Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Kde jsem to jen...
Rozvedl společný stát... Okradl lidi kupónovkou... Rozbil jednu vládu... Rozbíjí další vládu... Podbízí se Němcům... Podbízí se Rusům... Stěžoval si na konstrukci Eura - sice měl pravdu, ale ta drzost... Tvrdí, že ekologické organizace nikdo nevolí - sice má pravdu, ale ta drzost... Tvrdí, že oteplování planety je neprůkazné - indický vlakový inženýr je povolanější...
Pan prezident mi leze na nervy. Ale když si přečtu všechno, co o něm autor článku píše roky, přijde mi, že je to všemocný démon s modrou ledničkou...
Nebo je to naopak křikloun: "Tudy ne, tamtudy!", který se každou chvíli splete, ale dost často má taky pravdu...
Křklouny mít nebo nemít?
K tomu asi tolik ;-)
Být členem kolektivu je vždy ošidné, ale nelze se tomu vždy vyhnout. Mnohdy se musí s kolektivem spolupracovat a pak následují důsledky takové spolupráce. Předně musí kolektiv mít nějakého vůdce, který dokáže vynutit si respekt a k vytčenému cíli prosadí i přes protesty směr, přičemž udrží kolektiv pohromadě a v poslušnosti. No a to je ten nejzákladnější problém, tedy ten vůdce kolektivu.
Jestliže je vůdce demokraticky smýšlející, pak bude mít těžký problém prosadit své záměry jak dosáhnout cíle. Může dojít i k jeho výměně za jiného, razantnějšího, který demokratický princip přehlíží a tvrdou rukou bude uplatňovat svůj směr k cíli. Členové kolektivu se dobrovolně zřeknou svých demokratických práv a za to se jim dostane pohodlí neodpovědnosti a odpovědnost přenesou na vůdce, který už si s ní poradí. Zpravidla taková volba členů kolektivu končí fiaskem nedojití k cíli a vůdce je sesazen a dehonestován nadávkami, v horším případě je o hlavu kratší.
Při variantě demokraticky smýšlejícího vůdce lze očekávat, že za neustálých hádek se bude směřovat k cíli cik cak a vůdce bude dehonestován nadávkami, že nedokáže hádky rozetnout a přimět všechny k respektování jednoho směru k cíli. V tomto případě také lze očekávat, že jedinci kolektivu, naštvaní na neustále se hašteřící, se od kolektivu trhnou a jdou vlastní cestou k cíli, který i třeba zamění za jiný, bližší, jednodušší. Jsou si sami odpovědní a nemají jak svalovat vinu na druhé. Pravda je sice i to, že samota je mnohdy zlá a těžší než kolektivní pospolitost, leč cíle se dá dosáhnout a nemusí se žádnému odpovídat výsledkem.
Pro tyto důvody pro jedince je lépe být pravicově smýšlející, stranit se kolektivismu dokud to lze a těžkosti při cestě za cílem brát jako vlastní úděl do kterého nemá kdo co kecat. Přinutí-li život být členem kolektivu, pak vytěžit z něj co pro něj dobré a davaj pryč, než zase nastane hádka, či vůdce začne terorizovat kolektiv.
;-)
Deja vu
vždyť už to tady bylo!
To vás tolik vzal jeden lehce pobloudilý výlet? :-)