S. Ševeček 9.11.2020 23:09

Ziegler je spolupracovník cizích mocností.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pokoutný 9.11.2020 19:16

Měl bych, krom k až dryáčnickému tónu článku, faktickou připomínku: Zdá se pravděpodobné, že Thurnové byli spíš než německého, italského původu, rodu della Torre/Torriani, hrabata z Valsassiny. Vyčítat Jindřichu Matyášovi, že nemluvil česky je pochybné, vezmeme-li v úvahu, že ovládal od mládí slovinštinu (Wiki), jež se v té době nemusela od češtiny nijak výrazně lišit (domluvíme se i teď). Podobně je to se Šliky, od 14.stol. měšťany v Chebu. Pokud si mohly brát skutečně české rody německá jména již od 13.stol. - Rožmberkové, Šternberkové, z Cimburka, a naopak německé rody se počešťovaly po svých českých a moravských majetcích - např. od rakouského šlechtice jménem Vikardus de Tierna (z Thurnau/Tyrny) pochází rody s krásným českým jménem z Myslibořic a z Miroslavi, také z Myslic řečení, nebo Krajířové z Krajsku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Plzák 9.11.2020 18:14

Bílá hora - Netřeba naříkat, neštěstí se nekonalo. Autor je veselá kopa. Osmadvacet českých pánů (vím, že mnozí z nich byli Germáni) přišlo o hlavu a někteří z nich byli téměř rozsekáni jako do buřtů, ale žádné neštěstí se nekonalo.

Kromě toho ještě jejich hlavy napíchali na klacky a vystavili kdesi, snad u Prašné brány. Vítězové se poučili u Turků. A když už jsme u nich, tak otázka o ceny: Kdopak asi toho v Čechách víc ukradl, Turci nebo Švédové?

Hlavně závěr pak nepostrádá komické rysy: „Pak tedy převážili cizí pozemkoví majitelé, ovšem mnozí z nich, jako třeba Schwarzenbergové nebo Colloredo-Mansfeldové, se počeštili. To to máme opravdu prima.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 9.11.2020 17:12

Inu, tzv. Mlata na Bílendě šestnáct kilo dvacet ... © Franta Kocourek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hanzlík 9.11.2020 15:38

Dík autorovi za vynikající souhrn historických příčin a následků selhání českých stavů, které vedlo k prohrané bitevní potyčce na Bílé hoře.

Ano, k potyčce! Špatně placení žoldnéři z jiných zemí nejsou tou pravou bojující silou za vyhaslé reformační zájmy zpustošené země. Politické kombinace stavů ve výběru spojenců jsou jen důkazem doby, která vůbec nestála na romantických národních zájmech. Tehdy sice šlo o nábožensko- konfesní střet, ale ve skutečnosti především o udržení majetku a vlivu získaných během husitských bouří.

Jelikož jsem velice dobře obeznámen s obrovským významem mýtu pro lidskou společnost, vím, že je nesmírně těžké a bolestivé „podlehnou“ neúprosným a zároveň bezohledným faktům. Upozorňuji, že mýtus není blud, ale jistá kulturní nezbytnost. Mýtus stál u obdivovaných kultur starověku a je hnací silou i v moderních dějinách.

Avšak v naší době přebírají tuto službu ideologie, které staré mýty využívají v účelové skládance propagandy původně třídních a dnes neomylně pokrokových uzurpátorů. Je v našem českém zájmu, abychom právě tento mýtus uvedli na pravou míru a nenechali se žádnou politickou klikou, která se k němu hlásí, klamat.

Pro odvážného a zároveň pragmatického Masaryka, který akceptoval husitství jako revolučně reformační hnutí, je „polehčující“ okolností, že se snažil všemožně ideově zakotvit mladý stát s početnými menšinami v podmínkách probíhající bolševické revoluce v Rusku i jejími ideovými metastázami v tehdejší Evropě.

Uznejte, přece nemohl podrýt bojovou morálku našich legií v Rusku, které vedly těžké boje s bolševickou Rudou armádou, a odejmout jim národní mýtus husitství. Názvy divizí a jednotlivých praporů to jasně dokládají. Současně prozřetelně odmítl zapojit naše vítězící legie do boje za svrhnutí bolševického režimu. Takový hazard nepodstoupil, i když se to od spojenců očekávalo. Bez legií v Rusku bychom pravděpodobně jako Československo neexistovali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Severa 9.11.2020 15:14

Autor zapomněl zmínit Komenského. Jinak samozřejmě při vzniku republiky přišlo k přikrášlení historie. Jako žáček jsem se třeba nedověděl, že je Zikmund Karlovým synem, byla v nás vyvolávána představa , že je to jakýsi cizácký uherský král. Ovšem jak to vidí autor článku je trochu zase opačný extrém. Zas taková idyla to nebyla, zejména se neblaze projevoval vliv církve téměř až do počátku 20. století. Vím to podle zkušeností svého otce, který se narodil ještě v 19. století.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 9.11.2020 14:13

Ano, neštěstí se nekonalo.

Ve světle událostí v Evropě se jednalo o přeskupení moci v prostoru Českého království na základě hlouposti velmožů Českého království.

Dopadli jsme o něco lépe, než "prostor mezi Francií a Německem". Tam toho hořelo víc, rabovalo se víc. Nemyslím Švédy v Praze.

Vídeň (z mého pohledu) to potom vedla jináč, než by to vedl Prušák.

Velice zkráceno. A ať se neučí ve školách, že byli popraveni "čeští pánové", možná tak v mateřské školce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Benýšek 9.11.2020 13:53

Když se autor dopouští toho podivného nešvaru, a užívá i u výslovných Němců počeštělá křestní jména, tak to může jednoho trochu mást.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kubáč 9.11.2020 13:46

Pobělohorská doba byla taková selanka, že o 100 let později se začalo rodit hnutí "buditelů" národa a první z nich ( Dobrovský ) dokonce ani nemluvili česky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. A. 9.11.2020 10:57

Tragédie se nekonala? Naopak konala.

Rozkradení majetku českých rodů, vyhnání části obyvatelstva, nucené konverze asi 70 % lidí.

Autor sice uvádí hodně faktů, ale někdy je interpretuje zavádějícím způsobem. 50 % půdy prý zůstalo v rukou českých rodů, změnilo se to až po roce 1634. Problém je, že konfiskace 1634 by nebyly bez předchozích konfiskací. Habsburkové vyměnili českou šlechtu, dali její majetky cizím rodům. Chovali se tu jak v dobyté zemi, nikoliv jako vladař, který vyhrál spor o trůn, ale jako vladař, který dobyl novou kolonii.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jančura 9.11.2020 10:34

Ten článek je příliš jednostranný.

Největší škoda na českém národě bylo dost násilné pokatoličtění převážně protestanského národa původně s uzákoněnou náboženskou tolerancí. Nebyla to žádná selanka, majitelé panství museli v 50 letech 17. stol. vypracovávat seznamy podle víry. Nekatoličtí faráři a kostely neexistovaly, takže nekatolíci neměli kde vykonávat své náboženské obřady. To zřejmě mělo velký vliv na to, že u nás se zakořenilo, že něco veřejně říkáme, co si soukromě nemyslíme.

Taky poslední dobou opakované tvrzení, že kdyby na Bílé hoře vyhrála protestanská armáda, tak by se český národ poněmčil je nesmysl, poněvadž místo protestanského panstva přišla po Bílé hoře cizí šlechta.

Jako velmi škodlivé považují spíše ekonomické následky 30 leté války - utužení poddanství a vznik nevolnictví, což bránilo vzniku kapitalistické hospodářství, které potřebuje volný pohyb pracovních sil.

Jinak bych to zase neviděl jako dobu temna, byly i pozitivní aspekty - více než 100 let nebyly po skončení 30 leté války nebyly na území Čech války, reformy Marie Terezie a Josefa II. apod.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Šafránek 9.11.2020 10:30

Tak samozřejmě pravda bude někde uprostřed. Ovšem argumentovat Michnovou koledou je úsměvné... Nebýt Bílé hory, neměli bychom od stromečkem co zpívat...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 9.11.2020 10:02

Kdyby na Bílé Hoře vyhráli protestanti, pak by se národní obrození nekonalo. Čeština by navždy zanikla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Sedláčková 9.11.2020 9:56

Když to tady bylo tak skvělé, proč - mezi mnohými - emigroval i Jan Ámos Komenský? A určitě, pane autore, nebudu k "objektivnímu pochopení problematiky" číst vámi doporučeného Oliviera Chalin. Dnes výjimečně naprosto souhlasím s příspěvkem paní Heidlerové

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 9.11.2020 9:55

Jestliže autor vyzobe několik hrozinek z tehdejších událostí a upatlá z nich politický pamflet, není to historická práce. Dost mi připomíná "historiky", kteří v zájmu správného pohledu na Hitlera zapomínají na válku a koncentráky, ale oslavují výstavbu dálnic a odstranění nezaměstnanosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pavelka 9.11.2020 8:55

On ten Balbín napsal ale také knihu o "Štastném kdysi, nyní však přežalostném stavu českého...

• reagovat
• nahlásit příspěvek