Milan Petrák již nějaký ten pátek píše a čas od času si jeho povídky můžete přečíst také v tištěné formě, zejména v měsíčníku Ikarie. Pokud navštívíte jeho stránky, zjistíte, že patří mezi zkušené psavce a při hlubším průzkumu byste zjistili, že doposud "nic" nevydal. Jak jsem napsal - doposud. Ve spolupráci s nakladatelstvím Triton mu vyšel román se slibně znějícím názvem Výrobce osudů.

Slušně zajištěný mládenec Richard Bajer se po roce bez práce solidně nudí a přijme nabídku známého fate-makera Marka Kurce pro jeho nejnovější, v našem světě bychom řekli reality show, fate-making - novou zábavu budoucnosti, umožňující nejenom sledovat každodenní strasti a slasti aktéra, ale některým divákům také prožívat jeho pocity.

Dovolím si malou, ale důležitou odbočku, nejspíše zbytečnou, protože mnoha z vás už začíná svítat. Žijeme ve světě, ve střední Evropě, kde reality show lakají k televizím diváky a ty umožňují těmto médiím vydělávat na chleba. Možná také vzpomeneme na film s M. Douglasem Hra, kde se původní žertík začíná měnit v neuvěřitelný sled událostí, které - ať znějí jakkoli skutečně - vyusťují v neuvěřitelné rozuzlení.

Milan Petrák poslal Richarda na čtyřměsíční cestu jeho osobním světem a dokázal čtenáře překvapit, zmást a znovu překvapit, přesto se dvou set osmdesát stránkový román nedokáže dostat hlouběji pod kůži. Čtenář a hrdina od počátku vědí, že fate-makingová přehlídka je založena na ovládání činů a dokonalé psychické znalosti aktéra, přesto si každý nechává odstup od skutků a rozhodnutí, které nastaly. Hrdina Richard však začne v závěru ztrácet šťávu a čtenář naopak začíná získávat pocit uvědomění si některých nesrovnalostí a nedostatků ve vyústění děje.

Můžeme polemizovat o Bajerových milenkách, osudových rozhodnutích, jistotou však zůstává, že román po druhé polovině ztrácí dech. První půlku čtenáře drží v napětí očekávání toho, že bude šokován a jeho touha po akčnějším vyznění nebo překvapeních (ač zvratů je v knize dost) naplněna, bohužel se tomu nestane.

Stejně tak touha po nějakém vyšším poselství, duchaplném mentorování a poučování nepřichází. Snaha o odhalení překvapivých skutečností se opět a nečekaně otvírá v samotném závěru, ale jeho hlubší smysl a poučka pro současnou situaci, která bývá hnacím motorem mnoha ikon vědeckofantastické literatury, chybí, stejně jako větší využití technologie a sociálně-kulturních vztahů z blízké budoucnosti. Jedinými SF motivy tak zůstávají přítulné létající a podkožní kamery, či pohled na možné využití reality show. Vědomí toho, že autor film Hra neviděl, nepřidává nic na ochuzení od větší adrenalinové zábavy.

Pokud romám začnete číst, a chybu tím jistě neuděláte, pak se může dostavit pocit hladu po akční a adrenalinové četbě. Autor už docela zručně zachází s výstavbou charekteru a jazyka, začátek vám trochu připomene styl románu J. Ježka (Do spáru Natbehu). Postupná četba vás pak spíše zavede do nudného stereotypu a vnukne vám rozhořčení nad tím, že v tomto díle nenajdete tzv. "sense of wonder".

Velice dobře najetý začátek se začne ztrácet v mlhách jednotvárnosti a ze skvělého nápadu, vtipných a ironických dialogů vymizí pocit úžasna a překvapení, z románového debutu Milana Petráka tak vyprchá veškeré kouzlo očekávání, které v polovině přejde pouze na dobře zvládnuté řemeslo, což je škoda. Autor se příliš držel uvěřitelnosti veškerých reálií a opoměl knize a příběhu poskytnou hlubší rovinu, stejně jako naplnit očekávání prvoplánovitých linií.

Kniha vám tak může poskytnout prostor k přemítání nad současnou kulturou a jejím směřováním, stejně jako plnohodnotnou zábavu, ale pokud hledáte něco víc, hlubší pocit vysvětlení, či čtení na zaoceánské plavby, pak vás určitě neuspokojí.