Druhé vyprávění o detektivovi Halu Hallidayovi nás vrací zpět do zpustošených Států, do New Yorku přeplněného uprchlíky, do světa bez sekvojí, dubů, pohody a přátelství. Místo toho tu je virtuální realita, svět sám pro sebe - a pro všechny ty, kteří mají dost peněz na jeho návštěvu. Hal se umí pohybovat v obou těchto rovinách, jeho povoláním - poté, co odešel od policie - je hledání zmizelých osob. A věřte, že jeho svět mu to moc neulehčuje. Spíš naopak...

Hal se nachází v dolní oblasti společenského žebříčku. Proto je překvapen, když se v jeho kanceláři objeví hvězda virtuální reality Vanessa Artois a požádá ho, aby našel její zmizelou sestru Canadu. Ale to je jen první z překvapení, kterými ho následující hodiny a dny zavalí. To druhé následuje téměř v okamžení - Vanessa jen náhodou uhne před vraždícím laserovým paprskem.

Hal se sice před čtenářem tváří jako nicmoc detektiv, vymlouvá se na štěstí, ale věřte recenzentovi: štěstí přeje jen připravenému. Hal se ve všech těch zmatcích a překvapeních dokáže zorientovat natolik, aby příběh postupoval dopředu. Někdy bolestivě, mnohdy ve víru akce, ale postupuje. Tu a tam se dočkáme oddychové pasáže, ať již do vzpomínky na dobu, kdy na Zemi ještě byly deštné pralesy, či k výchově puberťáka, ale tyto přestávky víceméně dokreslují atmosféru světa či příběhu a tak si je můžeme užívat do sytosti.

Eric Brown a jeho příběhy patří k tomu lepšímu (a ještě spíše výbornému), co v oboru současné SF můžeme na knihkupeckých pultech najít. Velmi dobře propracovaný svět je tu základem, osnovou, do níž je všit vlastní příběh. I když tu prší jen občas, Brownův New York i Hal sám hodně rezonují s filmovou podobou Blade Runnera, oba světy toho mají dost podobného, i když hrdinové jsou z jiného těsta. Holoprojekce a virtuální realita jsou pro autora nejenom kulisami, ale také dějotvornými prvky, které dokáže velmi dobře zapracovat do příběhu a využívat je ve tvorbě a posunu zápletky.

Druhá návštěva ve stejném světě bývá Taxisovým příkopem nekompromisně ověřujícím, zda autor sedí na Pegasovi nebo na nějakém obyčejném polokrevníkovi. Eric Brown ukazuje, že je výborným textjockeyem, ví, kdy povolit otěže a kdy přitáhnout, kdy zpevnit krok, která překážka v příběhu potřebuje větší odskok, a kdy svému komoni dát příležitost oddechnout si před další prací. A také se mu podařilo udržet romantiku a sentiment v mezích, které čtenáře potěší a nepřebijí vlastní děj a jeho vyvrcholení. (Co ostatně měl jiného autor udělat, když chtěl psát i třetí díl?)

Eric Brown: Newyorské blues (New York Blues)
překlad: Pavel Toman
obálka: Jan Doležálek, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2007
352 stran, 199 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-841-5