Nemíním zde barvitě popisovat, jak a kde jsme se v Praze sešli a s kým ani jak dále naše cesta z Prahy do Brna probíhala. Za prvé to většinu čtenářů nudí a za druhé není o čem psát. Ačkoli už zase začali na D1 stavět mýtné brány, naštěstí jsme v Čechách, kde se v pátek odpoledne to pracovní úsilí moc nepřehání, takže zpoždění autobusu se nekonalo.

Jsme však toho názoru, že organizátoři tohoto Fénixu, nikoli globální oteplení, jsou zodpovědní za letošní neuvěřitelně teplý konec podzimu. Vymysleli si con v havajském stylu a nejspíš se ten nahoře (a nemyslím tím teď jistého mistra světa v ješitnosti sídlícího v jedné stavbě vysoko nad Vltavou) nad jeho účastníky slitoval, aby v tom lehkém oblečení cestou nezmrzli. Nebo se možná slitoval nad šatnáři, kteří díky jeho vlídnosti nemuseli hlídat tak značné množství svršků, spodků a zimní obuvi těch, kteří nebydleli přímo v místě conání, tedy v hotelu Avanti. Opravdu si nevzpomínám, kdy naposledy se mi stalo, že jsem 8. prosince šla po ulici v bermudách a vietnamkách a bundu jsem měla rozepnutou, protože mi bylo vedro.

Po příchodu do hotelu Avanti jsme jako první spatřili azurově modrý nafukovací bazének, ve kterém plaval (rovněž nafukovací) delfín spolu s jakýmsi žlutým patrně mimozemšťanem. U bazénku byl rozložený pestrobarevný slunečník (jehož základní barvou byla taktéž azurová, aby to hezky ladilo) a na cedulce na stole pod ním jsme se dočetli nejen teplotu vzduchu a vody, ale i dnešní klimatické poměry v nebi a v pekle – překvapivě právě v pekle bylo nyní ‑ 20° C (asi jim tam začala lyžařská sezóna). U prezence nás uvítal Big Shaman v divoce barevné havajské košili a se slamákem na hlavě. Darth Richie se díky tomu mohl uklidnit, že pokud se domníval, že bude v růžovo-žluté košili s palmami vypadat jako debil, tak nebude – a nebo rozhodně nebude jako cvok vypadat sám. Majitelů šíleně křiklavých košil, ve kterých by se za normálních okolností styděl vyjít někam mezi lidi i slavný Bruno Ferrari, se v hotelu Avanti sešlo o pomikulášském víkendu poměrně dost. Shamanovy půvabné asistentky nám zavěsily kolem krků věnce a my jsme se odebrali nejdřív k šatně (odložit těch pár svršků, ve kterých by nám bylo uvnitř opravdu vedro) a od tam rovnou k baru – kam taky jinam?

Po cestě jsme se ještě dozvěděli, že se už po nás ptal Ondrej Herec, kterému patrně nedošla naše smska, že se zjevíme kolem šesté večerní. Nepříjemným zjištěním bylo, že v celém hotelu se smí kouřit pouze u baru v 1. poschodí, kde kapacita poněkud nestačila zájmu. Holt scifista nekuřák je pořád ještě nedostatkovým zbožím a scifista nekuřák a abstinent je něco, co by se asi mělo naložit do lihu a ukazovat někde v muzeu – ovšem je to nejspíš nemožné, to je totiž neporovnatelně pravděpodobnější, že na conu potkáme yettiho nebo pravého nefalšovaného návštěvníka z Krabí mlhoviny. Zbytek hotelu proto vcelku zel prázdnotou. S výjimkou doby oběda, kdy se nějaký ten hladový odešel najíst do restaurace v přízemí, se tam ten personál musel asi strašně nudit. A i v té době oběda číšníci málem hráli na hosty přesilovku – což se na kvalitě a rychlosti obsluhy sithužel neprojevilo.

Díky tomu, že se téměř všichni vyskytovali u kuřáckého baru v poschodí, nebyl vůbec problém se poměrně rychle pozdravit skoro se všemi známými. Faktem teda je, že někteří mě zpočátku nebyli vůbec schopní poznat, ale rychle se na můj šílený zevnějšek (to aby v tom Richie nebyl sám) aklimatizovali. Jiní taky vypadali velmi zajímavě – např. Leonard Medek, který vyhlížel trochu jako slavný lovec Pampalini, Silver v atombordelu s plynovou maskou nebo jistý mírně pankáčský (ky)Borg.

Člověk ani nestihl dopít drink a bylo tu slavnostní zahájení. Pak následovala Ondrejova přednáška o netvorech – a po ní jsme se odebrali popíjet k baru a klábosit se všemi, které jsme už nějaký ten čas neviděli. Konkrétně část naposledy na Koprconu a některé na Festivalu fantazie Speciál nebo dokonce jen na Parconu, což už je přece nějaký ten pátek. Vedení hotelu nám však připravilo velmi nemilé překvapení – bar zavíral v jednu hodinu po půlnoci. Opravdu to od nich bylo velice nepěkné. Naštěstí někteří vyznávají skautské heslo „vždy připraven“ (a hlavně na všechno), takže se od jedné dalo popíjet ze soukromých zásob mnohých předvídavých jedinců. Nemluvě o tom drobném detailu, že se u šatny prodávala medovina, na jejíž vinětě jsme se mohli dočíst „vyrobeno pro Fénixcon 2006“. Navíc některým stačí k radosti vpravdě málo – třeba jeden velký žlutočervený plyšový had...

V sobotu ráno – přesněji v poledne – bylo třeba dostavit se opět do hotelu Avanti. Je mi líto, Tome, beseda s redakcí Pevnosti byla určitě zajímavá, ale v devět ráno není nic pro nás. Mezi 11 a 12 je takový rozumný čas, kdy zpravidla na conech začínám zjišťovat, že je třeba taky už nějaký nový den, takže znovu sorry, Edito, ani na tvou přednášku jsme se nemohli dostavit. Mj. proto, že jsme po návratu zapomněli dát nabíjet baterky do digiťáku a vzpomněli jsme si na ně až po probuzení. Tak jsme pospíchali zpět na poslední možnou chvíli nikoli pouze kvůli přednáškám, ale hlavně proto, že jsem měla od 14.00 zasedání Rady ČS Fandomu. Vlastně se jednalo o historicky první společné zasedání Rady české s Radou slovenskou (přesněji celá česká Rada a nadpoloviční většina Rady slovenské). Důvodem byla problematika přesného termínu Parconu 2007, který se bude tentokrát konat v Nitře. Po skončení řešení této otázky se k nám přidali zástupci polského fandomu – a začalo se debatovat o možné spolupráci s nimi. Pro začátek jsme byli (samozřejmě nejen my, ale všichni čeští a slovenští fanové) pozvaní na letošní Polcon do Varšavy a na Polcon 2008 do Zeljeniej Góry.

Pak se část radních přesunula na přednášku Františky Vrbenské o afrických mýtech a někteří na besedu s redakcí Fantázie. Zbytek nabíral síly u baru (kde se mi podařilo téměř k smrti vyděsit Korálka, který opravdu nečekal, že by někdo – natož pak já – mohl přijít na con s takovouto účesovou kreací) pro zlatý hřeb sobotního odpoledne. Totiž Kanibalskou hostinu č. 2, na které se podávalo královské menu (dle autorek krmě podávaná pouze králům, významných velmožům nebo rovnou různým božstvům) připravené z mladého černouška. Zájemců bylo ještě více, než minule (ačkoli surovina podražila, takže i vstupenky tentokrát udělaly do rozpočtu větší díru), takže neplatící hosté, kteří si pouze přišli vyslechnout pojednání na téma kdy, kde, jak a proč se v historii pojídalo lidské maso (nebo chtěli ušetřit a doufali, že zbodnou to, co zbude), mohli na rozdíl od letošního Parconu opravdu pouze poslouchat a dívat se na to, jak druhým chutná. Ale i poslouchat bylo co – kdo to nevěděl, zjistil, že pojídání svých bližních holdovaly i vysoce kulturní národy a jedinci jako např. Římané, Maurové v době conquisty nebo účastníci křížových výprav a především sám velký král Richard Lví srdce.

Protože se hostiny účastnil také Martin Koutný, jeho druhá část přednášky o neznámých českých fantastických filmech začala s drobným zpožděním. Ve stejnou dobu Jiří Kantůrek předčítal rozmarné vyprávěnky JWP o vesmírných honácích a kosmických kovbojích. Autor byl oblečen nesmírně stylově, v nádherné kožené vestě s třásněmi a na hlavě s kožešinou, za kterou by se nemusel stydět ani zlatokop dalekého severu. K náležitému dokreslení atmosféry byl na této přednášce přítomen i Střelec, který s sebou k pokoukání přitáhl hotový arzenál, takže srdéčka milovníků střelných zbraní zaplesala.

Úderem sedmé hodiny večerní započal hlavní galaprogram. Zahájila jej úžasná (jak taky jinak) přednáška Nalima Lidochaze na téma „Conan – fantom opery“. Ta se nedá popsat, musí se slyšet a každý, kdo na ní nebyl, může pouze litovat (jistou náplastí může být to, že songy z ní jsou dostupné na cédéčku). Po ní následovalo slavnostní předávání různých cen (Ikaros, Trifid, Pohár E. Kriegela, Drak 2006 a Zlatý Fénix 2006), soutěž masek, tombola a těsně před půlnocí se udělovala Cena Conan 2006. Lístky do tomboly jsme si zakoupili z pouhé solidarity s organizátory, protože stejně nikdy nic nevyhrajeme (a pochopitelně jsme taky nevyhráli). Útěchou pro nás mohla být dorta vyhraná v soutěži masek.

Bar naštěstí tentokrát zavíral podstatně později, takže zábava pokračovala až do ranních hodin. K vidění byly stále krásné havajské tanečnice i podivně vypadající individua, ačkoli část lidí se už převlékla do civilu – prý se ke konci Fénixconu v hotelu výrazně ochladilo.

Celkový dojem byl z letošního 22. ročníku naprosto úžasný – ten nápad s Havajem vážně neměl chybu. Takže pevně věřím, že rozhodně nejsem jediná, kterou zajímá, co si Big Shaman alias Tunelář (patrně ve spolupráci s Nalimem) vymyslí pro ročník 23., a ať už to bude cokoli (třeba ještě něco bláznivějšího než letošní Havaj), která se určitě míní dostavit do hotelu Avanti i v prosinci 2007.