16.6.2024 | Svátek má Zbyněk


USA: Ošidnosti amerického politického počínání - 2

11.10.2012

V dosud nikoliv olympijské disciplině vrhání blátem se dosahuje nových rekordů. Na sjezdu Demokratické strany, oficiálně nominujícího dosavadního prezidenta jako svého kandidáta na další čtyři roky v čele státu, z podia k delegátům též promluvil Hollywood v podobě půvabné mladistvé herečky s patriotickým příjmením. Kerry Washingtonová hřímala obvinění, že Republikáni v úsilí ujařmït ženy je též připraví o volební právo. Jsou to sexisté, homofobové, rasisté, též fašisté.

Neméně vydatné výkony dosahují hodnostáři ve vysokých státních, společenských, mediálních funkcích. Rozvášněné hollywoodské husičce se vyrovnal nynější viceprezident Joe Biden obviněním svých oponentů ze zálusku obnovit otrokářství. Takového rekordu prozatím dosáhl jen jednou, na rozdíl od jím opakovaných zásluhách prezidenta, že "Osama bin Ladin je mrtev, kdežto General Motors žijí." Takové zásluhy - smrt zloducha Osamy, což prezidentský předchůdce Bush nedocílil, a záchrana vážně churavějici automobilky, kterou se snažil pohřbít Obamův nynější rival Romney - dlužno zpřesnit: k vítanému stavu, že Osama je nebožtík, vedlo tzv. waterboarding, proti němuž tehdejší senátor Obama, nyní si přisvojivší aureolu přemožitele, vždy vehementně protestoval a snažil se zabránit. A byla to právě tato nepříjemná metoda, které přiměla lapeného kurýra, aby se rozpovídal, a proto se pak podařilo vypátrat kýženou adresu hlavního velitele al-Kájdy.

Vážně churavý kolos General Motors nemínil Romney usmrtit, ale vyhlášením bankrotu podrobit proceduře restructuring, tak jak se pravidelně víc než tisíckrát stává každý rok. Jsou to pokusy radikálními racionálními zásahy firmu obživit, což se nezřídka daří. V tomto případě došlo k záchraně poskytnutím federálních fondů (obnos odhadovaný ve výši mnoha desítek miliard dolarů, který velmi pravděpodobně zcela splacen nikdy nebude) a tím i k Obamově oprávněné popularitě nejen mezi mocnými odborovými předáky. Prezident se rovněž postaral, že vláda se stala tím největším odběratelem G.M. výrobků. Konkurenční automobilka Ford se ze svých svízelů úspěšně zmátořila bez asistence veřejných peněz.

- - -

V době Obamova prezidentování došlo ke ztrátě milionu pracovních příležitostí, nezaměstnanost přesahuje 8 procent, vzrostla o téměř jednu čtvrtinu (z 11 616 000 na 14 485 000), víc mezi černochy (25,7 %) než ostatním obyvatelstvem. Stimulus jednoho bilionu dolarů nepomohl. Pouze zvětšil státní dluh, což ale jeho strůjce přejmenoval eufemismem investment.. Roste 27krát rychleji než za veškerou předchozí dobu v historii národa. Zbylá supervelmoc světa se stala jeho největším dlužníkem.

Obama slíbil snížit státní dluh o polovinu, avšak docílil, že z 9 bilionů USD (rok 2008) dluh vzrostl na 16 bilionů USD (2012), což je víc než za všech předchozích prezidentů dohromady.

Opakovaně, leč nepravdivě tvrdí, že se musel potýkat s největšími ekonomickými problémy od doby velké krize třicátých let. Jenže recession let 1981-1982 s nezaměstnaností 10,8 %, inflací 13,5 %, úrokovou mírou 21,5 %, což musel řešit právě začinající prezident Reagan, byla ještě závažnější.

Obamova údajná zásluha, jak že hospodářství zachránil od katastrofy ("rescued the economy from falling pff cliff") je rovněž nepravdivá.. Téměř 350 ekonomů, včetně několika Nobelových laureátů, veřejně na něj naléhalo, aby zvolil Reaganovo řešení - snížit daně, zpomalit růst domácích výdajů a pokračovat v deregulaci hospodářství. (Larry Elder, Townshall.com, 6.9.2012).

Na nominačním sjezdu uváděl cifry o velkém množství získaných pracovních příležitosti, ač jich v téže době daleko víc bylo ztraceno. Nyní postihuje už 23 milionů, kteří nemohou najít práci nebo už vzdali snahu dál se pokoušet.

Významný ekonom Thomas Sowell (černoch) pokládá (The Washington Times, 6.8.2012) za "patrně největší a nejčastěji Obamou v tomto volebním roce opakovanou lež, že příjem boháčů nadále vzrůstal, kdežto příjem všech ostatních klesal." To ale popírají údaje jeho vlastního vládního úřadu. Tento CBO (Congressional Budget Office) ve svých statistikách uvádí, že v údobí 2007 - 2009 průměrný příjem domácností klesl o 12 %, průměr čtyř pětin těch nejméně prosperujících občanů klesl o 5 %, zatím co u pětiny nejúspěšnějších klesl o 18 % a u jednoho procenta zdaleka nejúspěšnějších o 36 %. Obamou velmi zdůrazňovaným slovem je fair ("čestný, spravedlivý"), kdy autentický poctivý výkon je devalvován odsudkem privilege, případně i jako inequity ("nerovnost, nespravedlnost"), což ovšem není pobídkou dosažení téhož výsledku, ale mravně oprávněného pocitu tzv. grievance ("stížnost, rozhořčení, zlost"). Jeho administrativa se snaží prosazovat radikální změny ve prospěch nejchudších vrstev a naopak postihovat zazobance ještě důkladnějším zdaněním. Podle údajů IRS (Internal Revenue Service), 10 % těch nejbohatších platí 71 % všech daní. Téměř polovina (47 %) Američanů federální daně vůbec neplatí.

Popularita se získává rozdáváním, byť i s prázdnou kapsou. Sto milionů obyvatel - jedna třetina národa - se stali příjemci přemnohých tzv. entitlement ("oprávnění") - například food stamps, kuponů oprávňujících k nákupu potravin. V době prezidenta Clintona, posledního předchozího příslušníka Demokratické strany v čele státu, tyto poukázky inkasovala pouze jedna rodina z padesáti. Nyní za Obamy je pobírá každá sedmá rodina - všeho všudy 46,7 milionů údajně nuzných šťastlivců. Vláda navíc poskytuje jednotlivým státům peněžní odměny za snahu rozmnožovat řady obdarovávaných, s realistickým předpokladem, že se pak svému zdroji štědrosti o volbách revanžují svým hlasem.

"Moji rodiče jsou teď na food stamps - stydí se za to," zaznamenal jsem povzdech u televizního kulatého stolu, na což se ozval jiný debatér s opačným dojmem, že na tak pohodlné zaopatřování si příjemce snadno zvykne, vytváří to dependency mentality a takový dárce pak Obamu jistěže obdaří svým hlasem.. S přesvědčením, že s takovým prezidentem požitky budou dál přibývat - ovšem i s přibývajícím zadlužením státu a příštích generací.

- - -

Michigan je jedním ze států, který značně přispěje k Obamově volebnímu vítězství či porážce. Je centrem ohroženého automobilového průmyslu a též rodištěm protikandidáta Romneyho. U michiganského jezera, druhého největšího ( 58 000 km2, rozsah téměř celé České republiky) mezi těmito pěti Great Lakes, téměř na hranici státu Wisconsinu je městečko Menominee: necelých 10 000 obyvatel, zejména německého původu, s průměrným ročním příjmem 38 000 dolarů pro rodinu, z nichž 10 % spadají do kategorie chudiny (pod poverty line). Tam na parkovišti pořádkumilovný občan zvedl odhozenou účtenku ze supermarketu s podrobnými údaji o koupi 6 lobsters ("humr, mořský rak") a 2 porterhouse steak - zboží ve značné hodnotě $141,78. Placeno nikoliv v hotovosti, kreditní kartou či šekem, ale food stamps, kuponem pro chuďase. Nálezce tuto zajímavost svěřil internetu, proto jsem se o ní dozvěděl a zde teď prozradil.

Rozdávání peněz z prázdné státní pokladny k podpoře lukulských hodů aby oprávněně popudilo nejednoho daňového poplatníka. Ten se též zajímá o časový limit oprávnění být příjemcem takové pomlázky, navíc podmíněné povinností přispět prací k veřejnému blahu.

Zdárně si v těchto záležitostech počínal bývalý prezident Bill Clinton. Ve spolupráci s opozičními Republikány se dohodl na časovém omezení nároku na pět roků, spolu s povinností práceschopných se po práci porozhlédnout. V roce 1996, většina levicových liberálů, včetně Obamy, zatratila Clintonovu iniciativu jako degrading, cruel, doomed to failure ("ponižující, krutou, ke krachu odsouzenou"). The New York Times protestovaly se slovy "Tohle není reforma, ale trest." (Mona Charen, "Welfare work requirement: A fatal misstep?" The Washington Times, 23.7.2012.)

Ve skutečnosti reforma uspěla znamenitě, představa povinnosti užitečné práce odradila polovinu všech žadatelů o další podporu.

Jenže za Obamova prezidentování došlo ke změnám v opačném směru. Jeho příslušné ministerstvo (Department of Health and Human Services) teď ignoruje, čili de facto porušuje stále platné zákonné předpisy poskytováním státům práva výjimek: třeba rozmělněním požadavku pracovní povinnosti do takové míry, že za její splnění se třeba považuje návštěva tělocvičny, tam si posilovat k užitečné činnosti neochotné tělo.

Český čtenář nebude mít potíže postřehnout některé porovnatelné zkušenosti ve vlastním prostředí, s oním bažením po invalidním důchodu co nejdřív v životě, aby stát umožnil parazitní existenci jako ten správný ideál.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče