Lidský mozek se dokáže naučit nové věci, i když spí. Spojíme příjemné s užitečným? Kde jsou hranice našich možností?

Prázdniny skončily, školní rok začíná. Ráno už zase řinčí v dětských pokojích budíky. Brutálně přervou sladký spánek, aby mohla dřímoty a snění vystřídat neúprosná rutina: rozlepit oči, vyčistit chrup a pyžamo zaměnit za občanský oděv. Snídani do žaludku, svačinu do tašky, tašku na záda a tradááá do školy. A přitom by se chtělo tolik spát … Jenže vzdělání čeká a škola volá.

Všem, kteří sní o výuce v náruči Morfeově, svitá naděje díky izraelským vědcům pod vedením Naoma Sobela z Weizmannova institutu. Studie publikovaná ve špičkovém vědeckém časopise Nature Neuroscience dokazuje, že učení ve spánku funguje. Pochrupující Sobelovi dobrovolníci se zatím nenaučili řešení integrálů metodou per partes či vyčíslování rovnic oxidačně-redukčních chemických reakcí. Zvládli jednoduché tóny, vůně a pachy. Může se to zdát málo, ale někde se začít musí.

Snahy o výuku spáčů mluveným slovem narážejí na velký problém. Když vám někdo celou noc brblá u postele, je docela pravděpodobné, že se nakonec vzbudíte. A v té chvíli už nejde o výuku ve spánku ale o tradiční způsob výuky žáka bdělého či polobdělého. U spícího žáka je také velmi těžké zkontrolovat, zda výklad opravdu vnímá.

Naom Sobel nejprve pustil spícím účastníkům svých pokusů určitý zvuk a následně je nechal čichat různé vůně či pachy. U dobrovolníků se záhy vytvořily reflexy. I ve spánku reagovali na tón stejně jako na čichový vjem. Když očekávali vůni, dýchali zhluboka, aby si ji užili. Když jim jiný tón avizoval zápach, dýchali co nejmělčeji, aby ušetřili čichovou sliznici utrpení. Ani tóny ani pachy či vůně dobrovolníky neprobudily. Naopak, po přičichnutí k některým vůním upadli dobrovolníci do ještě hlubšího spánku.

Vytvoření reflexu je fajn, ale pro učení je důležité si pamatovat novou informaci dlouhodobě. V horším případě aspoň do nejbližší písemky, v tom lepším případě na zbytek života. Nakolik se ve spánku získaná informace ukládá do paměti, ověřil Sobel na dobrovolnících druhý den. To už byli účastníci pokusů plně bdělí. Když se jich vědci ptali, nikdo si výuku ve spánku nepamatoval a nebyl si vědom, že by se něco naučil. Když ale vědci přehráli dobrovolníkům tóny z noční lekce bez doprovodných vůní a pachů, prokázala reakce dechu, že se naučené informace pevně usadily v paměti. Dobrovolníci prohloubili dech po zaznění tónu, který v noci předcházel vůním, a zadrželi dech, když slyšeli tóny, jež v noci předznamenávaly zápach.

Není spánek jako spánek. Ve fázi označované jako REM pohybujeme pod víčky rychle očima a zdají se nám sny. Ve fázi non-REM jsme o poznání klidnější a sny se nám nezdají. Obě fáze se během spánku střídají. Reakce na tóny předznamenávající vůni nebo pach byly jasně patrnější během REM spánku. Do druhého dne si však dobrovolníci pamatovali spojení tónů s vůní či pachem, jen když "výuka" proběhla v klidové non-REM fázi. Podle Sobela a jeho spolupracovníků není takový výsledek velkým překvapením. V REM spánku jsou naše smysly i mozek otevřenější vjemům z okolí. Proto může být reakce na tóny, vůně i pachy silnější. To, co se nám honí hlavou v REM spánku, ale v drtivé většině případů zapomeneme. Z hlavy se nám tak například vykouří většina snů, jež se nám v noci během REM spánku zdály. V klidové non-REM fázi si náš mozek třídí informace, jež získal během dne. Když mu v této době přihodíme další informaci ze spánkové výuky, naloží s ní, jak umí – zpracuje ji a pošle do dlouhodobé paměti.

Výuku vůní a pachů asi ocení málokdo. Snad jen znalci parfémů nebo ochutnávači vín. Od zapamatování vůně růží či pachu zkažených vajec vede např. k osvojení Wegenerovy teorie kontinentálního driftu ve spánku ještě dlouhá a trnitá cesta. I proto Naom Sobel a jeho tým pokračují ve výzkumu. Zajímá je, co všechno se můžeme ve spánku naučit a na co už spící mozek nestačí. Než to vědci zjistí, nezbývá školákům, než se za vzděláním každé ráno přesunout z postele do školy. Vezmeme-li však v úvahu, kolik času studenti ve třídách a přednáškových posluchárnách během výuky proklimbají, a zároveň připustíme, že nakonec většina z nich daný předmět absolvuje, pak v nás musí zákonitě vzklíčit podezření, že výuka ve spánku je především u vyučujících typu "uspavač hadů" už dávno standardním postupem. Jen vědci to ještě netuší…

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora