Nový román připomíná strhujícím tempem bestsellery Dana Browna

Zlín/ Spisovatel Martin Lavay vydává v těchto dnech ve nakladatelství Akcent neobvyklý špionážní, mysteriózní, magický, psychologický, ale i romantický román Kniha zázraků. Novinka je v mnoha ohledech jiná, než ostatní. Překvapuje netradičním námětem, ale i originálním stylem vyprávění. Autor o ní prozradil podrobnosti:

O čem knížka je?

Už v první kapitole dochází k zázraku, který s nadějí očekává, ale zároveň se ho i děsí většina věřících. Lidem se znovu zjevuje Ježíš Kristus! Uprostřed Prahy, u Karlova mostu vstupuje do Vltavy a prochází se po její hladině, jakoby neexistovala gravitace. Vidí ho přitom stovky turistů. Tip dostává i televizní štáb QTV, který se vydává po Ježíšových stopách. Kniha zázraků popisuje minutu po minutě zjevení novodobého mesiáše, ale především mediální bouři, davové šílenství a třeštění, které tato událost vyvolává. Je to příběh s šokující zápletkou, mnoha tajemnými neznámými a věřím, že i naprosto nečekaným a překvapujícím závěrem.

Kniha zázraků na první pohled připomíná bestsellery Dana Browna Šifru mistra Leonarda nebo Ztracený symbol…

Určitě udělá radost všem, kteří mají rádi romány Dana Browna, Umberta Eca, Fredericka Forsytha nebo třeba i televizní seriál LOST – Ztracení. Je ale přitom sama sebou. Je to špionážní, mysteriózní, magický, psychologický i romantický román, ale současně i souhrn žurnalisticky poskládaných zajímavostí, perliček a kuriozit z nejrůznějších oblastí. Příklad? V knize se například dozvíte více o hrůzostrašném zjevení svatého Jana, Druidské sloji v katedrále v Chartres, ale třeba i televizních fintách se rtěnkami, leteckých snech ugandského prezidenta, místě, kde se rodí nejvíce dvojčat na světě nebo neviditelných oblecích (smích). Knihu zázraků jsem se snažil psát co nejvíce po svém. Originálně. Například převážně v přítomném čase. S použitím ultrakrátkých vět.

V románu často používáte i neobvyklá slova…

I odborné výrazy. I komiksové citoslovce. I krátké citace z angličtiny, čínštiny, arabštiny, albánštiny… Královský jazyk je ale čeština. Krásná. Melodická. Vychutnával jsem si věty typu „Nabízím své dámě rámě“. Původně jsem chtěl v textu revolučně použít i číslovky psané číslicí. To už byl ale příliš velký experimentální skok.

Stěžejním tématem románu jsou otázky víry. Podrobně popisujete křesťanské, muslimské, buddhistické, hinduistické, ale třeba i neobvyklé vodounské náboženské obřady. Odkud jste čerpal informace?

Chtěl jsem, aby všechny faktické údaje byly pravdivé. V praxi to znamenalo stát se detektivem a strávit nekonečné hodiny na internetu. Knihu to ale věřím obohatilo. Čtenáři se v ní například mohou dozvědět, jak vypadá nejsvětější místo muslimů, svatyně Kaaba, uvnitř. Existuje pouze jediná tajná fotografie jejího interiéru! Nebo proč uctívají buddhisté podivného bílého slona s několika kly. Nebo co zvláštního spatřili vyznavači aztéckého boha Quetzalcoatla v útrobách ptáka, který nosil místo hlavy zrcadlo. Nebo kolik měl modrý hinduistický idol Krišna milenek (smích).

Kromě náboženství rozebíráte velmi podrobně i další témata…

A že jich je! Už jsem některá zmínil. Při čtení knížky si doufám přijdou na své například astronomové, milovníci bojových umění, obdivovatelé čajových obřadů, egyptologové, znalci Jaroslava Foglara, kulinářští mistři, builderingoví horolezci, ctitelé Harryho Pottera, komiksoví šílenci, profesionální letci, extrémní triatlonisté, speleologové, šachisté, experimentální psychologové, mediální experti… Knížka je nejenom románem, ale i jakýmsi neobvyklým univerzálním rozcestníkem, ze kterého může čtenář zamířit vždy do oblasti, která ho zaujme.

Jaké postavy v příběhu vystupují? Popište nám hlavní hrdiny

Hlavním hrdinou Knihy zázraků je televizní reportér QTV Dominik Baso. Tak trochu snob, floutek, požitkář. Milovník luxusu a něžného pohlaví. Ale uvnitř docela příjemný chlapík. Po stopách mesiáše se vydává společně se svým kamarádem, kameramanem Františkem Houskou. Poněkud komickou figurkou. Franta je věčně hladový smolař, dobrák od kosti, ale i prvotřídní technický expert a obdivovatel dinosaurů s nejdelšími drápy - Therizinosaurů. Hlavní dívčí postavou románu je londýnská dcerka bohatých rodičů Sonja. Vyznavačka nejnovější módy, ostrých jehlových podpatků, pohyblivých mechanických klobouků, ale i netopýrů a nejlepších dostihových koní. V Knize zázraků ale samozřejmě vystupují i desítky dalších postav. Kromě jedinečného zářícího mesiáše například nejvyšší boss televize QTV John Ganley, jmenovec legendárního cestovatele Richard Halliburton, básníci a beatníci z alternativní skupiny Shadows company, brutální hradní kat, obchodník Che, křehká jihočeská tanečnice a zahradnice Lenka, tajuplný Muž z hobití nory a další a další.

Některé postavy prý začaly žít samy od sebe vlastním životem…

To bylo překvapení. Jako by mi někdo vedl ruku. Dominik Baso se například neměl nikdy zamilovat do jisté slečny. Ale zamiloval se. Prostě se to stalo. V šoku jsem byl také ve chvíli, když jsem se dozvěděl, že si skutečná celebritka Paris Hilton pořídila v reálném světě růžový sportovní automobil Bentley. Jedna z hrdinek knížky, která je mimochodem Paris Hilton vzhledem i chováním hodně podobná, si totiž naprosto stejný automobil pořídila i v románu. Jenomže už půl roku před tím, než se to stalo ve skutečnosti! Následně jsem proto chtěl barvu a typ vozu v knize změnit, abych nebyl nařčený z plagiátorství. Pak jsem si ale řekl: nech to tam! Růžový Bentley si jako první pořídila románová hrdinka. Zázraky se skutečně dějí.

Román je vaší beletristickou prvotinou, co všechno jste napsal před ním?

To jsem byl trošku menší než teď (smích). O první knížku jsem se pokoušel když mi bylo osm let. Byl to pohádkový příběh o princi, zachraňujícího princeznu z vysoké věže nad vodním příkopem. Ten chlapík byl neuvěřitelně šikovný. K tomu, aby se dostal nahoru používal zvláštní fintu. Vždy nad sebe vyhodil lano s hřebíkem a současně kladívko, kterým přiklepl hřebík a lano ke zdi! Po něm pak vyšplhal až k princezně, kterou vysvobodil z vězení (smích). S kamarádem Petrem Gajdošíkem, který nyní provozuje filmový web www.nostalghia.cz, jsme si jako kluci posílali i ručně psané a malované časopisy. Můj se jmenoval Šedý přízrak, jeho Sopka a Bobří hráz. Byla to skvělá škola novinařiny. Čarovali jsme s články, aby byly co nejzajímavější, lepili do nich aktuální fotky a obrázky, testovali neobvyklé druhy exotických písem a grafických úprav a vůbec objevovali revoluční novinářské postupy. Moc rád na to vzpomínám. Ve škole jsem samozřejmě zkoušel psát i povídky. Sci-fi příběh „Oni přišli“ o příletu mimozemšťanů na opuštěnou chatu bohužel skončil ve školní soutěži až druhý. Vyhrál spolužák, který opsal vítězné dílko od sovětského klasika. A učitelé mu sedli na lep. Další povídky mi už ale dělaly jen radost. Například „Vůně cibule“ o krkolomném cestování v čase v době Rudolfa II., uspěla na webu pro začínající autory www.pismak.cz. To jsou vůbec skvělé stránky, kde už odstartovalo svoji kariéru hodně milovníků literatury.

Pak jste začal psát pro noviny…

Ano. A také dělat milion dalších věcí. Přehazoval jsem jako závozník bedny s botami ve velkoobchodu s obuví, opravoval diaprojektory ve filmových ateliérech, vyráběl strojky na natahování tenisových strun, prodával zázračné magnetické náplasti jako obchodní cestující v lékárnách, ale strávil jsem, podobně jako hlavní hrdina knížky i nějaký čas v radiích a televizích. To už je ale jiná kapitola…