P. Hlosta 31.10.2012 7:40

K tomu asi tolik ;-)

Být členem kolektivu je vždy ošidné, ale nelze se tomu vždy vyhnout. Mnohdy se musí s kolektivem spolupracovat a pak následují důsledky takové spolupráce. Předně musí kolektiv mít nějakého vůdce, který dokáže vynutit si respekt a k vytčenému cíli prosadí i přes protesty směr, přičemž udrží kolektiv pohromadě a v poslušnosti. No a to je ten nejzákladnější problém, tedy ten vůdce kolektivu.

Jestliže je vůdce demokraticky smýšlející, pak bude mít těžký problém prosadit své záměry jak dosáhnout cíle. Může dojít i k jeho výměně za jiného, razantnějšího, který demokratický princip přehlíží a tvrdou rukou bude uplatňovat svůj směr k cíli. Členové kolektivu se dobrovolně zřeknou svých demokratických práv a za to se jim dostane pohodlí neodpovědnosti a odpovědnost přenesou na vůdce, který už si s ní poradí. Zpravidla taková volba členů kolektivu končí fiaskem nedojití k cíli a vůdce je sesazen a dehonestován nadávkami, v horším případě je o hlavu kratší.

Při variantě demokraticky smýšlejícího vůdce lze očekávat, že za neustálých hádek se bude směřovat k cíli cik cak a vůdce bude dehonestován nadávkami, že nedokáže hádky rozetnout a přimět všechny k respektování jednoho směru k cíli. V tomto případě také lze očekávat, že jedinci kolektivu, naštvaní na neustále se hašteřící, se od kolektivu trhnou a jdou vlastní cestou k cíli, který i třeba zamění za jiný, bližší, jednodušší. Jsou si sami odpovědní a nemají jak svalovat vinu na druhé. Pravda je sice i to, že samota je mnohdy zlá a těžší než kolektivní pospolitost, leč cíle se dá dosáhnout a nemusí se žádnému odpovídat výsledkem.

Pro tyto důvody pro jedince je lépe být pravicově smýšlející, stranit se kolektivismu dokud to lze a těžkosti při cestě za cílem brát jako vlastní úděl do kterého nemá kdo co kecat. Přinutí-li život být členem kolektivu, pak vytěžit z něj co pro něj dobré a davaj pryč, než zase nastane hádka, či vůdce začne terorizovat kolektiv.

;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek