Hora Blahoslavenství, Tabgha, Kafarnaum, tyhle povinné zastávky na Jesus Trail máme už odškrtnuty.
Všechny se nacházejí příhodně na severozápadním břehu jezera Kineret aneb moře Genezaretského, Galilejského či Tiberiadského. Ke kompletaci schází Magdala, ale dříve nás ještě čeká oběd. A po něm nám Radek poskytne ponoření do vln těchto evangelijních vod. Není to tak jednoduché, jak by si našinec představoval. Poprvé jsem se v nich koupal v roce 2006, a to jsem nevěděl, jaké mám štěstí, že bydlíme v hotelu Plaza Royal asi tři kilometry jižně od Tiberias. Odkud se jen sešlo k devadesátce, překročila se její svodidla - a hnedle se objevila příjemná plážička v zátoce. V samotné Tiberiadě, izraelském městě, zaslíbeném vodě jako jednomu ze čtyř živlů, je totiž trošku problémem dostat se vůbec k té vodě. Pláže jsou tu
a) silně soukromé, to na severu
b) nejsou pláže, ale přístav a neslezitelná navigace, to v centru
c) na jihu města se za vysokými drátěnými ploty nacházejí koupaliště s travnatými plážemi a schůdky do vody. Jenže ty ke koupání nabízejí jen miniaturní místečka odhadem tři na pět metrů, obkolesená bójemi.
Radek však místní topografii velmi dobře zná. Takže jen pár minut a jsme u cíle. Dvě minuty se z Kafarnaum vracíme na západ do Tabghy, chvilku postojíme na křižovatce s devadesátkou, po které se za další minutu dostaneme k odbočce vlevo ke břehu jezera. Po ní jedeme další minutu po rovné silničce, vpravo je za plotem avokádová plantáž, vlevo kibuc Karay Deshe. Končíme na parkovišti, kam zavedl Kamal svůj šedý autobus přesně podle šipek s návodnými obrázky. Kdybychom měli karavan nebo obytné auto, zajeli bychom támhle vlevo, kdo chce jen stanovat, tak jde támhle vpravo. Tam se také platí. Jo, a nepouštějte si nahlas reproduktory!

Za zády máme vykopávky paláce z doby vlády Umajjovců v národním parku Churvat Minim, ale tam nesměřujeme. Směřujeme zejména k záchodkům v novodobém paláci. Má tak deset na dvacet metrů, jedno patro a v přízemí restauraci. Neexperimentuji a dávám si mezinárodně oblíbené dokřupava osmažené kuřecí stripsy s hranolky na papírovém talířku. A pak už hurá k vodě. Procházím kempem, který stíní zeleň a spousta plachet. Je tu velice živo, nejspíš budou prázdniny, když jsou ty Svátky stánků. Místo sukot jsou tu stany a přístřešky nad jídelními stoly. Matky vybalují připravené jídlo z krabic, otcové grilují, děti si hrají na dekách, rozprostřených na trávě nebo pobíhají a výskají na dětském hřišti. Tahle pláž a kemp jsou zjevně určeny hlavně pro místňáky, a ti si je s velkým gustem užívají. Začátkem října tu panuje stále ještě příjemné klima, zimní deště přicházejí až v listopadu. Je to tu velmi nenáboženské a velmi přírodní. A to je vlastně „dobrá zpráva!“

Naše výprava mi mezitím někam zmizela, jdu tedy samostatně ke skupině palem, které stojí ve vodě. Opravdu stoupla! Mezi kmeny zatopených stromů si foťáčkem přitahuji konstrukci stožáru, který se vznáší ve vodě. Před sedmi lety jsme s Janinkou viděli z Hory Blahoslavenství ve vodě ty stožáry tři a vypadaly jako stožáry telegrafní. Předpokládali jsme tehdy, že jde o jakási zařízení k měření výšky vody. Prohlédnout jsem si je mohl na displeji tehdejšího digitálu jen pětkrát zvětšené. Dnes dopoledne jsem ze stejného místa viděl už jen stožáry dva. A teď mám jeden na dohled svého třicetkrát zvětšujícího strojku. Z Hory to k němu bylo nejméně dva kiláčky, z pláže je daleko jen několik set metrů. Teď je zřejmé, že nejde o stožár, pevně zapuštěný do dna, ale nejspíš o bóji s poněkud nakloněným sloupem, k němuž je připevněn žebř, po němž se dá dostat na plošinku a ještě výše až úplně nahoru. Na plošince je kovová skříň a taky fotovoltaický panel. Ano, nějaké dosti rozměrné měřidlo zjevně. Ale přišel jsem si zaplavat!

Skládám si šatstvo i drahocenný foťák na hromádku a až k vodě jdu v sandálech. Spíše balvany než valounky jsou nepříjemné a koupací boty jsem si zapomněl na hotelu. Pláž je hlídaná plavčíky a vodní hladina u ní je obklopena obdélníkem, který vyznačuje linie bójek. Uvnitř tohoto bazénu, který je dlouhý asi tři sta metrů, ale široký jen třicet metrů, je víc lidí než na pláži! Hlavně křičících a dovádějících dětí. Linie bójek, ohraničující levý bok hlídaného území pokračuje i na souši už jenom jako samotný provaz, který se táhne až k informační tabuli: Tady je pláž a tady se koupej. Za provazem je už zákaz koupání! Za provazem ovšem pokračuje obsazená pláž, také lidé se tu koupou, zákaz, nezákaz. Vysvětloval mi jeden znalec Izraele: „Zákaz znamená pouze, že je to na vlastní nebezpečí.“ A zde tedy mimo bezpečí plavčického dohledu.

A tak si jdu zaplavat do zákazu. Hlavně kvůli tomu, abych přitom ustavičně nevrážel do lidí. Protože však nechci příliš porušovat zákon, plavu těsně u bójek - jenom z druhé strany. Doplavu tak až na druhý konec hlídané pláže a tam, opět v zakázaných vodách, narazím konečně na naši bandu. Protože jsem to tu poznal jenom z vody nevím, že za pobřežní zelení se ukrývá rozsáhlý hostel. A mezi ním a pobřežím se nalézá ještě archeologické naleziště Tel Hodim, o němž se nedá v bedekrech ničehož nalézti.

A protože jsem si do vody vzal svoje vodotěsné hodinky (tlakově odzkoušeno u hodináře, že údaj „100 metrů“ platí, tedy že s nimi lze plavati na hladině), mohu ostatním účastníkům koupání sdělit, že jsou tři hodiny a za půl hoďky už máme být u autobusu. Hlavně to mohu sdělit sobě, protože jsem netušil, že čas tak rychle ubíhá. Měli jsme tu i s obědem k dispozici dvě a půl hodiny!

Zpátky k hromádce svých šatů to neberu po pláži, valouny by mě zdržovaly. Aspoň jsem si zkusil trochu rychlejší tempa. Moje hromádka šatů mě přivítala nedotčena, včetně foťáku. V půl čtvrté jsem už byl u autobusu, a ani tentokrát jsem nebyl poslední!

Vyjíždíme z kempu, na devadesátce odbočujeme doleva. Vracíme se do Tiberias. Čeká nás plavba lodí po jezeře. Ale to si nechám na příště.

Dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 29. prosince 2023

Koupání v Kineretu 2006 viz článek Mír šabatu
Problémy s místním koupáním popsány na konci článku Nízký tlak nad Kineretem z roku 2016
Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě v záložce Izrael.