B. Hudzieczek 27.11.2017 23:55

Pane Vlku, navzdory mnohý pravdám

jste se ve svém příspěvku nechal unést a výsledek je takový polovičatý až nijaký.

1. První volby v roce 1990 vyhrálo Občanské fórum s drtivou převahou (cca +50%) viz www.volby.cz. V dalších volbách již nekandidovalo, takže nemohlo bodovat. Přirozeně se rozpadlo do různých seskupení, z nichž jen ODS a KDS dokázalo uspět. 2. Nevím, jak jste přišel na to, že OF bylo prolezlé marxistickou ideologií, protože jste to ve svém článku nerozebral a neozřejmil. Skuteční dědicové marxistické ideologie - KSČ - dosáhli ve volbách roku 1990 dvouciferného výsledku (cca 13%) a ten si +- udržovali až do letošních parlamentních voleb, kdy jim hlasy přebralo ANO.

3.Ńevím, jak jste přišel na to, že kandidát Drahoš má ohebnou páteř, když jste své tvrzení v článku neměl potřebu blíže vysvětlit.

4. Ujišťuji Vás, že Babišovo heslo "Všeci kradnú" je zaměřeno především na milionáře a miliardáře, potažmo jeho konkurenty, a jeho cílem je provést nové znárodnění, tentokrát v režii p. Babiše (Štát je moja firma). Drobní živnostníci budou v tomto procesu zlikvidováni daleko elegantněji, než to prováděli komunisté v 50. letech. První kroky a skutky v tomto směru již proběhly.

Sametová revoluce skončila v roce 1992, kdy schopná pravicová strana vyhrála volby, bohužel se od té doby její exponenti zřekli obou přívlastků - občanská i demokratická - a začali sloužit jen svým osobním (a obchodním)zájmům. Po roce 1998 se k nim připojili i představitelé ČSSD a demokratický přístup k řešení společenských problémů v zemi zcela pohřbili. Deficit demokracie vede ve společnosti vždy k nástupu autoritářského režimu. Vaše hodnocení politického vystupování ČSSD je bohužel velmi realistické, ale na to si zadělala socdem už v roce 2013, kdy si nedokázala uvědomit, že stranická disciplína musí být nad ambicemi vůdčích osobností a dopustila se tak stejných chyb, jako osobnosti OF po roce 1990, kteří neunesli dominanci ODS a rozpadli se do drobných politických seskupení, neschopných zabodovat ve volebním klání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Tolman 27.11.2017 20:11

Kdo v Česku skutečně je pravda a láska

Podle vicekancléře prezidenta Klause Petra Hájka byl zesnulý prezident Václav Havel v satanových službách a byl nástrojem lži a nenávisti. Nástrojem pravdy a lásky se naopak stal Václav Klaus. Hájek to píše ve své knize Smrt v sametu.

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/kan...

Ve volbě prezidenta zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí, řekl prezident Václav Klaus k vítězství Miloše Zemana. Dosluhující prezident dodal, že je hrdý na Čechy. Nepodlehli podle něj mediální kampani.

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/pre...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Čech 27.11.2017 18:23

Pane Vlku,

dozajista máte ve velmi mnohém pravdu a také to dokážete krásnou češtinou říci. Na rozdíl od dnešních novinářů, kteří neovládají svůj rodný jazyk a používají více a více anglických slov, v mnoha případech na nesprávných místech. V jedné věci se však podle mne mýlíte. Občanské fórum, které, sice nedůrazně, ale přece, prosazovalo vznik občanské společnosti na místo společnosti národní a národnostní, nebylo zásadně původcem nedobrých jevů, o kterých píšete. Občanské fórum mohlo dokázat mnohé. Bohužel byl do jeho čela dosazen Václav Klaus, známý to rozbíječ,, který jej také očekávaně rozbil. Založil ODS a následně vznikající politické strany nastoupily cestu k k neefektivnímu fungování, lépe řečeno nefungování státu. To mu ovšem nestačilo a z vlastních mocichtivých důvodů se vedle Vladimíra Mečiara v srpnu 1992 podílel na protiústavních krocích ( nerespektování čl.1, odst.2 ústavního zákona č. 327/1991 sb.), které vedly k rozbití československého státu. Dá se říci, že nejprve rozbil OF, aby mu nemohlo bránit k dalšímu rozbití ČSFR. A tady vidím začátek a důvod nefunkčnosti státu a důvod, proč jsme dnes tam, kam jsme se dostali. Naštěstí občané to pochopili a podle toho volili.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 27.11.2017 18:23

Velmi dobře napsáno!

Souhlas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Vondráček 27.11.2017 17:08

díky

Dobře popsáno :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 27.11.2017 17:06

1***, díky pane autore..

vnímám to podobně..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 27.11.2017 16:47

Skutečnost a fantazie

Popisovat realitu, jak to činí pan Vlk, je jednoduché, ale nevděčné. Autora i jeho postřehy začnou cupovat nadšenci, kteří svět vidí přes mázdru pravdy a lásky. Už čtvrt století si pletou realitu a virtuální realitu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Němec 27.11.2017 16:22

Příroda je mocná

Ukázala se ve své síle : vlk se stane volem a naopak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Veleman 27.11.2017 16:06

Pane Vlku

jste jako Semelová,pouze v opačném gardu,bolševik...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Stirský 27.11.2017 14:24

Prosíl všechny

Vlkofily, kteří se zalykají uznáním nad velemoudrostí tohoto stařeckého tlachání, aby si nejprve ujasnili, zda Václav Havel byl pravičácký gauner, který zde nastolil kapitalismus (Ondráček)nebo levičácký pravdoláskař seXoucí dobro (Vlk) s neomarxistickými sklony.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Hynek 27.11.2017 14:04

Pane Vlku,

je to čtení jako vždy perfektní, jen je smutné, že ODS nepochopila,že štěkáním v parlamentu nepostaví ani metr dálnice a za 4 roky budou rádi za 5 %.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hanzal 27.11.2017 13:32

Děkuji

pane Vlku napsal jste to brilantně!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 27.11.2017 13:30

Zvítězí jednou pravda? Podle mě nikdy.

Pořád mám problém s pochopením, co si kdo představuje pod pojmem, že pravda (a láska, ale to je úplně jiné téma) zvítězí.

Jak může pravda zvítězit a co to pravda je? Jednoduše jí chápeme jako shodu mezi předpokladem (a tvrzením) a realitou. Pravda pak vítězí každou vteřinou, kdy se realita realizuje - a tím se manifestuje. Je to však mikroskopický okamžik, krátký v čase, malý v prostoru, protože do hry okamžitě vstupuje vnímání (toho, co se děje) a interpretace, které okamžitě mohou pravdu zase ukrýt.

Zjednodušeně lze říct, že pravdivost předpokladu víry v to, že mohu létat, se ukáže ve chvíli, kdy vykročím do propasti, nejpozději v okamžiku, kdy se zabiju. Málo myšlenek však má tak jednoznačnou demonstraci. Navíc uvedený pokus pouze vyvrátí víru v momentální schopnost létání toho konkrétního člověka. Bude moci létat další, nebo nemůže létat nikdo? Chceme-li znát pravdu, můžeme vykročit do propasti všichni. Ale stojí vítězství pravdy za to? Pokud jde o komplikovanější tvrzení - například "migrace způsobí zkázu Evropy", je docela těžké říct, zda vůbec realita může takové tvrzení někdy v budoucnu plně potvrdit či vyvrátit. A co tvrzení o něčem, co se už stalo?

Dokud bude lidské vnímání reality takové, jaké je, pak se na tom nic nezmění. Lidské vnímání je sině omezené vlastnostmi mozku a uvědomování v čase a prostoru a realitu vnímá velice zkresleně. Takže lze říct, že pravda sice nekompromisně vítězí v každém okamžiku, ale v lidských idejích se budou navždy u kormidla střídat různé, momentálně populární, lži. Alespoň dokud bude člověk člověkem.

Jednotlivec se jí může přiblížit pozorným pozorováním reality, eliminací zkreslujících faktorů (třeba názorů) a opatrným stručným vyjadřováním (ano ano, ne ne) - a může z toho mít prospěch. Lidstvo podle mě nemá šanci - okamžik vítězství pravdy je tam, kde se protínají rovnoběžky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek