Planety sníží jas zhruba o procento, ale stíny, které zaznamenal dalekohled sondy Kepler, jsou příliš objemné, než aby šlo o planety, a navíc se vyskytují nepravidelně. Vědci mají co řešit.

Proxima v souhvězdí Centauri je ze všech hvězd ve vesmíru naší sluneční soustavě nejblíže. Dělí nás od ní vzdálenost 4,2 světelných let. To ji v očích spisovatelů sci-fi kvalifikovalo na poskytovatelku života – na povrchu některé z jejích planet. Proxima Centauri, to je pěkné, snadno zapamatovatelné jméno. Doba ale pokročila a musíme si zvykat na názvy uživatelsky méně přítulné.

Tak třeba KIC 8462852, není to sice jisté, ale také nikoli vyloučené, že školáci jednou budou biflovat název spíš připomínající heslo pro internetové bankovnictví než jméno hvězdy. Tato hvězda v souhvězdí Labutě se stala předmětem zájmu kosmického dalekohledu Kepler, který už déle než šest let putuje po heliocentrické dráze. Zkoumá zmíněné souhvězdí Labutě a též souhvězdí Lyry a už necelé dva měsíce po uvedení do provozu měl na kontě pět exoplanet, tedy planet obíhajících kolem vzdálených hvězd. Podle dosavadních výsledků se odhaduje, že jenom v naší Galaxii by jich mohlo být 500 milionů až 50 miliard. Vzhledem k tomu, že ve viditelné části vesmíru je podle odhadů 120 miliard galaxií, je skoro nemožné, aby se život včetně inteligentního života neobjevil i někde jinde.

Za předpokladu, že povstal cestou evoluční, a nikoli výrokem Nejvyšší Bytosti.

Hon za stíny

Sonda Kepler je vybavena zrcadlovým dalekohledem s průměrem zrcadla 1,4 metru. Samozřejmě nedokáže vzdálené planety uvidět. Je však schopen tak citlivého měření světla přicházejícího z hvězd, že zaznamená i velmi slabé výkyvy. Ty vzniknou oběhem planet kolem hvězdy. Objevují se a mizí v pravidelných intervalech, protože planety jsou poslušné zákonů vesmírné mechaniky. Zato kolem KIC 8462852 se děje něco divného. Stíny jsou příliš objemné, než aby to byly planety, a vyskytují se nepravidelně. Planety sníží jas zhruba o procento, zde jas klesá o 17 až 22 procent. Mohl by to být roj komet. Anebo také megastavba vybudovaná mimozemšťany.

V šedesátých letech minulého století se zabýval ruský astronom Nikolaj Kardašov prognózami civilizací. Konstatoval, že se civilizace od sebe liší i množstvím využité energie. Stupněm jedna označil civilizaci schopnou využít všech energetických zdrojů své planety. Odhadoval, že lidstvo k bodu jedna dospěje někdy kolem roku 2200. Veškeré kapacity domovské hvězdy využije civilizace stupně dva, na Zemi to podle Kardašova přichází v úvahu kolem roku 5200. Pak přijde na řadu celá Galaxie a k tomu cíli by se lidstvo mohlo přiblížit kolem roku 17 800.

Kardašov nebyl v podobných úvahách sám. Asi nejznámější je Freeman Dyson, praktikující křesťan a důsledný pacifista. Koncem padesátých let uvažoval podobně jako Kardašov a napadlo ho, jak by bylo možné využít veškeré sluneční energie. Slunce a jeho planetární soustavu by bylo třeba uzavřít do jakési schrány. Představoval si ji jako volnou strukturu umělých těles rotujících kolem Slunce. V první fázi by to byl pouhý prstenec, postupně by vznikaly roje a nakonec by kolem Slunce kroužilo obrovské množství takových energetických agregátů. Dyson už tehdy před padesáti lety navrhoval, aby astronomové ve vesmíru po takových strukturách pátrali. Podle jeho představy civilizace časem musí dojít ke stadiu dva, jak je stanovil Kardašov.

Stíny kolem KIC 8462852 by tedy mohly být takovým Dysonovým rojem.

Ve středu pozornosti

Poté co byla záhada kolem této hvězdy zveřejněna skupinou nazvanou Planet Hunters, a hlavně když se informace dostaly do tisku zásluhou Rosse Andersona a jeho článku v Atlantic nazvaném Nejzáhadnější hvězda naší Galaxie, stoupla aktivita organizace Search for Extraterrestrial Intelligence Research Center. Jistě se jedná o revizi výzkumných programů pozorovacích stanic, které jsou stanoveny dlouhodobě dopředu. Hvězda bude podrobena zkoumání i v jiných vlnových délkách než doposud. Než se podaří shromáždit nová tvrdá data, bude tu prostor ke spekulacím. Hvězda je vzdálena 1480 světelných let. Pokud je kolem ní nějaká stavba vybudovaná mimozemšťany, stavbaři vztyčili glajchu roku 553. V té době se v Evropě rvali Frankové se Sasy a Durynky. Ta data nám připomínají zásadní a nepřekročitelnou vzdálenost vesmírných objektů. Z praktického hlediska je tedy KIC 8462852 stejně nedosažitelná jako Alfa Centauri, o níž máme pocitovou představu, že leží na dosah.

Předmět našeho zájmu tedy bude námětem ke spekulacím. Ostatně jak Kardašovovy, tak Dysonovy vize jsou silně spekulativní a v podstatě jsou založeny na nedoložitelném předpokladu lineárního vývoje. Jistě že náš věk má větší spotřebu energie, než měla Římská říše, jenže k ní nedošel postupně a rovnoměrně. Právě v době, kdy se světlo zachycené Keplerovým teleskopem dalo na svoji kosmickou pouť, prožívala evropská civilizace hluboký propad. Když budeme hodnotit současný stav, jistě nelze mluvit o úpadku. Nicméně právě tak nelze počítat s nějakým technooptimismem. Kosmické podnikání lidstva, ať už realizované kteroukoli kosmickou mocností, zdaleka nedosahuje představ ze šedesátých let, kdy se věřilo, že po roce 2000 začne být kolonizovaný Měsíc a po něm Mars.

Pro bezmála dvaadevadesátiletého Freemana Dysona mohou zprávy o záhadě hvězdy KIC 8462852 znamenat obrovskou satisfakci. Fyzický mezicivilizační kontakt je s největší pravděpodobností principiálně nemožný. Argument: kdyby byl možný, mezihvězdný styk by byl trvalou realitou života. Nicméně i to pozorování přes nepřekročitelné vzdálenosti by mělo civilizační dopady.

Kdyby se opravdu objevilo cosi podobného Dysonově sféře, byl by to důkaz, že je možné cosi, co dnes na Zemi vypadá jako absolutně vyloučené. Takový technický podnik by totiž vyžadoval celoplanetární spolupráci. Navíc by vyžadoval soustavnost přesahující životní cyklus jednotlivce. Takovou Dysonovu sféru nepostavíte za jedno funkční vládní období. K souhvězdí Labutě bychom tedy mohli vzhlížet jako k místu, které by se mohlo stát příkladem pro chování lidstva postiženého prokletím vzájemné nesnášenlivosti.

To se ale díváme příliš daleko kupředu. Zatím jsme ve stadiu mediálního vlnobití, které může mít pozitivní vliv na přísun peněz do podniků, jako je SETI, tedy pro pátrání po svatém grálu moderní doby, pro pátrání po extraterestriálním inteligentním životě. Pokud ovšem se hypotéza o mimozemské megakonstrukci potvrdí, náš svět, jak ho známe, se nezboří. Ale trochu jiný přece jenom bude.

LN, 7.11.2015