V Praze jsem před časem vychutnával televizní interview s předsedou KSČM, strany vědeckých socialistů. Ten se vždy vyhnul opakované otázce, v které že zemi se tento vědecký experiment povedl. Při jiných příležitostech vyhověl Miloslav Ransdorf, vševěd strany, nyní europoslanec a přeborník v oboru vehikulárních karambolů. Prohlásil, že vzorem mu je Čínská lidová republika, její počínání se nejvíc blíží jeho představám.

Politbyro slíbilo, že všichni Číňané budou bohatí, jenže nepodaří se jim to ve stejnou dobu. V listopadu 2002 na 16. sjezdu strany došlo k důkladnému omlazení, výměně i těch nejvyšších funkcionářů zejména opatrnými technokraty. Rozhodně nebudou apelovat irelevatními moudry vousatých evropských proroků z předminulého století, ale nacionalismem, výzvou k zachování národní jednoty, zabránění chaosu, který v minulosti nejednou zemi šeredně ublížil.

Došlo k přepsání stanov, v níž třídnímu boji je odzvoněno. Strana do svých řad vítá pokrokové vyspělé patrioty, kapitalisty, mladou generaci mohutnící střední třídy, novodobé milionáře, které ujišťuje o nedotknutelnosti jejich bohatství, ať už získaného prací svou nebo jiných nebo jinak. Nevím, zda ideolog Ransdorf se k současnému stavu věcí již pochvalně vyjádřil.

V roce 1979, tedy deset let před rozpadem experimentu s komunismem v Evropě, předák Deng Xiaoping přijel do Ameriky, kde mu v Texasu nasadili mnohagalonový kovbojský širák. Tento čínský velikán, téměř metr a půl, se svěřil s plánem do roku 2000 přetvořit Čínu v průmyslovou mocnost. Což se věru podařilo. Rekordní růst ČLR pokračuje rok co rok, export bují, obchodní bilance je stále ve velkém plusu, snaží se prosazovat konkubinát se zahraničními kapitalistickými investory, s nabídkou vstupovat do partnerství s chorými státními podniky. Čína je největším věřitelem Ameriky, držitelem jejích vládních dlužních úpisů.

Čína se pustila do výstavby padesáti nových nuleárních reaktorů, tolik nových Temelínů, zatímco ostatní svět dohromady jich má v plánu vybudovat pouze patnáct.

Dosavadní rozsah sítě městské podzemní dráhy (1 000 km) do 10 let vzroste víc než čtyřnásobně (4 500 km) a počet měst s podzemní dopravou se zdvojnásobí (na 22).

Český čtenář, teď se zkušeností mnohdy trapně pomalého a předraženého silničního a železničního rozvoje v domácích podmínkách, nechť porovná s čínskou pětiletkou, plánem rozšířit železniční síť o téměř 30 000 km, z toho 13 000 pro ony bullet trains, v současné době jeden z nejambicioznějších projektůkdekoli na světě.

- - -

Vzdor fenomenálním hospodářským úspěchům, historie země poučila její vládce, že mezi četnými možnými katastrofami – od sucha, povodní, zemětřesení až po mraky všežravých sarančat - nejzhoubnějším je luan neboli chaos, takzvané "masové incidenty". Projevy potenciálně nebezpečných lokálních výbuchů, hrozících obtížně zvládnutelnými metastázemi, přibývají jak na počtu (v posledních letech odhadovaném na sto tisíc), tak na jejich závažnosti.

Dochází k mohutnému přesunu obyvatelstva - již 70 milionů od roku 1949, zrodu ČLR. Nedobrovolně evakuovaným vláda platí jen část jejich výdajů. Ještě početnější je rozsah pohybu z vnitrozemí do hospodářsky líp si počínajících pobřežních oblastí. Odhadovaný počet 160 milionů rodinných příslušníků pracuje daleko od svých domovů.

Vládní plánovací komise odhaduje, že do roku 2020 dojde k přesunu dalších 100 milionů z venkova do měst.

V roce 2010 se připomínalo šedesáté výročí čínské invaze do Tibetu. Tam, jakož i v sousedním, rozhodně víc muslimském než marx-leninském Xinjiangu, mezi Uighury, tamějším původním obyvatelstvem, dochází k nepokojům přerůstajícím v násilné střety s vládní mocí .

Daleko největší a oprávněné starosti vládcům působí disproporce – tuze nerovný rozvoj státu. Dvě ekonomie, dva radikálně odlišné způsoby života. Životní podmínky v metropolích v kontrastu s osudem ve vzdálených, stále dost ubožáckých výspách. Prosperují pobřežní oblasti, zatímco značná bída mnohde převládá ve vnitrozemí. Zhruba polovina všeho obyvatelstva stále žije v před-industriálních podmínkách. Obyvatelstvo v největších městských oblastech má desetkrát větší per capita příjem.

Jiným bolehlavem, postihujícím všechno obyvatelstvo bez ohledu na dosaženou životní úroveň, je neblahý ekologický dopad ekonomických priorit nadevše. Obdivuhodným hospodářským úspěchem se Čína doslova dusí - znečistěný vzduch, zasviněná, případně otrávená voda způsobují předčasnou smrt statisíců lidí. Podle odhadu Světové zdravotnické organizace (WHO – World Health Organisation) jen jedna třetina čínských měst má k dispozici dýchatelný vzduch, který se jakž takž vejde do mezinárodní normy.

- - -

Nadpřirozené síly přisouzeny velkému kormidelníkovi. V každé domácnosti trůnila Maova busta a každý den každý příslušník rodiny se musel poklonit aspoň dvakrát. Titán předsedal titánské době a nad vším obří plakáty STRANA JE SLAVNÁ A VŽDY MÁ PRAVDU.

Načež pak tato strana začala přiznávat, že zavinila mizérii milionů, že prosazováním iracionálních dogmat a praktik (Velký skok vpřed 1958, Velká proletářská kulturní revoluce 1965-6) probendila minimálně půl století pokroku, že v údobí Maových počinů bylo sto milionů občanů postiženo a pořádně poškozeno.

Režimem otřáslo několik událostí: generál Lin Biao, prohlášen Maovým "blízkým soudruhem ve zbrani a nástupcem", načež pak zatracen jako anti-maoista a po neúspěšném pokusu o puč v roce 1971 prchal na letadle, jež se v Mongolsku zřítilo.

Po Maově smrti 1976 před soud se dostal Gang čtyř, mezi nimi i jeho vdova Jiang Qing, k smrti odsouzena, do domácího vězení v roce 1984 propuštěna, a hodně rozvzteklená v roce 1991 sebevraždu spáchala.

K notnému otřesu došlo na náměstí Tiananmen v roce 1989, několik měsíců před kolapsem vědeckého socialismu v Evropě.

Režim otřes přežil, pokračoval s Dengovými reformami, dokument "Budování politické demokracie" z října 2005 se vyjádřil zřetelně: "Demokratická vláda je vláda komunistické strany jménem lidu zdokonalovat demokratickou diktaturu. Socialistická politická demokracie Číny má své svěží čínské vlastnosti." (Natolik svěží, že ukládá disidenty do koncentráků, leckdo by dodal.)

Nyní v roce 2012 došlo ke krizi, dosud nezcela vyřešené, jejíž hlavní postavou je Bo Xilai, člen politbyra, jeden z tzv. princelings - princátek, z rodin veteránů, kteří se v třicátých letech podíleli na Maově legendárním dlouhém pochodu do vnitrozemí. Donedávna byl pokládán za hlavního kandidáta na převzetí nejvyšší funkce ve straně, při příležitosti nyní připravovaného sjezdu strany, na němž dojde k důkladné generační změně v nejvyšších funkcích.

Tento Bo Xilai, až do začátku tohoto roku v sečuánské provincii, jenž vládl městu Chongqingu - větším než celé Švýcarsko a s daleko větším počtem (28 milionů) obyvatel - byl 15. března své mocné funkce zbaven. Vesměs sice charakterizován přívlastkem flamboyant ("okázalý, velmi zajímavý"), se synem studujícím v USA na Harvardské univerzitě (stejně tak jako dcera viceprezidenta Xi Jingpinga), ale se zřetelnými sympatiemi pro onu již nyní dávnou Maovu éru, s nutkáním rozdmychat někdejší maoistický populismus. A těšící se nemalým sympatiím nejen mezi nostalgickými staromilci, ale i mezi kritiky současného čínského stavu věcí, tolerujícího například okázalou chloubu nynějších náhlých miliardářů v sídlech, kopírujících palác ve Versailles. Bo Xilai nejen s chutí prozpěvuje bojovné písně oněch časů, ale sympatizuje s politickými praktikami té doby. Autentické postýskání po dobách "s jistotami", i když jejich součástí byl zaručený pocit existence ve svěrací kazajce. To se projevuje v přemnoha podobách, jak například potvrzuje Ross Terrill, vědec australského púvodu, vynikajíci odborník čínských záležitostí, zmínkou o mnohastatisícovém prodeji jeho někdejší Mao biografie (The Weekly Standard, 2.4.2012). Příznivců časů vlády jedné, jakkoliv přísné strany by se i v české vlasti našlo nemalé množství.

Načež 6. února Bo Xilaiův spojenec Wang Lijun, šéf policie v megametropoli, upláchl do Chengdu, hlavního města provincie, kde na americkém konzulátě, údajně z obavy o svůj život, požádal o politický azyl - jenž mu byl, z důvodů málo zřetelných, odepřen. Dotyčný se obával perzekuce, též v souvislosti se záhadnou smrtí (otrávením) britského byznysmana Neil Heywooda, partnera Bo Xilaiovy manželky Gu Kailai.

Vlivný britský The Economist (31.3.2012) pokládá pád někdejší hvězdy Bo za jednu z nejdramatičtějích událostí za celou dobu trvání ČLR. Nepotvrzena dosud zůstává verze o převratu, o nějž se měl 19. března pokusit Boův spojenec Zhou Yongkang, komandant internal-security forces - domácích bezpečnostních sil.

Zejména na internetu probíhá bitva těchto quasimaoistů a liberálně orientovaných modernizátorů, v čínském kontextu charakterizovaných jako social democracts.

Je nynější čínská krize porovnatelná s kolapsem Sovětského svazu?

Na otázku záporně odpovídá již zmíněný Ross Terrill, s přesvědčivým zdůvodněním: v rozpadávajícím SSSR se sovětské ekonomie neblaze dařilo, což věru není čínská zkušenost.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče