takže armáda začala ve velkém vyrábět vojenské compy (kteří v sobě nesli klikisské programové moduly) a nahrazovat jimi lidskou sílu. Proto Lanyana příjemně překvapilo, když se jeden z dezertérů – Branson „BeBob“ Roberts – vrátil zpět. Přivezl s sebou dva trosečníky, které zachránil ze zničené hanzovní kolonie. Dívka jménem Orli Covitzová a stařec Hud Steinman vyprávěli divokou historku o nelítostných klikisských robotech a vojenských compech, kteří jejich osadu zničili. Generál Lanyan vyslal průzkumný tým, aby jejich tvrzení prověřil, především se však snažil co nejdříve postavit BeBoba před válečný soud pro dezerci.

Obchodnice Rlinda Kettová se všemožně snažila Be-Bobovi pomoci, její kontakty jí ale nebyly nic platné. Začal vykonstruovaný proces a rozsudek byl už předem známý. K jejich překvapení jim pomohl k útěku špion Davlin Lotze. BeBob a Rlinda odletěli ve Věčné zvídavosti, Rlindině lodi, zatímco Davlin odlákal pronásledovatele a po divoké honičce se stíhačkami OSZ fingoval vlastní smrt. Když už si Rlinda s BeBobem mysleli, že jsou v bezpečí, narazili na skupinu novopečených tuláckých pirátů z ledového měsíce Plumasu. Loď jim zabavili a oba převezli na základnu, kde měli zůstat než Tuláci rozhodnou, co s nimi bude dál.

Jess Tamblyn si neuvědomil, že před cestou na pomoc Cesce neúmyslně uvolnil do částečně rozmrzlého těla své matky jiskru znečištěné wentalské energie. Karla ožila, ale už ne jako člověk. Bez okolků zabila jednoho z Jessových strýců a zamířila k ostatním, zatímco Rlinda a BeBob všechno jen zděšeně pozorovali.

Theronský světoles, uzdravující se z ran, vytvořil dřevěného golema, jemuž dal podobu zeleného kněze Beneta, aby vystupoval jako mluvčí lesa a připravil světostromy na další útok hydrogů. Benetova sestra Sarein, velvyslankyně Theronu dosud působící v Hanze, přiletěla na Theron na přání Basila Wenceslase s úmyslem stát se novou vládkyní Theronu. Třebaže se jí tento plán nezdařil, přesvědčila alespoň zelené kněží, aby se rozptýlili mezi osiřelé hanzovní planety a vytvořili komunikační síť.

Jakmile se hydrogové k Theronu vrátili s úmyslem světoles definitivně vyhubit, na pomoc stromům přispěchali nečekaní spojenci. Kotto Okiah svou novou zbraní – klepadly – zničil několik hydroských lodí. Do zbylých nepřátelských plavidel pak narazila živoucí kometa prosycená wentaly a završila tak vítěznou bitvu. Přestože byli hydrogové odraženi, nyní věděli, že wentalové, které podle dosavadního přesvědčení v minulé válce vyhladili, jsou zpět, odhodlaní bojovat. Golem Beneto proto s radostí přivítal armádu, jež dorazila vzápětí, „verdanské bitevníky“, obrovité ostnaté stromy připravené bránit světoles.

Mezitím zrádní klikisští roboti tiše pokračovali v realizaci svého vražedného plánu. Když admirál přiletěl na zničenou planetu, kde dříve žila Orli, s cílem prověřit její tvrzení, objevil důkazy, že útok skutečně provedli roboti!

Hanzovní těžer u Qronhy 3 byl napaden hydrogy a OSZ k němu vyslaly skupinu šedesáti taranovacích lodí osazených compy pod velením Tasii Tamblynové. Velitel těžeru Sullivan Gold evakuoval své lidi a zachránil také mnoho Ildiranů z nedalekého těžního zařízení náležejícího Impériu. Než k nim mohly Tasiiny lodě dorazit, lidé i Ildirané planetu opustili a zanedlouho potkali lodě Sluneční flotily. Když Tasia se svými loděmi přiletěla k obří plynné planetě, vojenští compové odepřeli poslušnost a zajali ji i jejího osobního compa EA. Přidali se ke klikisským robotům a zmocnili se válečných lodí s úmyslem použít je proti lidem.

Klikisští roboti zaútočili také na malou skupinku, která zůstala na ildiranské lázeňské planetě Marathě. Vědec Anton Colicos, jeho přítel dějepravec Vao’sh a několik dalších Ildiranů se ocitli sami na noční straně planety a byli nuceni podstoupit dlouhou cestu přes kontinent. Zubožená skupinka Ildiranů, kteří neměli tušení o pravé tváři klikisských robotů, považovala za viníky své situace Shana Rei, mýtické bytosti temnot vystupující v mnoha pověstech Ságy sedmi sluncí. Jakmile Anton a jeho druhové dorazili do domnělého bezpečí Sekundy, zjistili, že město je obsazené armádami klikisských robotů.Anton a Vao’sh jako jediní ze skupiny jen o vlásek unikli v malém člunu. Ildirany však samota doháněla k šílenství. Během dlouhého letu k Ildiře se Anton snažil Vao’she všemožně bavit, než však dorazili k cíli své cesty, starý dějepravec upadl do stavu strnulosti blízkého kómatu. V bezpečí Hranolového paláce pak Anton o svého přítele pečoval a snažil se všemožně přispět k jeho uzdravení.

V té době otřásala ildiranským Impériem občanská válka, kterou rozpoutal hyrillský místodržící Rusa’h a vlastní syn Mága-imperátora Thor’h. Rusa’h, poté co utrpěl zranění hlavy, ztratil spojení se sítí thismatu sjednocující ildiranskou rasu. Propadl velikášským bludům, vytvořil vlastní nezávislou thismatickou síť, začal svou krvavou herezi šířit a nutil další místodržící, aby se k němu připojili a přijali jeho pomýlené učení. Adar Zan’nh velící skupině bitevníků se vypravil vzpouru potlačit, šílený místodržící se však jeho lodí lstí zmocnil a Zan’nha zajal.

Když se Rusa’h snažil získat svého nevyzpytatelného bratra, dobroského místodržícího Udru’ha, měl za to, že našel ochotného spojence. Udru’h svěřil kolonii svému mladému nastávajícímu místodržícímu Daro’hovi a sám se vydal nastražit léčku, která nakonec vedla k Rusa’hově porážce a ukončení vzpoury. Mág-imperátor Jora’h opět ovládl Hyrillku, zrádný Thor’h byl zajat. Šílený místodržící však uprchl a zamířil přímo do primárního slunce soustavy. Těsně předtím, než Rusa’hovu loď pohltily plameny, se z koróny vynořila skupina planoucích faerů, obklopila ji a odnesla do nitra hvězdy.

Faerové a hydrogové, jejichž konflikt stále neutichal, uhasili jedno ze sedmi sluncí Ildiry. Byl nejvyšší čas, aby Mág-imperátor použil zvláštní „zbraň“ – svou nevlastní dceru míšenku Osira’h. Jora’h doufal, že se díky jejím zvláštním telepatickým schopnostem spojí s hydrogy a přiměje je, aby obnovili jejich pradávnou dohodu o neútočení. Osira’h, která se od své matky, zelené kněžky Niry, dozvěděla pravdu o lidsko-ildiranském genetickém programu na Dobrosu, byla zmatená a nevěděla, komu má věřit. Přesto dostála své povinnosti a spustila se v ochranné kabině do oblak Qronhy 3, aby se spojila s hydrogy.

Jora’h, který se po ukončení občanské války vrátil zpět na Ildiru, byl šokován Udru’hovým přiznáním, že jeho zbožňovaná Nira stále žije. Mág-imperátor, jenž zelenou kněžku stále miloval, žádal, aby byla okamžitě osvobozena. Když však Udru’h dorazil na ostrov na Dobrosu, kde Niru věznil, zjistil, že zelená kněžka uprchla a není k nalezení! Než se to však Jora’h mohl dozvědět, Osira’h se vrátila na Ildiru, doprovázena početnou flotilou hydroských bitevníků, jež zůstaly výhružně viset nad Hranolovým palácem. Nyní musel Jora’h hydrogy oslovit, věděl přitom, že pokud nebude dostatečně přesvědčivý, tvorové z hlubin plynných planet zničí celou jeho planetu.

1

Král Petr

Těžká nákladní loď se znaky Obranných sil Země dosedla na náměstí paláce za tak hlasitého jásotu, že téměř přehlušil zvuk motorů. Čestná stráž vytvořila v davu nadšených diváků uličku umožňující bezpečný průchod a rozvinula červený koberec pro krále Petra a královnu Estarru.

Mladý král sladil své kroky s chůzí své ženy a koutkem úst, tak, aby to žádný z profesionálních špehů nezaslechl, zašeptal: „Málokdy mám příležitost oznámit dobrou zprávu, která není bohapustou lží.“

Estarra, která si byla dobře vědoma, že je prezident Wenceslas pozoruje a je připraven při sebemenším náznaku problému zasáhnout, odpověděla stejně opatrně: „Až příliš často jsme museli oznamovat smrt. Mnohem raději přivítám hrdiny, kteří se nám vrátili.“

Nikdo nečekal, že by po tak dlouhé době, jež uplynula od bitvy u Osquivelu, mohl někdo z pohřešovaných vojáků OSZ zůstat naživu – všichni předpokládali, že tito muži a ženy byli pobiti nepřátelskými hydrogy. Nyní třicet zachráněných vojáků, mžourajících v sluneční záři zalévající Palácovou čtvrť, sestupovalo dolů po výstupní plošině. Strkali do sebe jako by se už nemohli dočkat, až se nadechnou pozemského vzduchu. Usmívali se, oblečení do nových uniforem poskytnutých zachránci. Šaty od svých tuláckých věznitelů (či hostitelů? napadlo Petra) prý okamžitě vyhodili ven skrze odpadové šachty.

Gardisté jen s potížemi zvládající rozjásaný dav vedli kupředu skupinku vybraných příbuzných a osob blízkých zachráněným. Během zpáteční cesty bývalá prezidentka Maureen Fitzpatricková odvysílala na Zemi jména tuláckých zajatců. Nadšení rodinní příslušníci se vrhali od jednoho zachráněného vojáka k druhému, dokud nenašli toho správného, aby se s ním vzápětí, za radostných výkřiků a oboustranného pláče, spojili v objetí jako kousky puzzle.

Navzdory tomuto velkolepému uvítání Petr dobře věděl, že vláda Hanzy je hluboce zahanbená skutečností, že u Osquivelu byl nalezen někdo živý. Bitva u Osquivelu byla naprostým debaklem, který skončil bezhlavým úprkem jednotek OSZ. Mnoho zraněných vojáků na palubách poškozených lodí či v záchranných kapslích bylo ponecháno svému osudu. Hrstka Tuláků však některé z nich zachránila. Maureen Fitzpatricková a rodiny padlých zamířily k planetě obkroužené prstenci s úmyslem zbudovat zde památník, a čirou náhodou narazili na tulácké loděnice a postarali se o návrat zajatců.

Nade vši pochybnost mohlo mnoho vojáků přežít, kdyby je OSZ neponechaly na bojišti. Až tato radostná oslava skončí, lidé začnou klást otázky. Basile, tak se zdá, že máš máslo na hlavě, pomyslel si Petr a uvědomil si, že právě v takových situacích bývá prezident nejnebezpečnější.

V mysli se mu znovu vynořil obraz krví zbarvené vody, pobitá těla i skelné mrtvé oči kdysi tak hravých mořských savců. Basila zjevně nepotěšil únik informací o královnině neplánovaném těhotenství. Petr ve svých nozdrách stále cítil pach krve a slané vody.

„Drž se harmonogramu,“ napomenul ho Basilův hlas vycházející z malého mikrofonu na uchu. „Trvá to moc dlouho.“

Petr stiskl Estařinu ruku, obrátil se k nákladní lodi a čekal na hlavní bod slavnosti. Dav vycítil, že se chystá něco velkolepého, a ztichl. Ozvala se rána, nákladní prostor se pootevřel, kov zaskřípal o kov. Reflektory uvnitř zářily. Vojáci a personál určený k nakládce použili zdvihací mechanismus a antigravitační zařízení. Vypadali jako krotitelé vlekoucí kupředu spoutanou prehistorickou příšeru. Malou hydroskou loď.

Tuláci ji po bitvě našli v prstencích Osquivelu. Přestože šlo o průzkumný člun o průměru necelých deseti metrů, dav jednohlasně vydechl úžasem a strachem.

Sotva byla loď položena na zem, Maureen Fitzpatricková přistoupila k Petrovi a Estaře, doprovázená svým vnukem, jedním z třiceti zachráněných vojáků, a potřásla králi rukou, jako by byl jejím obchodním partnerem. Jako bývalá prezidentka Maureen věděla, jak malou moc král ve skutečnosti má, současně ale chápala nezbytnost této hry. „Sire, umožnili jsme Tulákům útěk výměnou za toto ukořistěné plavidlo. Doufám, že tuto dohodu shledáte přijatelnou.“

„Jsem si jistý, že nám Tuláci nezpůsobí větší škody.“ Současné útoky proti nim považoval král za zbytečné a nebezpečné mrhání armádními prostředky, jež by se daly použít jinde. Další z Basilových frašek. „Rozhodli jste správně. Nyní máme k dispozici nepoškozený nepřátelský stroj a můžeme jej zkoumat. Postarám se o to, aby se vám oběma dostalo ocenění za vaše služby.“

Maureen, potěšená, že se opět může koupat v záři reflektorů, vypadala jako tlustá kočka, která právě spořádala několik kanárů.

Estarra upřela pohled na zamlklého vnuka staré prezidentky. „Vypadáte zamyšleně, pane Fitzpatricku. Jste v pořádku?“

„Omlouvám se – na někoho jsem si vzpomněl.“

„Všechny ty řeči o Tulácích mu nedělají dobře.“ Maureen položila ruku na rameno mladého muže. „On i všichni ostatní zachránění vojáci si jistě zaslouží dlouhou dovolenou, králi Petře. Doufám, že se mi podaří přesvědčit o tom generála Lanyana.“

Do zajištěné zóny spěchali hanzovní vědci dychtící dotknout se hydroské lodi. Hlavní inženýr Lars Rurik Swendsen vypadal jako dítě, které má narozeniny a právě se chystá rozbalit největší z dárků. „Jen se na to podívejte! Je naprosto nedotčená. Pokud její systémy stále fungují, mohli bychom okopírovat technologii a začít vyrábět vlastní plavidla pracující na stejném principu. Může to být ta nejúžasnější věc od chvíle, kdy jsme podle klikisských robotů začali vyrábět vojenské compy. Možná… možná dokonce důležitější než klikisské přepravní portály. Jen si to představte!“ Vysoký Švéd vypadal, že každou chvíli začne radostí tančit.

Maureen mu skočila do řeči. „Zajistili jsme také podrobné poznámky a záznamy testů, které provedl jistý tulácký vědec. Některá data by vás mohla zajímat.“

Všechny významné osoby postoupily kupředu, aby se nechaly vedle hydroské lodi vyfotografovat. Média, která byla v poslední době zavalená zdrcujícími zprávami, se tohoto malého vítězství ochotně chytila, stejně jako předtím dychtivě převzala neoficiální informace o královnině těhotenství.

Přesto všechno byl hydroský člun pochmurnou připomínkou, že hydrogové mohou na Zemi kdykoliv zaútočit. I kdyby, pomyslel si Petr, střet s nepřítelem, který se nám nebojí postavit, by mohl být svým způsobem pozitivní zkušeností.

Z ohně a noci
/Of Fire and Night/
Anderson, Kevin J.
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Simona Kučerová
Obálka: Karel Řepka
Redakce: Josef Frais
Rok vydání: 2007
Počet stran: 616
Rozměr: 130 x 200
Provedení: hardback
Cena: 329 Kč

Pátá kniha série Sága sedmi sluncí.

Kevin J. Anderson














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...