LIDÉ: Lino Aldani (1926-2009)
Lino Aldani spatřil světlo světa 29. března 1926 v italském San Cipriano Po. Vystudoval filozofii a matematiku, barman, učitel, univerzitní docent. Do roku 1968 pobýval v Římě, kde pracoval jako učitel matematiky, aby se potom přestěhoval zpět do rodného San Cipriano Po.
Publikovat vědeckou fantastiku začal v roce 1960, kdy mu vyšla povídka Dove sono i vostri Kumar? v magazínu Oltre il cielo. Úspěch mu přinesla povídka Buona notte Sofia (Dobrou noc, Sofie, 1963), která byla přeložena do třinácti jazyků a byla zařazena do první A. povídkové sbírky Quarta dimensione (Čtvrtý rozměr, 1964). Na román Quando le radici (Když kořeny) si jeho čtenáři museli počkat do roku 1977. O dva roky později napsal novelu Eclissi 2000 (Zatmění 2000, 1979). Román Nel segno della luna bianca (Ve znamení bílého měsíce, 1985), který napsal spolu s Danielou Piegaiovou, je fantasy.
V roce 1962 napsal první italskou kritickou esej o sci-fi s názvem La fanta-scienza. Che cośè – Come è sorta – Dove tende (Fantastika. Co je to – Jak vznikla – Kam směřuje). O rok později založil SF periodikum Futuro, později nazvaný Futuro Europa. Sestavil také antologie it. SF: ve Francii vyšla Le livre d’or de la science fiction italienne (Zlatá kniha italské science fiction, 1981) ve spolupráci s J. P. Fontanou a v SRN Die Labyrinthe der Zukunft (Labyrinty budoucnosti, 1984). Reprezentativní antologií italské SF je Pianeta Italia (Planeta Itálie, 1989). Výb. bibl.: povídková sbírka Parabole per domani (Paraboly pro zítřek, 1987), román La croce di ghiaccio (Ledový kříž, 1989).
Český čtenář se s díkem Lina Aldaniho mohl setkat zatím čtyřikrát. Poprvé ve Světě fantastiky 1990/2 s prací Druhý břeh. Dále v zaniklém časopise Nemesis s povídkami "S" jako symbol hada (1996/6-7) a O příkazech se nediskutuje (1995/3). Nakonec pak ve sbírce sestavené Ludmilou Freiovou pro Laser s názvem Doporučeno Velkým bratrem (1999), kde se objevila povídka Pravá rusovláska (Una rossa autentica).
Lino Aldani zemřel 31. ledna 2009 na neléčenou plicní chorobu v nemocnici provinčního města Pavia nedaleko od svého rodiště na severu Itálie. Obyvatelé San Cipriano Po se se spisovatelem slavnostně rozloučili 2. února 2009.
Použité zdroje:
-
O. Neff, J. Olša – Encyklopedie literatury science fiction
