S. Vaněček Šauerová 29.4.2013 2:04

Abych nezapomněla, v dalším popisu schvalovacího procesu samozřejmě souhlasím.

Jenže jde o zvyklost. I ústavní zvyklost je ale pramenem ústavního práva, nejen ústava a celý ústavní pořádek, nýbrž právě také zvyklosti (obyčeje), které tak časem i normativní váhu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

S. Vaněček Šauerová 29.4.2013 2:00

Re: Nechci se hádat,

O jaké ustanovení ústavy se opíráte, paní Vozábalová ?

Klíčové je ustanovení čl. 63, odst. 1 písm. e) a dále odst. 3 a 4 téhož článku. Ostatní je ústavní zvyklost, na niž Miloš Zeman jako předseda vlády přistoupil a tím ji pomáhal vytvářet, odpovídají dělbě moci, postavení vlády v ní, roli neodpovědného prezidenta a kompetenčnímu zákonu (z.č. 2/1969 Sb., o zřízení ústředních orgánů státní správy, ve z.p.p.). O navrhování se v ústavě nepraví nic a dokonce ani v kompetenčním zákoně ne. Ústava byla psána pro slušné politiky, nikoliv pro bezohledné mocichtivce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vozábalová 29.4.2013 1:43

Nechci se hádat,

ale znění ústavy v tomto bodě je, že VLÁDA navrhuje a president jmenuje, za vládu pak kontrasignuje premiér. Ono "vláda navrhuje" bych považovala za klíčové - kdo je ve vládě zodpovědný za resort zahraničí - kdo by tedy měl přijít s návrhem - z logiky věci mi vyplývá, že ministr zahraničí.  Pokud by to byl někdo jiný, bylo by to stejně divné, jako kdyby s návrhem na prohlášení NKP (národních kulturních památek), které se vybírají ze stávajích kulturních památek a prohlašují nařízením vlády, přišel třeba ministr zemědělství nebo ministr obrany nebo president  a všichni by se dohadovali, zda to je nebo není (ten návrh) v kompetenci ministra kultury.

Pokud něco navrhuje či přímo vydává vláda, je zcela logické, že "na vládu" přinese návrh s příslušnými náležitostmi (zdůvodněním, popisem, finančními dopady, atd.) příslušný ministr. Schválením se to buď stane konečným aktem vlády (nařízením vlády) nebo ta věc putuje dál - do parlamentu, k presidentovi, do senátu - jak je pro ten který akt určeno.

Obecně přece nelze očekávat, že vláda svůj návrh bude tvořit způsobem, že se sejde, "hodí na stůl" například "tak koho letos jmenujeme velvyslancem v emirátech" a všichni členové vlády budou několik hodin přemýšlet, kdo že by se tak mohl hodit, padne tak padesát návrhů, nic se nedohodne a asi tak dalšího půl roku se nenajde pár minut na projednávání jiné vládní agendy.

Možná se to tak není, ale mám za to, že vláda právem očekává, že její členové přinesou jasné a zdůvodněné návrhy týkající se jejich resortu a pokud tam budou varianty, budou též řádně zdůvodněné a budou mít pregnantně specifikované přednosti a nedostatky. Neumím si představit, že by tomu mohlo být jinak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vozábalová 29.4.2013 1:13

Nechci se hádat,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Janáček 29.4.2013 1:09

Re: To je všechno pravda, pane Drápale, jenže - dokonce i dnes - nabízí pan Zeman dohodu Petru Nečasovi, přes hlavu Schwarzenbergovu, samosebou.

To je právě ten základ věci. Role ministra zahraničí je pouze zvyk. Nikoliv zákon. Zjednodušeně řečeno, je to jen úředníček, kterého nadřízený může kdykoliv ignorovat, protože rozhodovací princip je někde jinde. A plně dán zákonem.

A o ústavním soudu bychom neměli polemizovat. Je to naprosto normální pojistka moci výkonné a zákonodárné. A že jeho rotaci ovlivní ten či onen? Odpovídá to vůli občanů. A ti jsou jediným zdrojem moci v této zemi. Pokud by to mělo ovlivňovat cokoliv jiného, vracíme se k totalitě, která stála na nezájmu o vůli občanů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

S. Vaněček Šauerová 29.4.2013 0:44

To je všechno pravda, pane Drápale, jenže - dokonce i dnes - nabízí pan Zeman dohodu Petru Nečasovi, přes hlavu Schwarzenbergovu, samosebou.

Hynek Kmoníček : "Prezident pověřuje a odvolává. Potřebuje k tomu premiéra" (rozuměj, nepotřebuje miniustra zahraničí). A dále : "Ten může, ale nemusí přenést svou kompetenci na ministra zahraničí. O něm tam v ústavě není ani slovo" (ČT, OVM, 28. 4. 2013). Jinými slovy, nabídka pana Zemana - přes sobotní vyjádření VR ODS - stále platí. Přeje si pan Zeman shodit tímto způsobem vládu ? Není to vyloučeno.

A aby toho nebylo dost, ve stejném pořadu předseda ÚS Pavel Rychetský : "O ministru zahraničí není v ústavě nic. Princip kontrasignace rozhodnutí prezidenta republiky je, že prezident rozhoduje a musí si zařídit souhlas premiéra" (ČT, OVM, 28. 4. 2013).

To jest téměř jednohlasé, není-liž pravda ? Nic o tom, kdo NAVRHUJE, nic o tom, že VLÁDA je vrcholným orgánem moci výkonné, nic o odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a neodpovědnosti prezidenta,  nic o tom, že ústavní zvyklosti jsou pramenem ústavního práva, na jehož vytváření se Miloš Zeman jako předseda vlády kdysi sám podílel a nikterak mu nebylo proti mysli (v letech 1998 - 2002 nenavrhovalo MZV velvyslance ?). Mělo by takhle vypadat rozhodnutí ÚS (nález) o případném kompetenčním sporu vlády a prezidenta ? Bude pomáhat ÚS posílený o nové soudce navržené panem Zemanem odklonu od parlamentní demokracie a posilování kompetencí ústavně neodpovědného prezidenta, který se patrně zhlédnul v autoritativním typu vládnutí východního typu ? Jak je vidět, vůbec se to nedá vyloučit. Ostatně, na potvrzení ve funkci čeká i Pavel Rychetský.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Janáček 29.4.2013 0:31

pardon velkorysost poraženého

že uznal svou porážku?

V tomto momentu autor článku jasně nastolil naprosto nesmyslnou linku, za kterou například ve Spojených státech by byl za naprostého hlupáka. Na tom, že poražený uzná porážku není nic velkorysého, maximálně u těsného výsledku je možno debatovat o přesném součtu a pak poražený s pokorou a úctou bez jakékoliv velkorysosti přizná, že prostě prohrál.

Zbytek je klasická debata jestli zvyk je více než zákon (v něm je důležitý premiér nikoliv ministr) a osobní narážky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek