Jak byste ve slovenském referendu hlasovali vy?

Když jsem se včera večer (7/2) zajímal na slovenských serverech o průběh referenda „o rodině“, napadlo mě, jak bych, kdybych byl občanem SR, hlasoval já. A šel bych vůbec hlasovat?

Na tu poslední otázku odpovídám ANO. Domnívám se, že jde o věci zásadní a byla by hloupost připravit se o možno přispět k úspěchu plebiscitu (což bych Slovákům upřímně přál - byť v době psaní tohoto příspěvku, v sobotu večer, se zdálo, že zůstane pouze u toho přání, což se posléze potvrdilo).

Pojďme ale k jednotlivým otázkám.

Otázka první:
Souhlasíte s tím, aby se manželstvím nemohlo nazývat žádné jiné soužití osob kromě svazku mezi jedním mužem a jednou ženou?

Moje odpověď: ANO.

Jsem kreacionista (a progresivní konzervativec) a tudíž je pro mě směrodatné rozhodnutí Stvořitele ohledně této záležitosti. Z poselství prvních dvou kapitol Bible je zcela zřejmé, jaký princip platí, pokud jde o manželství. Jde o svazek mezi mužem a ženou. Nikoli mezi mužem a mužem nebo ženou a ženou. Je pravda, že ve starověku existovala manželství, dle biblického záznamu, nejen v souladu s modelem „jeden plus jedna“, ale také „jeden plus x žen“, což mělo svůj populační důvod. Naše společnost, na rozdíl např. od islámské, si ponechala model „jeden plus jedna“. Považuji toto „omezení“ za správné. Naopak vztah muž-muž/žena-žena za manželství nepovažuji a nedomnívám se, že by tak měl být nazýván. Doporučuji držet se jiného termínu.

Pokud se někomu zdá, že argumentovat Biblí je v našem století poněkud nepatřičné, dovolím si upozornit na jeden podstatný aspekt věci. Rozhodne-li Stvořitel o tom, že manželství je pouze vztah muže a ženy, pak o tom není diskuse. Je samozřejmě možné Stvořitelovu vůli ignorovat (třeba proto, že jeho existenci neuznáváme). Pak je na nás, lidech (dle mého pojetí na Stvořitelově stvoření), jak se domluvíme, co je a co není možno zahrnout do termínu manželství. Může to být vztah muž-žena, stejně tak i muž-muž, žena-žena … ale tím to zdaleka nemusí končit. Čistě teoreticky může uzavřít žena manželství třeba se svým pejskem, stromem či milovanou loukou. Stejně tak muž: se svým porsche, harleyem nebo dýmkou.

Je to samozřejmě přitažené za vlasy. Záměrně. Vypustíme-li jednou gina z lahve, můžeme se nadít čehokoli. A vlastně proč ne: stačí se na čemkoli většinově domluvit – a proč by to nemohlo platit, byť by to byla sebevětší pitomost? Jistě mnozí namítnou: máme přece zdravý rozum, který by měl zabránit těm největším excesům (manželství muže s jeho milovanou dýmkou).

To je bezpochyby pravda, nicméně přičiním k tomu dvě poznámky.

A) Co se dnes zdá nemožné, budeme zítra považovat za naprosto normální. Před sto lety bylo taky nepředstavitelné, že dva muži rovná se manželství, v němž jsou vychovávány děti. A dnes? Nejen představitelné, ale zhusta i reálné.

B) Uznáváme-li jako hráz proti bezbřehé svobodě dělat cokoli náš vlastní rozum, pak říkám ano – a protože jsem kreacionista, dovedu tuto myšlenku ještě dál: náš rozum (obecně) je dílem Stvořitele a tudíž je-li správné řídit se vlastním rozumem (jako že je), pak je neméně správné řídit se principy danými nám Stvořitelem. Tyto principy nám říkají nejen „Nezabiješ“, „Nepokradeš“ atd., ale také, že manželství je vztah toliko mezi mužem a ženou.

Otázka druhá:
Souhlasíte s tím, aby párům nebo skupinám osob stejného pohlaví nebylo umožněno osvojení (adopce) dětí a jejich následná výchova?

Moje odpověď: ANO.

Zde budu stručný. Domnívám se, už s ohledem na výše uvedené, že děti mají být vychovávány v takovém modelu rodiny, kde otcem je muž a matkou žena. Neb tak to bylo Stvořitelem ustanoveno. Jakýkoli jiný model „rodiny“, tak jak před ním decentně varuje onen slovenský videoklip z kampaně k referendu, jemuž se zde věnujeme, a který tamní televize prý odmítly odvysílat (dítě určené k adopci homosexuálním „manželům“, rozuměj dvěma mužům, se logický ptá, kde je maminka), považuji s ohledem na přirozený řád věci za (mírně řečeno) „zavádějící“.

Otázka třetí:
Souhlasíte s tím, aby školy nemohly vyžadovat účast dětí na vyučování v oblasti sexuálního chování nebo eutanazie, pokud jejich rodiče nebo děti samy nesouhlasí s obsahem vyučování?

Moje odpověď: NE.

Důvod: Tímto způsobem nelze určitou skupinu dětí vyčleňovat (svým způsobem zvýhodňovat). Citlivé otázky kolem sexuální výchovy nebo eutanázie je nutné řešit jinak. Učivo musí být formulováno a prezentováno tak, aby bylo přijatelné pro všechny – právě s ohledem na „choulostivost“ tématu. Na druhou stranu strkání hlavy do písku by bylo to nejhorší, co bychom mohli v otázkách kolem sexu a eutanázie pro školní děti udělat. Tak jako má povinný celibát v prostředí katolického duchovenstva své neblahé následky, může mít své neblahé následky i tabuizování sexu (eutanázie se to až tak netýká) v prostředí některých křesťansky orientovaných rodin.

Nelze samozřejmě vyloučit, že v některých rodinách bude docházet k tomu, že něco jiného se říká ve škole a něco jiného v rámci rodičovské výchovy doma. Osobně v tom nespatřuji problém, protože v této „dvojkolenosti“ jsem byl formován celý svůj školní život. Moji rodiče měli diametrálně odlišné názory na mnohé z toho, co se učilo ve škole, dodejme že ve škole komunistické – se vším, co k tomu patřilo: osnovy výlučně podle vědeckého ateismu a marx-leninismu, jediný povolený byl materialistický výklad vzniku světa a života včetně darwinismu v jeho nejprimitivnější podobě, překrucený byl i výklad dějin a tak dále, však to mnozí známe. Co ale dělat, když do školy přijde žák, který je doma veden úplně jinak než jak určují osnovy komunistického státu? Tady platilo, alespoň v mém případě, co tě nezabije, to tě posílí. Naučil jsem se už v dětství jisté názorové pluralitě a záhy jsem pochopil, že svět není ani čenobílý, ani přímočarý, ale že existují hodnoty, které je správné ctít, přestože jsem kvůli nim posmíván nebo třeba špatně klasifikován.

V demokratických zemích včetně Slovenska to takto vyhrocené (předpokládám) už není a jistý nesoulad mezi školou a domácí výchovou může být, je-li náležitě vysvětlen, dětem i prospěchu.

A tak závěrem otázka pro vás, když ne do diskuse, tak alespoň pro zodpovězení si na ni v duchu: Jak byste ve slovenském referendu hlasovali vy sami?

***

Takto bych vyplnil lístek ve slovenském referendu já:

Perlička. O slovenském plebiscitu referovali i v zemích, kde bychom to příliš nečekali. Třeba v Egyptě:

Stejskal.estranky.cz