Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

14.5.2024 | Svátek má Bonifác

Diskuse k článku

Sláva, koza žije!

Znáte to, jak se to dělá, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jedna z oblíbených lahůdek pro zalíbení se obecenstvu je referendum. Pod heslem „Lidé mají právo rozhodovat“ se lísají voličům do přízně socialisté (s nosními dírkami na hladině), samozřejmě Piráti a taky ANO, které už slíbilo, komukoli cokoli se dá slíbit.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

R. Neveselý 23.3.2019 16:30

Kadle, ještě něco o černých dírách...

.... sííím, síííím....:-))

K. Janyška 23.3.2019 16:40

Re: Kadle, ještě něco o černých dírách...

Na jednoduchosti, které se lze dočít na Wiki nemám čas, Ilsner. A také nevím, zda je Bůh, dávám mu šanci 50 na 50... Dzp.

K. Janyška 23.3.2019 16:24

JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

To je nadělení, to je nadělení. To zase budou nevzdělaní, zejména rudočerní, zkomáravolisti, kraválisti a morálisti řvát. Také by mě to urazilo, kdybych nevěděl, že to tak ve skutečnosti příměrem je a musí být. Věc se má totiž takto.

Všechno ve vesmíru, tedy obsah mikrosmu i makrokosmu, podléhá společné tendenci. Tendenci věcí, tedy všeho, řadit se ve spontánní řády, tedy ve své samovolně vzniklé řídící struktury. Vždy za předpokladu, že jsou ve vzájemném dosahu a pravidla, jimiž je řízeno jejich chování, vykazují alespoň podobnou charakteristiku nebo reagují podobně na vnější podněty například chemického, fyzikálního nebo na Zemi i biologického charakteru. Interakce takových spontánních sil, do kterých na Zemi můžeme klidně zařadit i lidskou nekoordinovanou, ale i záměrnou a koordinovanou, aktivitu a realizované, a v případě obsahu lidských myslí dokonce i nerealizované, myšlenky, je nekonečně složitá a lidským rozumem nevysvětlitelná. Jen představitelná abstraktně podle principů, za nichž k ní dochází a důsledků z ní. Samotný obsah interakcí spontánních sil je však, a navždy zůstane, lidskému rozumu utajen. Lidský rozum je totiž jejich produktem, ne autorem.

Tak to obecně platí na každém šutru a místě vesmíru, tedy na Zemi také. Na Zemi dokonce daleko "hustěji", neboť entit, o kterých je řeč a které jsou ve vzájemním dosahu je tu daleko více a spontánní řády jejich interakcí a aktivitou vzniklé tedy jsou daleko uspořádanější a přesnější. Vykazují daleko silnější, a tedy i efektivnější, sebebepořádací, sebezáchovné a seberegulační vlastnosti. To, že to samo, si všiml už koncem 17. století Giambattista Vico. Jen to neuměl popsat.

K. Janyška 23.3.2019 16:24

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Jak tuhle složitost připodobnit člověku, který se s takovým výkladem, a já vím, že velmi překvapivým a složitým, setká poprve ? Například takto.

Nasypeme na polovinu dna šuplíku, aby názorný příklad byl co možná nejjednodušší a vypovídající, úplně stejné dětské dřevěné kostky na hraní. Uchopíme ho rukami a nakloníme ho k jednomu z jeho rohů. Šuplíkem budeme třást tak dlouho, až se všechny kostky krásně seřadí jedna vedle druhé svými stranami k sobě právě v onom nejnižším místě tohoto kusu nábytku, aniž by se jich přímo dotkla lidská ruka a aniž by je seřadila ona.

Co se tedy stalo ? Strany kostek při účincích a aktivitě spontánních sil, které byly ve hře, tedy zemská přitažlivost, tření, tvar kostek a šuplíku, naše svalová činnost při třepání celým pokusem a dalších, vnutily kostkám jejich pravidla chování a zařadily je do spontánního řádu, který na dně šuplíku, vznikl a který je ve finální fázi řídí. A my to tam v podobě krásně seřazených kostek jasně vidíme. To samo. Můžeme si klidně odmyslet ruční práci a dosadit za ní třeba mořské vlny, kde by se takový šuplík mohl teoreticky nacházet a výsledek bude stejný. Co takový pokus prokazuje, prezentuje a dokládá ? Nic jiného, než, že věci se řadí v řád samy. Příroda je důkazem největším.

A jak je to s lidmi a jejich lidským světem ? Úplně stejně. Jednotlivci jsou vzdáleně a příměrem oněmi kostkami v šuplíku a jsou řízeni evolučně, vývojem lidského světa, vyvinutými pravidly chování, které tvoří jejich mysl a nemají jinou šanci, než se jim podřídit, pokud nejsou kriminogenní nebo psychicky narušení nebo nechtějí dobrovolně zemřít.

K. Janyška 23.3.2019 16:24

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Spontání řád lidské interakce a lidského světa má tytéž základy jako řád kostek v šuplíku nebo nekonečný počet spontánních řádů vesmíru, které však v součtu tvoří jeden obří a ten umožňuje jeho existenci. Spontánní řád je jedinou možností existence lidstva a nelze ho zorganizovat, tedy v lidském světě zavést lidmi organizaci, tedy socialismus. Lidé jsou jeho produktem a nikdy nebudou jeho řediteli. Je třeba se s tím smířit a naopak, naučit se dobrodiní spontánního řádu využívat. Vždyť, jak už řečeno, to on má bohulibé sebepořádací, seberegulační a sebezáchovné vlastnosti, ne lidé.

Chce-li to tak, nebo dělá-li to tak Bůh, je pro mne možné. V poměru 50 na 50... Dzp.

M. Němec 23.3.2019 15:53

Dneska jsem šel na procházku s pejskem kolem řeky Orše

a koho jsem u Říčních lázní pana Důry Antonína nepotkal ?

Kompozitivní teorii.

Zšedlá, vrásčitá, kulhající na obě nohy, koktající a na kost vyhublá.

Těsně před smrtí, řekl bych.