Jan Váchal na mě při křtu své knížky v Krakouši ve čtvrtek 8.10.2009 působil na první pohled určitým až srandistickým dojmem, přesně podle věnování ve své knížce.

"Věnováno: Nové, biologicky velmi aktivní formě života pod laboratorním označením Vladimír Vačice Váchal, která vznikla srážkou dvou proti sobě rychle se pohybujících cirkusů. Nebo se tak alespoň tváří."

Naštěstí jeho povídky nepůsobí vůbec "srandisticky", ale pouze humorně. Většinou jde totiž o rozvedené vtipy či grotesky s přesně vybroušenou pointou. (Nejvíce se mi asi líbila tato: "Hele,vole, mám noviny.") Občas je pointa i dvojitá, což oceňuji. Máme tu i jednu akční detektivku rozvedenou na větší ploše, ale protože se všech 22 povídek vešlo na zhruba 200 stran, je jasný i rozsah těchto povídek. Pokud by soutěžily v kategorii "mikropovídka" v CKČ, měla by každá z nich šanci na nominaci, případě vítězství. Jenže v této kategorii by soutěžit nemohly, protože všechny překračují rozsah fiktivních pěti normostran.

K tomuto se vztahuje jediná moje stížnost - některé z těch povídek by prospělo, kdyby byla maličko kratší, kdyby se autor nenechal ukolébat dojmem, že není limitován podmínkami nějaké soutěže. Limit přesto existuje - jde o limit žánru, zvaný "fór" (například superskvělá Superfeministka). Fór na osm stran je však ještě stále dobrý - i když na čtyři by byl lepší! Při průměrné ráži povídky 10 stran však občasné nadbytečné odstavce tolik nevadí.

Žádná z povídek neurazí, většina pobaví, některé rozesmějou, jiné překvapí. Náměty se neopakují, jsou probrána snad všechna známá scifistická témata, od postkatastrofických (titulní 6000 miliard), přes cestování časem (Smlouva s ďáblem) až po různé varianty - někdy i zcela nečekané - kontaktů s mimozemšťany. (Sám jsem několikrát použil téma s mimozemšťanskou milenkou, ale kolega Váchal neváhá použít dokonce emzáckou - manželku!) Nechtěl bych, aby autor zpychl, ale občas jsem zaznamenal i ozvuky na kosmické grotesky Stanislava Lema.

Oceňuji i řešení obvyklého problému, kdy se v povídce prakticky ze současnosti vyřeší nějaký fenomenální problém, ale čtenář pochopitelně v reálu o tom nemá tucha. Tento problém se vleče minimálně od Julese Vernea (Nautilus) až po Ondřeje Neffa (Tušení podrazu). Už otcové sci-fi řešili tento rozpor většinou tím, že vynikající vynález zanikne společně se smrtí vynálezce a můžeme na něj pouze vzpomínat, anebo zapomínat. Zde, v Hrnečku, dost!, vynález nemizí, trvá i s vynálezcem, který ho však nevnucuje nepřátelské a nepřející společnosti, avšak ve vší pohodě si ho využívá sám! (Tohle někdy taky použiju:)

Hodnocení: Svěží sbírka svěžích povídek, která se dobře čte a občas i vzburcuje čtenáře k vlastnímu domýšlení.

Autor: Váchal, Jan
Nakladatel: Penrous
Obálka: Vladimír Vačice Váchal
Redakce: Marie Semíková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 216
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 219 Kč

Foto (ze křtu knihy, který proběhl 8.10.2009 v Klubu Krakatit) naleznete ve fotogalerii. © Jan Kovanic