O víkendu 14.-16. března 2008 proběhl již podruhé Scon. A již tradičně v Obchodní akademii v nuselské Svatoslavce. Pokud by někdo byl na vážkách, jestli je na správném místě, dvojice strážců Brány by ho o tom ujistila. Jak už je všeobecně známo, S-con je specializován na "Tri-Star" aktivity - S-Trek, S-Wars i S-gate. Orientace v baráku byla tedy velice jednoduchá. K 3S základu patří rovněž literární sekce a promítání seriálů plus kreslených filmečků.

Jediný povzdech si odbudu hned na začátku: Škodaže organizátoři nevzali v potaz mou loňskou radu: "Příště nějaké zahájení udělejte; letos jeho absenci beru jako začátečnickou daň, ale příště by mne to už mrzelo." Neudělali! Ono to teď asi není zvykem, zahajovat cony... Ale protože zahájení své linie alespoň několika větami (to stačí!) vyvedli pořadatelé SW linie - tak jsem začal na SW linii. SW mají už od loňska ještě jednu dobrou tradici: sídlí totiž hned vedle baru!

Poté jsem setrval další hodinu na promítání Episode IV, ona se dá vidět i popáté - zejména, když je "Revisited". Totiž vylepšená fany. Tedy je fakt, že polovička vylepšení byla nutna kvůli barevnému zmršení narychlo dodělaného DVD. Nu, drobnosti jako "vylepšené nebe" či "mrkající emzáci" jsem moc nepostřehl. Ale hvězdné nebe rozmazané pohybem v hyperprostoru (či podprostoru či mimoprostoru či ne-prostoru - no prostě tam, kde rychlost může mít i více než 6 warp...) za okny Millenium Falcon při rozhovoru těch... dvou hrdinů (princezny a piráta:), jsem skutečně ocenil. I jiné scénky byly vylepšeny vestřižením letadélek (například představovací scéna Hvězdy smrti) a různých potvor.

Avšak ještě před dokončením filmečku jsem odskočil na literární linii, abych zhlédl Jirku Walkera Procházku a jeho přednášku o punku v literatuře. JWP dorazil jen na tu svou hvězdnou chvíli, byv ještě pod prášky antibiotickými, neboli "protivitálními". Ale vitální byl až až. Pětkrát jsem ho fotil, ale furt se hejbal! Inu, mobil není (ještě) foťák. (Snad poskytnou profesionálové lepší foto, než posílám redakci). Pohybovali jsme se mezi hudbou, literaturou a filmem, a já získal alespoň trochu představu, co je to vlastně ten kyberpunk. A že není mrtev...

A pak jsem si ještě chvíli povídal s lidma - a najednou bylo jedenáct večer, pročež jsem odešel na metro na Pankrác. Právě ten pátek totiž Dopravní podnik hlavní matičky zrušil tramvajovou dopravu Nuselským údolím... Pospíchal jsem tedy do své postýlky a litoval ty, pro které bylo ložumentem 3. patro. Letos se totiž oproti loňsku netopilo!

A druhý den byla sobota a sluníčko topilo velmi. Líný ospalý člověk jako já dorazil až o polednách. Odmítl jsem si koupit pozemek na Měsíci od přítomné české Lunární ambasády (ačkoliv u prezentace byl k dispozici 20% slevový kupón!). Ani stopadesátiprocentní kyslík mě nenadchl. Ale nad kousky kovových meteoritů z lybijské pouště jsem zaváhal - avšak ty ceny. Chytím si nějaký vlastní!

Bagetu jsem měl raději svou, i když tentokrát bar stále nabízel jak párky tak toasty. A rovněž vynikající čaje. První, co jsem shltnul z nabízeného menu bylo pirxovo promítání seriálu Randal and Hopkirk. Tedy, jakožto svědek květu hnědého uhlí (výraz, používaný JWP) musím říci, že ten původní seriál byl lepší než ten nový vylepšený. Škodaže jsem ho nemohl vidět černobíle! Ale už začínala přednáška Františky Vrbenské Lost Heroes & Space Treks. A ta byla tak zajímavá, že jsem si při ní nedělal poznámky! Byl jsem tak nadšen, že mám vokno... Omlouvám se, ale když se teď snažím vzpomenout, napadají mne věci z její předminulé přednášky. Což je dáno nejspíš tím, že Františka velmi poutavě přednáší jen jednu, avšak nekonečnou, přednášku... Všechno, co si pamatuji, je výraz "morfogenetické pole". To je když spisovatelé opisují jeden od druhého a možná to ani nevědí že opisují, možná to tak trošku leží ve vzduchu či prostoru či sub-prostoru - aneb v onom morfogenetickém poli. Tenhle výraz přemazal ostatní pěkné a zajímavé věci, neboť hodinu po Františce jsem nastoupil se svou přednáškou Literární cesty na Mars. Já jsem těch šest knížek, co jsem si k tomu připravil, už dříve četl (a jednu i napsal :), ale až nyní najednou. A tak mne překvapilo novodobé morfogenetické pole: J. M. Troska letí v Zápase s nebem na Mars přes Měsíc, za kterým se skrývá odštěpek Země s troskami bájné Atlantidy a poté ještě potkají kometu, což je jenom shluk elektrických výbojů, který však Aeronautila jen shodou okolností nezničí. Toto je nepochybně... zmorfogenezováno z románu A. N. Tolstého Aelita, kde jeho hrdinové letí na Mars kolem komety, která jest odštěpkem Země, na kterém je část bájné Atlantidy. No, jo, ale při přípravě jsem šel do kolen, když jsem zjistil, že i reportáž Cesta na Mars 1998-1999 Karla Pacnera vede posádky jeho planetoletů kolem... komety! Ale ta už je nezáživně daleko 4,5 milionu kilometrů - a žádná Atlantida se na ní nevyskytuje. Cesta na Mars je totiž dlouhá, a spisovatel ji musí něčím oživit...

Morfogenetické pole se nakonec ozvalo i u mé knížky Zapomeňte na Mars: Jeden z mých hrdinů se jmenoval Ferda Horák. Troskův Pavel Horák byl možná jeho příbuzný! Já nevím, já jen při psaní morfogenezoval...

Poslední morfogeneze se týkala zase Františky, která ještě v závěrečné debatě připomněla Bradburyho a jeho Marťanskou kroniku - z níž jsem měl připraven úryvek na přečtení, ale na který jsem zapomněl a málem ho nepřečetl - kdyby mi ho bezděky (morfogenetickypolově) nepřipomněla. Tímto děkuji Jardovi Houdkovi, že mi věnoval ještě pět minut ze začátku své vlastní kyberpunkové přednášky a já tu povídku Raketové léto mohl přečíst...

Vrcholem každého conu by měl být galavečer. Pořadatelé protentokrát v době sobotní večerní dvouhodinovky nedali program do žádné větve (možná jely nějaké DrDy a bar se jistě taky úplně nevylidnil), za což je chválím. Vloni jsem galapředstavení zmeškal kvůli jedné přednášce (a taky se mi už stalo, že jsem přednášel v době pořádání galavečera v daleké Nitře), takže vím, že jiný pořad v této době nebrat! Tři hvězdy zde spojily své síly a vydaly to nejlepší ze svých středů. Nejdříve televizní Otázky Padmé Moravcové s Johnakem coby doktorem Käsebrotem, pak reklama, načež soutěž vesmírných krásek o milionáře. Samotným vyvrcholením pak byla hra, kde tři dvojice ze tří S se snaží získat něco, co nevím co je, ale všichni ostatní diváci nepochybně věděli co... Tělocvična byla vyprodaná asi dvě stě dobře se bavícími diváky.

Jo, celková účast byla na 200 - 300 lidech. Pro poměrně úzce profilovaný con přiměřené množství. Jak se říká - bylo to takové rodinné. Kdyby to bylo spíše těch 300 než 200, možná by pořadatelé byli spíše v plusu nežli ve ztrátě... Ale doufejme, že zábava, kterou jim pořádání Sconu přináší, jim stojí věnovat krom své práce i nějakou tu zálohu na budoucí skvělé úspěchy!

Na závěr přetisknu nechtěný bonmot z webu Sconu:

"Dokonce se nám podařilo zčásti odbourat loňský nešvar - nulovou návštěvnost některých přednášek."

To je tedy vskutku nešvar, jako přednášející ho musím co nejsilněji odsoudit. Tentokráte odpadl i jiný "nešvar", totiž nulová účast na přednášce ze strany samotného přednášejícího...

Příští rok se bude Scon konat potřetí. A jestli bude - tak pak už napořád. Těším se!

Psáno v Praze dne 19. března 2007