Hubert 7.2.2009 3:22

Na havla

Já myslím, že to je podle Karla Havlíčka Borovského, jeho známého portrétu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

rubor 7.2.2009 3:01

Na havla!

Pokud se pamatuji, pochází tento název z holičství Emana Kodyma v Havelské ulici - dnešní Havelské tržiště - a proto "na Havla" . Odtud pocházel i jíný název účesu: "na Emana". Jako dítě jsem trpěl při čekání tamtéž, neboť spoustě "pásků" připadalo, že je zdržuji. Nabito bylo vždy.  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jan z bezu 7.2.2009 2:28

Re: Březová voda smrděla?

Válcovitý kartáč s klikami mají u našeho holiče i dnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R.J. 7.2.2009 1:54

Re: Březová voda smrděla?

Přišel jsi o požitek, mě holič "válcoval" pokaždé, bylo to fajn. Prča.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R.J. 7.2.2009 1:51

Re: Jedno z klukovských utrpení

Kamaráde, řekni kde stříhají za třicet kaček, já platím osmdesát, a to je prosím poloviční práce na mé hlavě, nahoře není stříhat co.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R.J. 7.2.2009 1:48

Vlasový experiment.

Moje maminka si přála holčičku, ale nebyla jí souzena, přišel jsem já, kluk. Protože byla maminka mladá, nevadilo jí to, lakovala mě nechty a kulmovala kudrlinky, já si to nepamatuji , znám to z vyprávění, no a  jednou se tak vyžívala na mé hlavě kulmou a hřebenem, jak  jsem se cukal, měl jsem prý popáléné uši a čelo, trošku, a zřejmě na hlavě nějakou vlasovou kreaci, za kterou by se nemusel stydět po čtyřiceti letech ani pankáč.  Jediná spása byl holič Huněk, maminka mě předvedla a poprosila o nějakou kultivaci, Pan Huněk prý spráskl ruce a řekl, madam, jedině dohola, s tím nic nejde dělat. Tak jsem byl do hola. Do školy jsem nechodil, ani do školky, byly mě asi čtyři roky, tak jsem to přežil.Ještě se pak maminky ptal, jestli ty barevné nechtíky nebudou k té vyholené hlavě vypadat trochu divně.  Jinak jsem pak větší chodil k panu Huňkovi nechat se stříhat na ježka, to se mě líbilo, když mě ostříhal, namazal vlasy březovkou, ze zadu dětské židličky vyklopil nahoru takový válec se štětinama, po stranách měl válec kliky, těmi začal točit, válec začal vlasy "ulízávat" . Bylo to bezvadné, vlasy skoro přilepené k hlavě, drželo to do večera, ráno byly vlasy zase dopředu, na "blbečka". Jinak se dědeček  holil celý život břitvou, "Solingen", mám ji na památku,  v holičství to bylo běžné, ale pak to někdy kolem poloviny sedmdesátých let vymizelo, nikde snad již břitvou neholili.Dnes se to asi neučí. Tak co je to za holiče, teda holičky, ale co si stěžuji, jejich řemeslo převzali jiní a holí nás pořádně, ani břitvu nepotřebují.  "Papírem" nás oholí, že nezbude pomalu chlup. Nakonec, manželky to také zvládají, taky bez břitvy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vorda 7.2.2009 1:32

Jedno z klukovských utrpení

Znárodnění holiči stříhali po měně v roce 1953 za 2 Kčs.  Dávalo se diško, 1 Kčs. Měli elektrické mašinky a v městečku byli dva. Mě v tom roce bylo 9 let a máma mě vodila na stříhání vlasů k jedné staré paní. Ona byla Židovka, skoro neuměla česky, nějak přežila Terezín a přivydělávala si k tehdejším mizerným důchodům stříháním vlasů. Problém byl v tom, že měla tupou ruční mašinku, stříhala mě a bavila se při tom s mojí mámou. Tím navíc nedávala pozor, takže všechny důvody k tahání za vlasy se sečetly a já měl vždy bolestí slzy v očích. O tom, že jsem po ostříhání vypadal jak trotl, to ani nemluvím. Musel jsem takto trpět více než pět let. Pak jsem bydleli v Prave a já chodil do holičství na Kladenské, kousek nad Bořislávkou. Tam stříhaly slečny a bylo to bezbolestné.

Pokrok člověk nezastaví, takže krátce po tom, co se na našem trhu objevili celkem kvalitní mašinky na stříhání svépomocí se stříhám sám.  (Ostříhání najednou stálo 30Kč). Po celé kebuli, (kde ještě rostou), vlasy v délce cca 5 mm a je vystaráno. Ideální do společnosti i k moři...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kirast 7.2.2009 1:11

Březová voda smrděla?

Musím přiznat, že mě, jako vesnickému klukovi zvyklému, že skoro u každé chalupy bylo na dvorku i otevřené hnojiště, ta voda zas tak nesmrděla. Ale u holiče se mi líbil takový válcový kartáč s klikami na koncích, kterými náš holič roztíral pomádu vesnickým frajerům, když se nechali stříhat před muzikou. Doufal jsem, že až vyrostu, nechám si taky napomádovat hlavu, ale už k tomu nedošlo. Nejprve k nám přestal holič dojíždět, pak se změnila móda a nakonec se vytratily i tyhle kuriózní kartáče z oficín.

• reagovat
• nahlásit příspěvek