Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
3.5.2024 | Svátek má Alexej
Diskuse k článku
RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Železnice
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
ptakopysk 3.2.2006 13:00V ulici nikoly tesly mrtvé tělíčko nesli Úžasná báseň. Když vezmete takového Li Tchaj Po a jeho Sám pod měsícem víno popíjím, tak je to děsně ukecaný, ale to vaše má v sobě drama, napětí a příběh.
Mám víno ve džbánu a je ho víc než dost. Kdo mi však bude dělat společnost? Měsíci, pojď blíž — připiju ti, možná ti víno přijde k chuti! Můj stín se s námi taky pobaví — přátelé, už jsme tři, tak na zdraví! Za chvíli jsme už všichni rozjaření, pít s přáteli je pro mne potěšení. Zpívám — stín už se sotva drží na nohou, tančím — a měsíc pajdá cik cak oblohou. Ještě si s vámi trochu zavýskám — až dopijeme, bude každý sám. A jednou naposled, až odbije můj čas, za Mléčnou dráhou sejdeme se zas.
|
|
|
ptakopysk 3.2.2006 13:04Protoplasma Tu alternativně inteligentní programátorskou protoplasmu, co tuhle diskusi tvořila, bych nakopal do vyměšovacího otvoru. Vodmazávat entry, to je vskutku neuvěřitelné! |
|
|
AAA 3.2.2006 16:49Re: Astone, nemáte pravdu, Z tramwaje se nejlépe vyskakovalo pozadu. A sice tak, že jsem se postavil na poslení schůdek zády ven z tramwaje, uchopil obě madla a po pokrčení v kolenou pravé madlo pustil. Po otočení podle levého madla byl odraz nohou proti směru jízdy nejúčinnější. Naskakování do jedoucí tramwaje bývalo běžnou záležitostí, po smšru jenom tehdy, když se tramwaj dobíhala! Při jízdě tramwají na RG Vyšehrad jsme vyskakovali z tramwaje před železničním mostem, protože se tradovalo: "koho přejede vlak, dostane kouli." Jedné spolužačce se tak podařilo skočit rovnou na SNBáka. |
|
|
Jarmila B. 3.2.2006 8:46I já miluju parní mašiny a vlaky vůbec jezdívala jsem docela často a mí rodiče denně. Pamatuju ještě i dobu, kdy na nádražích (třeba v Berouně) vyvolávali : horké párky, pívo. Taky jsem jela ještě solidním rychlíkem s jídelním vozem . Nic kromě kafe tam už poživatelné nebylo, ale ubrusy byly velice čisté a stařičký vrchní moc milý. Můj švagr měl dědečka bývalého přednostu stanice a ten se navyprávěl o cestování mnohem více, jezdíval s dědou na režijku. To byly poslední pozůstatky dávné slávy ajznbónu... |
|
|
aster 3.2.2006 8:07mašiny Mašinky,hlavně ty parní,byly moje láska.Nedávno jsem hovořil s jedním "mašinfírou" v hospicu. Nikdo se s ním na toto téma léta nebavil. Jezdil čtyřicet let na "páře", tak jsem se dozvěděl věci, které jsem nikdy neslyšel.Například, co to je "utopit",nebo "zavodnit" mašinu.Pán je na vozíčku,ale když hovořil o železnici obával jsem se ,že z něho vyskočí.Jo to utopení se stalo na vyježděné mašině,která už měla špatnou regulaci a při prudkém rozjezdu se do pístů dostala voda.Prý to bylo hodně nebezpečné.To naskakování průvodčích mě fascinovalo.Zkusil jsem to jednou jako kluk a je to jednoduché.Při uchopení madla vás to samo vyneslo na stupátko,když se stálo zády ke směru jízdy.Nebo to s vámi plesklo na zem.Ještě také bylo hezké odbavení vlaku.Všichni průvodčí stáli u svých vagonů,rukou ukázali,že je všechno v pořádku,vlakvedoucí zapískal,zatroubil na trumpetku, výpravčí zapískal, zvedl plácačku a už se jelo.Na parní lokomotivu se dalo koukat celé hodiny, tolik tam bylo hejblátek.Pendolíno je škaredá obluda. |
|
|
VladaPing 3.2.2006 8:26Re: mašiny....se do pístů dostala voda No, ta voda se tam vlastně dostala skoro vždycky (při rozjezdu), protože pára v chladném válci zkondenzovala. Proto ve válci (na obou stranách) na čelech byly vždy pojistné ventily, které té vodě umožnily vytrysknout ven - proto ta pára od pístů. Pokud by tam ty ventily nebyly, provoz by nebyl možný - voda, jak známo, je velmi málo stlačitelná a píst, po naražení na vodu by prostě válec roztrhl. |
|
|
krmič 3.2.2006 10:56Re: Pendolíno je škaredá obluda. Ano! |
|
|
G. Pašek 3.2.2006 7:57Jen tak, aby řeč nestála . . . . Když r.1951 brácha začal dojíždět na chem. průmyslovku do Mostu, maminka odešla z fabriky pracovat na dráhu, aby měl vlak zadarmo a jezdil domů, do Českého Ráje, na víkendy.
Já jsem coby mrňous jezdil s režijné průkazkou jezdil vlakem za šesták do Děčína na koupaliště. S oblibou jsem stál za jízdy na nebezpečné plošině mezi vagónnama na plechových plátech . . . .
"Ty jsi zase stál na plošině, viď? Co jsem ti o to říkala?"
"Mami, nestál "
"Nelži mi! Pojď sem, já ti šahnu prstem na nos! Je měkkej, lžeš!"
"Mami, já už to nikdy neudělám . . . . "
Na chvíli jsem dal pokoj, ale neodolal, zase jsem měl měkký nos a furt mě vrtalo hlavou, jak to máma mohla vědět a že asi musí být jasnovidkyně . . .
Ptal jsem se po letech, jak to vždy tak přesně věděla . . . . .
Smála se a řekla: " Ženský závorářky tě znaly, a pokaždé když tě viděly stát na té plošině, tak mě to zatelefonovaly do kanceláře."
|
|
|
aster 3.2.2006 8:13Re: Jen tak, aby řeč nestála . . . . Jo plošinky, to bylo něco.Nejlepší byly na těch starých dřevákách.Měli jsme daleko nádraží a vlak jel blízko našeho domku do velkého stoupání.Jel tam skoro krokem,tak jsme za jízdy vyskakovali.Právě z těch zadních plošinek to šlo nejlíp. |
