19.7.2019 | Svátek má Čeněk


VZPOMÍNKA: J. K. Baby

4.1.2008

Datum narozenin velkého milovníka přírody, přírodovědce, pedagoga, humanisty a spisovatele profesora RNDr. Josefa Kratochvila se snadno pamatovalo. Narodil se na Nový rok v roce 1915 v Pozořicích u Brna. Zemřel 11. května 2001 v Německu. Pro mne, mnoho jeho žáků a hlavně skautů-junáků byl profesor Kratochvil především J. K. Babym. "Baby" byla jeho skautská přezdívka z doby jeho skautování ještě před válkou a pod tím pseudonymem také vyšly nejméně tři desítky jeho skautských příruček, knih a povídek pro mládež.

J. K. Baby byl synem významného českého novothomistického filozofa, autora "Meditace věku", profesora Josefa Kratochvila (1888-1940). Po maturitě na gymnáziu studoval na Masarykově univerzitě v Brně filozofii a pedagogiku. V roce 1951 odešel do exilu a od roku 1954 působil na Ukrajinské svobodné univerzitě v Mnichové, kde se stal profesorem zoosociologie a zoopsychologie. Přednášel také na univerzitě ve Stuttgartu a jinde.

Prof. Kratochvil podnikl řadu výzkumných výprav do pouští Jižní Afriky, za polární kruh a do jiných odlehlých částí světa. Publikoval nesčíslnou řadu odborných prací zejména z oboru ornitologie a entomologie. Politicky a historicky zaměřené články publikoval v exilových časopisech v Evropě, USA (Proměny, Hlasatel), ale také v Jižní Africe (Jaro) a Austrálii (Beseda). Redigoval vícejazyčné sborníky v edici Má vlast (Komenský a moderní pedagogika, 1971), Přehled dějin české a slovenské literatury, 1973, a mnoho jiných. Do vysokého věku editoval časopis Ethologie. Ethologie či etologie je nauka o životních projevech živočichů a o jejich způsobu života. Komunista Ladislav Rejman, ve svém Slovníku cizích slov, SPN, Praha 1971, definoval etologii především jako buržoazní nauku o dějinách mravnosti a morálních hodnotách, nepřihlížející k podstatě morálky. Moje příspěvky do Kratochvilovy Ethologie byly spíše o pokroucených morálních hodnotách totalitního režimu v CSSR.

Se jménem J. K. Baby jsem se setkal už jako žáček na obecné škole v Brně-Černých polích, kde nám pan katecheta ve třetí třídě rozdal po výtisku Anděla strážného. Články o životě zvířátek, o výletech do přírody a táboření, psané velmi zajímavě pro nejmenší čtenáře, mne a moje kamarády tehdy velmi zaujaly a nedočkavě jsme očekávali každé další číslo. Články byly podepisované J. K. Baby. V knihovničce sourozenců jsem také našel knížku od J. K. Babyho "Stateční hoši", která byla v prvních poválečných letech vedle foglarovek mým nejoblíbenějším čtením. Pamatuji-li si dobře, tak se v Andělu strážném objevovaly i dětské říkanky syna J. K. Babyho, Jiřího Kratochvila, který je dnes jedním z předních českých spisovatelů a esejistu.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl katolický Anděl strážný zakázán. Teprve po letech jsem se dověděl, že Josef Kratochvil byl i editorem tohoto dětského měsíčníku. Po vstupu do 89. oddílu brněnských Junáků jsem se seznámil s celou řadou publikaci J. K. Babyho. Bohužel, i Junák byl brzy zakázán. Nějaký čas jsme "skautovali" tajně pod hlavičkou turistického oddílu Sokola Brno 5, ale nakonec byl zakázán i Sokol. Navzdory tomu všemu pronásledování jsme chodili do přírody v malých "trampských" skupinách, často na nádražích legitimováni esenbáky. Ale to bylo až později, v polovině padesátých let.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem přišel v roce 1949 na devítiletku v Brně na Merhautove ulici a dověděl se, že tam učí i dr. Kratochvil, "můj J. K. Baby"! Někdy v naší třídě suploval přírodopis, pak nás učil "brannou výchovu", a nebo zase suploval za tělocvikáře. Vše nasvědčovalo tomu, že pro učitele s neskrývanou křesťanskou vírou nebylo ve škole ovládané ambiciózním "pokrokovým" ředitelem lepší místo. Dnes mi však přichází na mysl, že ten ředitel to vše před komunistickou vrchnosti jen tak hrál, aby sobě, rodině, ale možná i takovým, jako byl dr. Kratochvil, pomohl. Syn toho ředitele totiž v šedesátých letech odešel do exilu a stal se mezinárodně známým fyzikem.

I v těch několika hodinách nás prof. Kratochvil naučil milovat přírodu, ochraňovat ji a citlivě ji vnímat. Vzal nás na exkurzi do biologických sbírek Vysoké školy zemědělské a lesnické a o každém exponátu dovedl poutavě vyprávět.

Zážitkem byly dva nedělní výlety s J. K. Babym do Lednice a okolních rybníků bývalého Lichtensteinského panství. Pozorovali jsme čápy, volavky a vzácnější druhy vodního ptactva. Když jsme malým vlakem-motorákem přejížděli pohraniční pásmo, kde vlak samozřejmě nestavěl, všimli jsme si hraničních překážek z ostnatých drátů. Ve vesnicích poblíž hraničního pásma jsme navštívili několik usedlostí, kde obyvatelé prof. Kratochvila vítali jako starého známého a nás školáky, tehdy řádně prokřehlé, hostili svařeným vínem.

Jednou se prof. Kratochvil zmínil o své odbojové činnosti za druhé světové války. Byl spojkou mezi partyzány a podzemím. Někdy v roce 1951 si kluci ve škole začali šeptat, že prof. Kratochvil ilegálně odešel na Západ. Teprve před několika roky jsem se dověděl, že prof. Kratochvil se po svém odchodu za hranice do Československá ještě nejméně jednou tajně vrátil. O tom se však jeho rodina dozvěděla až po převratu v roce 1989. S nikým z rodiny se tehdy nesetkal, aby je neuvedl do nebezpečí. Přišel do komunisty znásilněné vlasti zřejmě jako zpravodajec některé západní země. Riskoval hodně, ale jeho důvěrná znalost terénu a lidí na jižní Moravě mu jistě pomohla k šťastnému návratu zpět do americké zóny v Rakousku.

V roce 1969 jsem se ocitl v exilu i já a po letech se náhodou sešel v RFE v Mnichově s mladším bratrem J. K. Babyho, dr. Antonínem Kratochvilem, autorem pozoruhodných exilových publikaci "Žaluji", "Básníci ve stínu šibenice" a mnoha jiných. Od něho jsem dostal adresu J. K. Babyho a pak nastalo naše dopisování. Ne, neshodovali jsme se ve všem, ale těch shodných názorů byla většina. Ze všech jeho dopisů však vyzařovala láska k vlasti a starostlivost o její demokratický vývoj.

Do pokročilého věku vedl skauty, staral se o humanitární otázky a nedogmaticky mluvil a psal o křesťanských zásadách. Rozhodně nebyl "fašizoidním pravičákem", jak ho někdo v exilu onálepkoval. Pro takové "exulanty", kteří často celá léta nosili v kapse legitimaci komunistické strany a skloňovali slova komunismus a socialismus ve všech pádech, než zakotvili na tom jimi dříve zatracovaném Západě, se křesťansky založení Kratochvilové, kladoucí důraz na svobodu, samostatnost jednotlivce a dobrovolnou pomoc slabým, jevili jako nepohodlní "extremisté".

Po sametové revoluci přispíval J. K. Baby do časopisu obnoveného skautingu a některé jeho knihy vyšly v reedicích. V posledních letech mu Parkinsonova choroba už nedovolila odpovídat na dopisy. Smuteční oznámení z Německa tlumočilo poslední přání J. K. Babyho, aby místo květinových darů byly zaslány peněžní příspěvky SOS-Dětské vesničce. J. K. Baby ani před smrtí na potřebné děti nezapomněl.

Nejmladší syn J. K. Babyho, Jan Kratochvil, pokračuje v humanitním odkazu svého otce. Založil v Brně Společnost pro kulturu a dialog K2001, která pořádá významné výstavy po celém světě a vydávává publikace nevšední obsahové a umělecké hodnoty. Založil též v Brně Muzeum exilu.

A na úplný závěr poznámka: Tento rod Kratochvilu se už po staletí píše s krátkým i. Není to pravopisná chyba.



Letní pohledy ke stažení: Vytiskněte, vymalujte a pošlete
Letní pohledy ke stažení: Vytiskněte, vymalujte a pošlete

Chcete někomu udělat radost pohledem, který domalujete a vybarvíte s dětmi? Připravili jsme celou sérii, kterou si zdarma stáhnete. Využít ji mohou i účastníci našeho Letního kolotoče.

Diskuse


Olga
20:59
4.2.2008

nepolitik
13:41
4.1.2008

Jakub S.
10:58
4.1.2008

Tiki
8:12
4.1.2008

počet příspěvků: 5, poslední 4.2.2008 08:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.