Svět, ve kterém možná už žijeme - svět, ve kterém poletují mluvící papoušci a pobíhají šimpanzolidé. To je prostředí, do kterého Michael Crichton zasadil svoji novou knihu. Její název je Příští, a má znamenat to, co právě nadchází. Ve State of Fear vybudil ekologisty, tady sype sůl do ran a hlavně do očí těch, kdo se zabývají genetikou. Přesněji řečeno genetickým byznysem. Několik dějových linií se velmi volně proplétá okolo čtenáře, každá z nich se zabývá některým z aspektů důsledků genetického výzkumu.

Věda, etika a obchod se tu promíchávají do koktejlu, který působí spíše projímavě, než aby uklidňoval. Několik prvků celkově ponurou perspektivu zjasňuje. A to přesně je i role mluvícího (a především myslícího) papouška. Proti tomu stojí nezdary některých výzkumů, dovedení rozvodové pře až do důkazu, že matka má geny Alzheimerovy choroby a nebude se tedy moci o děti v jejich dospívání starat,  či snaha získat za každou cenu ztracený genetický materiál pro výrobu léků od lidí, kteří o to vůbec, ale vůbec nemají zájem - to Crichton propracoval do velmi obsažných detailů, a to vše domyslel s důkladností a invencí, která až mrazí. Protože leccos z toho, o čem píše, se okolo nás vyskytuje v zárodečném stadiu.

Samotné vědy se autor dotýká jen letmo, je to pro něj především odrazový můstek pro vykreslení maglajzu, který by ve společnosti mohl díky tomu vzniknout. Pokud vy nebo někdo z vašeho okolí prošel martyriem bojovného rozvodu plného hádek o děti, pomluv a jiných podpásovek, pak se vás určitě tahle dějová linie hodně dotkne. Léčba rakoviny a jiných nevyléčitelných nemocí už dnes není záležitostí dvojice pacient - lékař, ale vstupují do toho farmaceutické firmy a investoři, kteří očekávají rychlou a výraznou návratnost investic; a také vědci, kteří pro své výzkumy potřebují kupovat stále dražší a dražší vybavení. O vztahu obyčejných, mnohdy zakomplexovaných lidí nabitých stresem a agresí ke všemu, co „není přirozené“, tedy ke všemu, co se jim nepodobá, ani nemluvě.

Michael Crichton - kromě toho, že je spisovatel - začal svoji životní kariéru v mikrobiologickém výzkumu. A oba tyto obory vyžadují určitou formu volnosti a svobody, jako každá tvůrčí práce. Proto velmi citlivě vnímá tlaky, které vůči genetice (ale nejenom vůči ní) jsou zaměřeny z oblasti byznysu. Své krédo pak nechává zaznít z úst soudce: společné lidské vlastnictví, do něhož počítá Crichton také náš genofond, nemůže být vlastnictvím jednotlivce.

Příští je dynamický akční příběh, připomínající dobu, kdy Michael Crichton psal technothrillery pod pseudonymem John Lange. Tentokrát do svého příběhu ale zamontoval navíc i onu etickou složku. Ta je součástí děje, jsou na ní vystavěny nejméně dvě z linií knihy. S výjimkou závěrečné řeči soudce je toto propojení velmi integrální a vycházející ze současné právní a korporátní praxe. Jenže se pohybuje v šeré zóně mezi institutem soukromého vlastnictví (tedy věci známé a dobře definované) a obecným pojmem společného lidského vlastnictví (naopak velmi vágního a diskutabilního). A protože košile je bližší kabátu a stovka ve vlastní peněžence je příjemnější než milión na stromě v obecním parku, tento Crichtonův počin zůstane pro většinu čtenářů stále jen kvalitním akčním příběhem.

Hodnocení: 65%.

Michael Crichton: Příští (Next)
překlad: Veronika Volhejnová
obálka: Ivan Brůha
Euromedia Group - Knižní klub, 2007
414 stran, 259 Kč, vázané
ISBN 80-2422-033-8