Tohle byl titul mého článku, který už dost dávno (1995) vyšel v dvouměsíčníku Listy (č.6, str. 68-75), poté co se ze své adresy v Římě přestěhoval do Prahy, kde zesnul.

Text jsem tehdy započal samozřejmostí, že "Při transplantaci orgánů se tělo příjemce brání, pomoc odmítá a pacient po úspěšné operaci případně umře. Lze se pouštět do analogií na adresu společností, churavějícího státního uspořádání? V nedávné minulosti mnoho optimistických precedentů nenajdeme. Nakolik nám byl Sovětský svaz vítaným, užitečným, dychtivě kopírovaným vzorem - od kolchozů po gorodky?"

Načež jsem se vytasil se specifickým varováním: "Ve věcech reformy práva a soudní praxe naléhavě doporučuji nejít dál než k Atlantiku a nenamočit se ani sebemenším kopírováním praktik za velkou louží. Do České republiky už pár let přijíždějí všelijací rádci. Podílel jsem se v ČR na přípravách otevření jedné z právnických fakult (mezi nimi nebyla ta v mé rodné Plzni, spěchám s ujištěním) a při té příležitosti jsem se snažil sabotovat asistenci dvou amerických poradců, kteří o evropské právní tradici neměli ani ponětí. V pražských novinách jsem se dočetl o vystoupení prominentních zámořských právníků. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy předvedli, jak vypadá proces před porotou. ´Naši právníci, advokáti i studenti mohli sledovat proces s vysokou právní kulturou,´ napsaly o tom Lidové noviny. To určitě. Proboha, zadržte."

Po takovém úvodu teď k aktuálnímu tématu, odstartovanému bostonským třeskem: Imigrace.

USA - ČR, jaké že to jalové přirovnávání zámořského kolosu přistěhovalců s českou zemí, z níž se už několik století odcházelo právě tím americkým směrem?

Na předpokládanou otázku "Co je nám do toho, ty pitomo?" lze vyhovět informací o proměnlivosti současné reality, kdy v končině, praotcem Čechem kdysi zvolené, přibývá permanentních usedlíků z hodně jinačích dálav a dalších zájemců neubývá. Původní domorodci aby si zvykali na přibývání etnické rozlišnosti s předpokládanou pravděpodobností občasných bolehlavů.

- - -

Mnohých se lze vyvarovat. Existují dva rozdílné právní principy:

1. ius sanguinis - právo založené na pokrevním příbuzenském vztahu. Jím se řídí evropské země s výjimkou Velké Británie a jejích bývalých zámořských držav (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland...)

2. ius soli - právo, kde determinantou je místo narození. Princip, jak nynější realita potvrzuje, je až sebevražedně velkorysý. Ve Velké Británii ho s platností od 1. ledna 1983 zrušili, už se tedy cizinkám, nastávajícím matičkám z Třetího světa, nevyplácí jako turistky přijet a porodit tam Brita, poněvadž jím již nebude. Kdyby tak ale učinily v USA, jejich děťátko se automaticky stane americkým občanem, tak zaručuje Ústava, její 14. dodatek. (Tudíž nepřekvapuje, že například v Los Angeles většina na svět tam přicházejících robátek je z lůna turistických cizinek. Vše na účet amerického eráru.)

Nepředpokládám, že ČR by někdy mínila uzákonit takový nesmysl. Rovněž nenapodobit imigrační zákon, který zejména zásluhou bratří Kennedyů (Robert a Teddy) vešel v platnost v roce 1965: znamenal obrovskou změnu, totiž přesun primárního kritéria opravňujícího k imigraci: od kvoty dle národního původu ke kritériu příbuzeneckého vztahu, což v praxi znamenalo změnu drastického poklesu přistěhovalectví z Evropy ve prospěch zemí Třetího světa. Z něho přichází, nadále se valí minimálně 85 procent všech legálně se dostavivších přistěhovalců. S nimi ovšem i příslušně vysoké procento s nízkou schopností či aspoň ochotou integrace, jazykového, kulturního přizpůsobení. Vysoká fertilita, kriminalita, jakož i popularita parazitické existence a spoléhání na stát, ať ten se postará. Příkladů k mání tucty, veletucty:

1993, Colin Ferguson, imigrant z Jamajky, nezaměstnaný, fingující zranění, žalující policii, vrah šesti pasažérů ve vlaku, za všechny své problémy viní bělochy.

1997, Palestinec Ali Hassan Abu Kamal, věk 68, s rodinou přijel, dva měsíce poté vraždil.

1997, Ukrajinec Michail Markhasev, věk 18, zavraždil syna Billa Cosbyho, černošské hollywoodské celebrity, poněvadž váhal předat mu peněženku.

2002, Nigériec Peter Odighizuwa, věk 43, rozzloben, že nebyl přijat na studia práv, zavraždil tři osoby.

2003, Mexičan Salvador Tapia, v Chicagu mnohokrát zatčený, leč nedeportovaný, zastřelil lidí šest.

2004, Hmong imigrant Chai Soua Vang, ve Wisconsinu v cestě na lov zastřelil šest osob, poněvadž nevěděl, že něco takového se nesmí, a neuměl číst anglické nápisy.

2007, Bosenský mladistvý muslim Sulejman Talovic, v Salt Lake City zavraždil osob pět.

U nás v Binghamtonu, New York, Vietnamec Jiverly Wong,již jako Američan naturalizovaný (poté, co byl odsouzen za podvod a padělání v Kalifornii), zastřelil lidí třináct. Důvod: frusrován kvůli své nedostatečné znalosti angličtiny.

Ze zdroje "The Problem Isn't Just Illegal Immigration, It's Legal Immigration, Too", Townhall.com, 24.4.2013) se dozvídám, že v období 2010 až 2012 přistěhovalci spáchali tucet hromadných vražd (mass murders). Původem z Afghánistánu, Jižní Koreje, Vietnamu, Haiti, Jižní Afriky, Etiopie a Mexika, ale nikdo z nich z Kanady či západní Evropy.

Autorka Ann Coulter dodává: s našimi losers - nepovedenci, ztroskotanci - musíme žít, ale proč si sem odjinud pouštět takový druh lidí, kteří místo na vlastní iniciativu a ambici spoléhají na handout ("věcné dary chudým", nepovedený český ekvivalent ve slovníku)?

Stoprocentní souhlas: nesmysl otevřených dveří pro taková individua, ničím užitečným nepřispívající, na velkomyslnost státu spoléhající.

Tuto nehoráznost ale překonává ještě větší absurdita, totiž předpisy vyžadující, nařizující, aby ty nejznamenitější, nadějné mozky zájemců o setrvání v USA po ukončení doktorských studií zemi opustily, domů se musely vrátit. Smysl tak idiotského požadavku jsem nikdy nepochopil.. Občas se ale lze dočíst o snahách k jeho nápravě.

- - -

V americké veřejnosti dochází k pořádné polarizaci, zda brány víc otevírat či přizavírat, o kritériích kvalifikace, práva vstupu, povinnosti hostitelského státu.

Multikulturní politická korektnost ale rezolutně zatracuje jakékoliv snahy o statistické porovnávání etnických skupin (jejich vzdělanost, jazyková vybavenost, dosavadní znalosti, schopnosti uplatnění v novém prostředí, závislosti na sociální podpoře, kriminalita, sklony k asociálnímu počínání, rodičovská nezodpovědnost, procento prohřešků v dopravě pod vlivem alkoholu, náchylnost k drogám atd.) za důkaz rasistické diskriminace. Zda udělení občanství je zaslouženou či automatickou odměnou, je tak úspěšně vyloučeno..

V USA je situace zkomplikovaná v jiných částech světa neznámým fenoménem: obrovským množstvím ilegálních vetřelců. Jejich počet je odhadován na minimum dvanácti milionů, čili víc než celičkého českého národa. Přistěhovalci, kteří se dostavili legálně a po určité, ve většině případů pětileté době, v níž se bezúhonným způsobem snažili adaptovat, se pak v naturalizačním ceremoniálu oficiálně stali Američany.

Co ale s ilegálně přítomnými rodinami, jejichž děti se v USA narodily, a tudíž jsou legitimními americkými občany?

Politické a mediální elity zatracují použití slova "illegal" jako projev rasismu a jeho obligatorní náhražkou je eufemismus "undocumented". Nepříjemnost s tuctem milionů pachatelů nikterak zanedbatelného trestního prohřešku má vyřešit amnestie, téměř neodlišitelná od amnézie. Což ovšem je pak výsměchem poctivcům řadu roků trpělivě čekajícím na udělení vstupního viza.

Pokrokové elity aplaudují porušování federálních zákonů v nejednom městě - jako například San Francisko - poskytováním tzv. sanctuary ("svatyně, azyl, útočiště, sanktuarium v kostele"). Nejen města, ale i nejvyšší orgány federální vlády znemožňují aplikaci svých vlastních zákonů. Například omezují pravomoc strážců jižní hranice, místy s neprodyšností ementálského sýra, s pravidelným pronikáním, střelbou a zabíjením. Pšet tisíc příslušníků ICE, ve vnitrozemí fungující složky pohraniční stráže, teď žaluje prezidenta Obamu, svého nejvyššího velitele, pro jeho nařízení znemožňující výkon jejich povinnosti: jakkoliv podezřele si počínající osobu nesmějí zastavit a v případě, že by ke konfrontaci přece jen došlo a dotyčný tázaný by dal tu nejabsurdnější odpověď, že třeba negramotné individuum by o sobě tvrdilo být profesorem nukleární fyziky, Washington zakazuje ověření jeho pravdivosti.

Hlavním posazovatelem tak zkázonosných záměrů je prezidentův ministr Eric Holder, U.S. Attorney General, kombinace ministra spravedlnosti a generálního prokurátora, jehož nijak zatajovanou ambicí je legalizovat všechny ilegály. Všichni si zaslouží všeobecný národní respekt, "illegal person " neexistuje. Z Holderova druhu uvažování lze usoudit, že vlastně není v kompetenci státu rozhodnutí, koho na své území vpustit. A osoba nelegálně na americké území proniknuvší má své občanské právo, aby se na takový prohřešek zapomnělo.

Ve prospěch Mexikánů v USA ilegálně dosud i nepřítomných, vstříc jim vychází nejnovější iniciativa jiného amerického ministerstva (U.S.Department of Agriculture), jež distribuje instrukce, jak žádat o food stamps - poukázky na potraviny v supermarketech (velkorysý program SNAP - Supplemental Nutrition Assistance Program). Ve španělstině tištěná brožura velkými písmeny zdůrazňuje, že "není povinností přiznat svůj skutečný imigrační status za účelem získání finanční podpory".

Finančně tuze nákladná je iniciativa v miliardových dolarových obnosech již beztoho tuze zadlužené státní pokladny. Nevyslyšeno je varování ekonoma Miltona Friedmana, laureáta Nobelovy ceny, o neslučitelnosti otevřených hranic a štědrého státu sociálního zabezpečení (welfare state). Zcela se vytratil tradiční, praktický a výsostně logický princip na svém území vítat jen zájemce schopné se o sebe sami postarat.

Onen stále platný imigrační zákon bratří Kennedyů z roku 1965 vpustit do země miliony lidí z tak rozličných kultur zanechává permanentní a nijak příliš radostný dopad. Slovy černošského výtečného autora, ekonoma Thomase Sowella (Townhall.co, 24.4.2013): "Američané nejsou žádná zvláštní rasa, ale lidé mnohého rasového a etnického původu. Většina teď má vyšší životní úroveň než jejich původní soukmenovci. Nyní ale každá skupina má své ´vůdce´ propagující svou zvláštní identitu, odlišný způsob života, to podporováno fanatiky prosazujícími multikulturalismus a bilingvalismus pro veškerou americkou populaci. Magické slovo "diversity" opakováno donekonečna k rozptýlení obavy z balkanizace Ameriky. Importuje sem mnoho cizinců, kteří cizinci zůstanou. Je to nebezpečná hazardní hra s budoucností celého národa."

Odtud se dostaneme k dalšímu tématu, jímž bude poskytování azylu, s všelijakými komplikacemi, též třeskutými.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče