28.5.2018 | Svátek má Vilém


ÚVAHA: Proč a kam vlastně spěcháme?

1.12.2016

Před časem se v tisku objevila překvapivá zpráva o tom, že za minulého režimu vycházely básnické sbírky a výbory v nákladu kolem dvaceti tisíc výtisků, v devadesátých letech to bylo o řád méně a nyní jsme klesli o další řád na nějakých tři sta kusů. Je na tom cosi znepokojivého. Nejde totiž pouze o „básničky“, ale také o to, kam se ubírá společnost i co se mění a odehrává v našem nitru. Je to otázka pro psychology a sociology, ale domnívám se, že se tím nezabývají. Pokusme se tedy o laický pohled.

Naši povahu, chování i prožívání neurčují pouze dědičnost a výchova, ale významnou roli hraje i prostředí, ve kterém se pohybujeme, a také situace, v nichž v posledku nebýváme sami svými pány více, než bychom mohli předpokládat. Co se dá říci o naší každodennosti? Mnozí vnímají, ať vědomě či podvědomě, své okolí jako nepřátelské. Stresuje nás rychlost i změna toku událostí, které ani nestíháme sledovat. I moderátoři v mediích někdy drmolí tak rychle, že se až přeříkávají. Nejsme ochotni číst dlouhé články, potřebujeme „kraťasy“ s pokud možno nejbohatším obrazovým doprovodem. Ovlivnila nás tak již v minulosti televize a v poslední době přitvrdil internet?

Pravdou je, že nás media neustále zahlcují katastrofickými událostmi, ale pravdou je i to, že konzumenti přímo lační po takových zprávách. Podléháme masochismu? Flagelanství? Nebo jde o prostou závislost shodnou se závislostí na omamných prostředcích? Každý zkušený novinář může potvrdit, že největší zájem vyvolává zločin a sex. Každá droga si ale vyžaduje stále vyšší dávku. Stejně se chová i droga zvaná vzrušení. To, co by ve zpravodajství ještě před několika lety ani neprošlo, je dnes již zcela běžné a hranice toho, co je či není vkusné, se stále více posouvají. Je vůbec možné se v takovém světě posadit do pohodlného křesla, ztlumit osvětlení a zastavit příval myšlenek plných starostí, vzteku, lítosti, ublíženosti a bezmocnosti? Nemyslet na to, co bude, či se utápět minulosti?

Zní to tak pohádkově, ale my už to často ani nedokážeme. To nicnedělání znervózňuje. Musíme vstát, rozsvítit a jít dělat něco neodkladného. V našich životech už totiž nechybí jen schopnost nechat se unášet uklidňující hudbou či krásou slova. V našich životech chybí mnohem důležitější věci a od těch se potom to výše zmíněné odvíjí. Mám na mysli takové vlastnosti, jakými jsou například skromnost, slušnost, soucit, ohleduplnost nebo pokora. Dokážeme i přesto, že jsme nevěřící, vnímat něco takového, jako je posvátno?



Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?
Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?

Svého biologického otce vídá syn jednou měsíčně, ale myslí si, že to je jen kamarád, který si s ním hraje a dává mu dárky k narozeninám. Jak co nejlépe vysvětlit synovi situaci?

Diskuse


J. Kanioková
20:41
1.12.2016

F. Žůrek
17:26
1.12.2016

R. Dubravský
15:14
1.12.2016

K. Janyška
17:59
1.12.2016

P. Rudolf
8:24
1.12.2016

P. Dvořák
4:32
1.12.2016

R. Langer
12:53
1.12.2016

J. Jurax
1:53
1.12.2016

J. Jurax
No
1:45
1.12.2016

počet příspěvků: 11, poslední 1.12.2016 08:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.