Ukrajinská tragédie je cosi, z čeho nemůže nikdo profitovat. To je teze, kterou tu opakujeme na tomto místě od začátku napětí a posléze konfliktu. Vítěz, takzvaný vítěz, to všechno zaplatí, ať už to bude Rusko nebo západní aliance, a profitovat z toho budou jenom ukrajinští oligarchové.

Rusko se řítí do ekonomické katastrofy a tu si zase nikdo soudný nepřeje, nejméně Rusové, ale zájem na ní nemá ani Západ. Je to důsledek mimo jiné i ekonomických sankcí v nejširším slova smyslu – Rusko je postupně vytěsňováno z mezinárodní spolupráce a to má v globalizovaném světě osudné důsledky. V týmu nelze hrát proti týmu a je třeba držet pravidla, přičemž základní pravidlo světového týmu je nedotknutelnost hranic.

Náš ministr zahraničí Zaorálek zastává po celou dobu konfliktu velmi vyvážené a rozumné stanovisko a nevybočil z toho ani teď, když v Kyjevě sděloval naše stanovisko ukrajinskému předákovi Porošenkovi. Podpora ano, ale nutné jsou reformy a skoncovat se musí s korupcí a oligarchismem.

Připomíná to onu pohádku o alchymistovi, který svému králi slíbil kámen mudrců produkující zlato, pod podmínkou, že pan král nesmí myslet na zelenou lišku. Od toho dne nemyslel král na nic jiného než na zelenou lišku a alchymista byl z obliga. Že ho pak pověsili, to už do pohádky nepatří.

Zaorálkova pozice stanoví hranice. Porošenko a ani žádný jiný z ukrajinských předáků nedokáže zamezit korupci a proti oligarchům neudělá nic, protože bez nich by nehnul prstem. Je to zelená liška – podpora ukrajinského hokus pokusu je omezená, Evropa se do ní nechala vtáhnout vlastní neopatrností a hledá, kde nechal tesař díru.

Opatrnost projevil i Putin, když výsledky voleb v ruských oblastech Ukrajiny vzal na vědomí, místo aby je prohlásil za základ pro novou státnost. S takovou revizí hranic se svět prostě nemůže smířit, to nelze připustit, aniž bychom si zadělali na desítky analogických ohnisek sváru. Což není v ničím zájmu.

Konec konfliktu je v nedohlednu, ale by dobře, kdyby e začal rýsovat konec rozdmýchávání.