Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ÚVAHA: Náhoda – nepoznaná nutnost
Nechci zde řešit fyzikální aspekty tohoto jevu, přesto připomenu, že jsou celkem důkladně popsány pozdější fáze rozpínání – vznik záření, elementárních částic, atomů, hvězd, planet…
Málo řešeným a velice zajímavým se jeví aspekt filosoficko-matematický. V případě, že bylo někdy v minulosti „vše téměř v jednom bodě“, muselo být vše následující odvozeno od této počáteční konfigurace. Znamenalo by to, že veškerá současnost i budoucnost byla v podstatě „naprogramovaná“ na počátku toho velkého třesku.
V případě, že nepřipustíme jiné „vnější vlivy“, musíme zcela logicky dojít k nezpochybnitelnému závěru, že naprosto vše je tím počátečním stavem do posledního detailu zcela determinováno (předem jednoznačně určeno).
Jakýkoliv pohyb kterékoliv částice, jakékoliv rozhodnutí člověka vyplývá z historie všech interakcí celého Vesmíru. Rozhodně z toho nelze vyvozovat rezignaci na iluzi svobodné vůle. Svobodná vůle včetně jejího nositele je součástí celého systému, včetně všech zcela neočekávaných rozhodnutí.
Je-li náš Vesmír zcela izolovanou soustavou, bylo už v počátku jeho vzniku určeno, že napíši tento článek a také všechny reakce na něj.
Pro běžný praktický život z toho však nic podstatného nevyplývá, protože kdybychom takovou budoucnost chtěli určit, museli bychom celou tu historii Vesmíru zcela namodelovat. Model by však byl minimálně stejně složitý jako celý Vesmír a prakticky by se s ním musel ztotožnit. Z toho plyne, že modelovat a předvídat můžeme pouze omezené, námi informačně popsatelné části našeho okolí. Kvalita předpovědi pak závisí na míře izolovanosti systému od okolí a počtu parametrů vstupujících do výpočtu. Například předpovědi počasí se díky zdokonalování techniky stále zpřesňují. Přesto však zůstává mnoho vlivů, které nedokážeme do předpovědí zahrnout, a proto nemohou být zcela přesné.
Uvědomění si deterministických důsledků interpretace velkého třesku otvírá spoustu otázek. Nicméně i když připustíme, že náš Vesmír není izolovaný systém, pomůže nám to jen částečně. Vesmír se tím pádem, může stát součástí rozsáhlejšího systému a pouze se zvětší počet ovlivňujících parametrů.
Východiskem může být nekonečno. Ovšem existence nekonečna je neověřitelná a jakékoliv interpretace používající nekonečno se tudíž opírají o „víru v nekonečno“.
Ze zcela jednoduché logické úvahy nutně vyplývá, že není-li vesmírný systém nekonečný, jsou všechny děje, a tedy i náhody předem jednoznačně určeny.