Standa 19.10.2009 1:00

Je lepší smlouvu nesjednat než sjednat nesmysl

Naše ústava je v tomto velmi dobře napsána. Mezinárodní smlouvu je možno uzavřít teprve po tom co ji (běžně) vláda dojedná, parlament odsouhlasí a prezident ratifikuje. Jsou to defakto tři pojistky. A mezinárodní smlouvy je lepší neuzavřít než uzavřít blbě. Proto tolik překážek.

Všimněte si, že existuje spousta smluv dojednaných a neratifikovaných (Kjóto), protože teprve během ratifikace se ukázaly slabiny pro daný stát. A postup, kterým smlouva prošla v Irsku dává prezidentovi pořádný argument, aby sice sjednal (v zastoupení), ale neratifikoval.

Je zajímavé, že euroústavu smetly 2 země a šla k šípku, u LS se na zadní postavilo zemí několik (Irsko, Česko, Polsko) a kára se tlačí dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

clay 19.10.2009 0:59

Klausův podfuk

Klaus se prezentuje jako bojovník za mezinárodní uznání Dekretů. Skutečnost je taková, že vyjímka, pokud by sjednal stejnou, jako ji vyjednala Británie a Polsko, nemění současný status quo ani o píď. Co ve skutečnosti říká vyjímka?

"Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje."

Listina nerozšiřuje možnost... znamená, že se nevylučuje možnost soudně vymáhat vymahatelná práva platná v dané zemi nebo před esd BEZ POUŽITÍ TÉTO LISTINY. Tedy pokud by i Klaus "vymohl" tuto vyjímku, tak se nic nemění na stávajícím stavu. Což vyhovuje vyhnancům, ne tolik Klausovi, který chce můru dekretů zaplašit navždy...ale nejspíš se spokojí s tím, že si "zachová tvář"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

clay 19.10.2009 0:46

předvedl jste snaživý výkon, ale má to trhliny

prezident má z ústavy pravomoc sjednat a podepsat smlouvu. Pokud se ale nelíbí vládě, může se president se svou pravomocí i sjednanou smlouvou jít klouzat....musí ji kontrasignovat premiér. Do Parlamentu se vůbec nedostane, protože za zahraniční politiku má plnou zodpovědnost vláda. Takže teprve když je prezidentem sjednaná smlouva v souladu s vůlí vlády, premiér smlouvu podepíše. Zde končí role exekutivy.

Po exekutivě přichází na řadu moc zákonodárná a to buď v osobě občana vyjádřená v referendu, nebo zprostředkovaně skrze obě komory Parlamentu. Schválením končí role togoto druhého pilíře demokracie a je tu k dispozici třetí, moc soudní v podobě ústavního soudu. Pakliže ani tady nebrání nic konečné ratifikaci, přichází již formální stvrzení toho, že je smlouva závazná, tzn. president potvrdí a premiér kontrasignuje, že nebyla pominuta žádná procedura daná ústavou, nebo že tu není nevyjasněná ústavní stížnost. Stvrzuje, že po formální stránce tu není nic, co by mohlo zpochybnit platnost či závaznost smlouvy.

Těžko si lze představit větší obludnost, než výklad dávající presidentovi možnost rozhodovat se zda z politických důvodů neuznat např. výslaedek závazného referenda! Rád bych slyšl, jak by toto chtěl autor či president obhajovat! Rozhodování ústavní většinou v obou komorách není o nic méně demokratičtější postup než je rozhodnutí v referendu. Tedy i úvaha o tom, že by si dal prezident ještě jedno kolo není ničím než narušením principu rovnováhy, úvahou, že tu máme monarchu, který nestojí nejen nad vládou a parlamentem, ale také nad občanem!

Také si můžeme povšimnout, že v ústavě jsou pro rozhodování důsledně stanoveny lhůty s tím, že pokud dotyčný orgán nereaguje, tak se má za to, že souhlasí. V této logice, pokud by ústava předpokládala v závěru nějaké rozhodování, pak by i u této pravomoci vymezovala dobu, do míž musí president konat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Chris Kelvin 19.10.2009 0:08

Já bych se vrátil ke kořenům

V našem systému nemá prezident vůbec žádnou výkonnou moc. Je to spíše takový administrátor. Může sice jmenovat premiéra, těžko mu ale může mluvit do složení vlády. Může vetovažt zákon, ale jenom tím upozorní, že v zákonu může být problém a sněmovna ho může opět přehlasovat. Zrovna tak mezinárodní smlouvy - může se pokusit sjednat ji v určité podobě a pak ji předá parlamentu k odsouhlasení. Ale pak ho neopravňuje vůbec nic k tomu, aby tuto smlouvu dodatečně zavrhnul.

• reagovat
• nahlásit příspěvek