Letos se sice Pragocon conal na druhé straně Prahy, avšak sobotním metrem jsem tam byl za tři čtvrtě hodiny, a Modrá škola je jen kousek pěšky od metra v Hájích.

První dojem: Modrá škola je skutečně modrá.

Druhý dojem: Drobné zmatky k registraci prostě patří. Letos jsem použil nové možnosti "půldenního vstupného", to jest zakoupil jsem klouzavou osmihodinovou vstupenku. Jenže pro pracovní vytížení (neplánovaná příprava vlastního blogu) jsem se skutečně nestihl předběžně registrovat. Spolehl jsem se na registraci na místě. Spletla mne informační persóna, jež mne přesvědčovala, že na osm hodin se registrovat nemusím. Ale musel jsem, jak jsem zvěděl po vystání kratší fronty před vstupními stolky. (Bylo vidět, že "půldenní vstupné" bylo zahrnuto do roztodivných možností platby skutečně až na poslední chvíli.) Nic to, vsunul jsem se do chodbičky, kde se právě zprovozňovalo asi páté registrační PC a využil nápovědy přítomného školitele. A získal dalších 10 korun na slevu, jakožto účastník předcházející Pravdoakce. Neboť Vašek Pravda tento tradiční a tradičně navštěvovaný velecon uchvátil do svého portfolia .
(BTW: Čtvrthodinové zdržení u vchodu neproběhlo planě – Tess mi mezitím objednala a přinesla čerstvě pečený toastík.)

Třetí dojem: Tak toto byl, vážení přátelé, první con ve školní budově, jehož jsem se účastnil v zimním období, kde bylo TEPLO! Pravdovi otroci rovněž vynášeli koše se smetím , ba i luxovali.

Další dojem: Dřívější organizátor Fořtík neměl rád Starwars, mám pocit že ani SF jako celek, kdežto současný majitel Pragáče dokáže využít jejich potenciálu. Takže mezi mnoha liniemi podujatia se starwarsáci opět objevili, a vyšlo místo i na literární odnož, jež byla prezentována linií časopisu Pevnost. A v té jsem strávil část toho krátkého času, který jsem letos věnoval svému conímu vzdělávání.

Ale nejdřív jsem zavítal na Futurologický kongres. Ještě jsem stihl závěr přednášky Jaroslava Kopečka "Kolik tvarů máš, tolikrát jsi inteligentní"a jeho kouzelná kouzla. Inteligentní kovy s tepelnou pamětí dokážou z talíře udělat vázu - když se do nich nalije horká voda. Když na to člověk kouká, tak ho napadají stovky způsobů použití - z nichž jen některé jsou sci-fi a jen některé ještě nebyly použity.

Chvíli po poledni už nastoupil Václav Semerád s přednáškou o orbitální rezonanci na podnebí Země. Kolega Semerád nehodlá zpochybňovat současnou fázi oteplování, která za 30 let činí 0,5 ° C, ale zpochybňuje příčinu tohoto oteplení: Ve stejné době totiž stoupla teplota Venuše o 2,8 a Marsu o 0,6 stupně. Na Marsu rovněž tají polární čepičky - ale žádná Kodaň se tím nezabývá! Ani Kodaň totiž nemůže (zatím ještě) poručit Slunci - které za tímto ne "globálním" ale vesmírným dějem stojí. Nejde o nějaké novum, ale cyklický děj.
Křiky o stoupání hladiny moří jsou nejapné, alespoň co se ledovců v Arktidě týče. Ty plují na vodě. Protože jsou lehčí. Jenže 90 % jejich objemu je pod vodou. A když roztajou - tak se do tohoto objemu vejde právě obsah vody z nich. Jak prosté, Archimede!
Na Slunce mají vliv (hlavně) velké a (hlavně) blízké planety, které na jeho plynném povrchu způsobuje slapy. Dochází rovněž k vychýlení těžiště celé Sluneční soustavy, která neleží ve středu Slunce, ale nachází se až 5 km od něj. Na grafech tepelné historie planety Země, získané z antarktických ledovců, je pak vidět, jak se pohyb "barycentra" s jistým dopravním zpožděním projeví i na "globální" teplotě. Václav několikrát upozorňoval, že neuvažoval vliv změn magnetického pole ani nic jiného, jen ten jeden vliv postavení planet. Přihlásil jsem se s tím, že do stejných grafů lze zasunout i podobně probíhající graf o sluneční činnosti - měřený dle relativního čísla skvrn. (O čemž jsem držel přednášku na minulém Parconu - kde jsem ovšem hlavně sledoval vliv sluneční činnosti na - chřipku:) Nějak se nám to nebezpečně doplňuje.
A ještě nebezpečněji se to doplňuje s nejapnou a tupou setrvačností globálních oteplovačů, se kterou jsem se srazil minulý týden na jedné konferenci - ale o tom někdy později.

Vašek Bláha, šéfredaktor nového časopisu Robot Revue nám pak povyprávěl o tom, jak si roboti plánují svůj postup - a předvedl na videu. Po většinu přednášky ve třídě něco vrčelo - robotek, sestavený z Lega, který objížděl a očuchával svůj vymezený prostor. Bavili jsme se o konečnosti a nekonečnosti automatu (případně vesmíru), ale neshodli jsme se na něm. Některá nekonečna jsou prostě menší než jiná... Byla to příjemná a mozek rozpruďující diskuse. Pro mne i s benefitem, neb jsem zvěděl, že pan šéfredaktor bere další mou robotickou povídku. (Jedna už vyšla hned v prvních dvou číslech. V tom současném krom hobistického obsahu září i povídka Franty Mrože Novotného, skutečného výpočetního technika z doby, kdy existovaly tzv. "sálové počítače":)

Další fantazie se jmenovala Tiger River a šlo o cejlonský čaj v množství, na které slyším - to jest půllitrová konvice. Zmeškal jsem kvůli ní i začátek scénické četby z nové vyprávěnky o agentu Johnu Francisovi Kovářovi. Scénka byla čtena mistry české fantastiky, z nichž se však někteří jevili býti barvoslepými - když nerozeznali svůj fialový text a četli cizí, modrý... Nechyběla Františka Vrbenská ani Marylin Monroe. Nepokojné a neposlušné čtece vždy rychle zpacifikoval brutální režisér Jiří W. Procházka, jenž byl po zásluze nakonec zastřelen a polit kečupem. Ale ještě chvíli předtím si užil, když předváděl větrák pod MM...

Toto se dálo v rámci linie Pevnost, proto hlavní roli sehrál, no se-četl (i když dokonce tančil!) její šéfredaktor Tom Němec, avšak mezi účinkujícími byl rozpoznán i šéf úúúplně jiného časopisu Vlado Ríša, jenž se tvářil velmi spokojeně. Možná mu stačilo, že se lednová Ikarie i po zdražení (a rozšíření!) vyprodala...

A taky jsem se jako divák účastnil setkání s autory Pevnosti, které bylo zajímavé zejména, když jsme se hádali, jestli je český humor něčím specifickým případně o tom, jestli lze dnes psát antiutopii. Zazněl názor, že něco takového lze těžko psát jako sci-fi - když ji prožíváme v reálu. Bylo to moc pěkné setkání, neboť autoři vlastně seděli na obou stranách pomyslného pódia - on snad ani nikdo jiný nepřišel - ale bylo nás hodně. Po rozpuštění besedy jsem vyhledal Josefa Pecinovského (toho z Teplic), abych mu po jedenácti letech poděkoval za kladný recenzní posudek k náčrtu mé první knížky Blackout...

Nečekaně a neplánovaně – ač pravidelně a opakovaně – se jedním z hlavních hřebíků Pragáče stala setkání v čajovnách. V té horní se krom čajů mohly konzumovat i nesmírné druhy káv, v té spodní se pekly i výborné toasty. U společného stolku se tak sešly i dvě čarodějky – Františka s Editou, aby kuly pikle ohledně další kanibalské hostiny. Byly zaznamenány i jiné zajímavé zjevy - třeba Honza Pavlík se po 26 letech oholil!

Lituji jenom, že jsem musel jít už před osmou, avšak uplynulý týden byl tvrdý a vsedě jsem usínal a ve stoje padal.

Abych nezapomněl: Pragocon 2010 probíhal od čtvrtka 28. 1. do neděle 31.1., skutečně jsem proletěl jednou jeho částečkou. Nestihl jsem žádné anime, Starwars ani další linie. A! Ve škole fungovala i šatna, což mnohé jiné akce, nejenom ty scifácké – značně postrádají. Mohl jsem si v ní nechat nejen zimní bundu, ale i svetr.

Jak jsem již pravil, bylo teplo, dědečku, teplo.

Psáno v Praze dne 1. února 2010.