10.12.2016 | Svátek má Julie






SPOLEČNOST: Češi a nečeši

16.2.2013

Období prezidentských voleb bylo zpestřeno mimo jiné i jmenováním nového ministra zahraničí ve Spojených státech. Stal se jím bývalý viceprezident (a v roce 2004 neúspěšný kandidát na prezidentský úřad) John Kerry, který by pro českou veřejnost mohl být zajímavý především tím, že jeho praděd pochází z moravské obce s dnešním názvem Horní Benešov v bruntálském okrese. Tato skutečnost byla již dříve široce uváděna ve sdělovacích prostředcích. Starosta Horního Benešova se pochopitelně radoval a dokonce hodlal Kerrymu nabídnout čestné občanství a pozvat tohoto "nejmocnějšího Čecha" na návštěvu, "ať vidí, jak je doma". Měl ovšem smůlu. Na rozdíl od také nového US ministra obrany, který se hrdě hlásí ke svému polskému původu, J. Kerry o rodnou hroudu svého praděda a čestné občanství žádný zájem neprojevil. Není to výjimečné, kdy se k úspěšné osobnosti hrdě hlásí obce, města a dokonce i státy, což je snadno pochopitelné. Někdy stačí i jen český původ manželky, aby se dotyčný stal do jisté míry vlastně krajanem (jako tomu bylo a je třeba v případě astronauta A. Feustela). Rozhodně to ale není jen česká posedlost.

Proč jsou zde ale tyto okolnosti dávány do souvislosti s prvními všeobecnými volbami prezidenta? Praděd Kerryho Fritz Kohn se narodil v roce 1873 ve městečku, kde v té době žilo asi 4200 německy mluvících obyvatel, z toho bylo 27 židovského vyznání a jen 3 občané uvedli jako mateřštinu český jazyk. O jakém tedy českém (přesněji asi moravském) původu Johna Kerryho tedy může být řeč? To by ale ještě nemuselo být nic závadného. Na úspěšné rodáky a jejích potomky jsou lidé všude pyšní, bez ohledu na národnost, která také není všude běžná. Ve stejném okamžiku je ovšem jiný úspěšný rodák, o jehož vztahu k české zemi, české kultuře a českému jazyku nemohou být žádné pochyby, považován takřka polovinou národa (v bruntálském okolí to byly dokonce téměř čtyři pětiny) jednou za Švýcara, pak za Rakušáka a dokonce i za sudetského Němce. Řeč je - jak každý snadno pozná - o Karlu Schwarzenbergovi. Pokud by Karel Schwarzenberg (dále jen KS) volby prohrál, protože jeho soupeř se zdá být lepší, vhodnější, kompetentnější nebo i jen sympatičtější, je všechno v pořádku. Uvádět jako důvod k nezvolení jeho původ či dokonce i původ manželky mluví ovšem samo za sebe. Že je jeho česká výslovnost někdy poněkud nápadná? Jen ať někdo zkusí od svých 11 let žít v cizině, být multilinguálně vychováván a nemít možnost používat rodný jazyk v běžném styku po většinu života. Poslechněte si jen češtinu některých ratolestí dnešních politiků a podnikatelů po mnohaletém pobytu v cizině. A to, že poněkud huhlá, je jistě málo příjemná vada řeči, která ovšem nemá nic společného jak s národností, tak s kvalifikací. Skutečně se vyznačují všichni naši politici jasnou dikcí, čistou češtinou a gramaticky přesným písmem? To se sice těžko dokazuje v hospodách, ale ve vzdělaných rodinách by to neměl být žádný problém, zejména pokud tyto rodiny také nejsou ušetřeny některých fyzických či intelektuálních potíží. Mnohým může být huhlavý projev příjemnější než dobře srozumitelný, ale přehnaně mentorský a poučovatelský. Pokud je dobře známo, tak KS měl a má české občanství od narození. O cizí pas v emigraci nikdy nepožádal, ten jeho švýcarský má spojitost s dědičným třistaletým domovským právem jeho rodiny v Curychu. A kdo by se něčeho podobného z vlasteneckých důvodů dobrovolně vzdal, ať hodí kamenem.

Jistá významná osobnost se dala slyšet, že prezidentem Čechů, Moravanů a Slezanů může být jen člověk, který celý život prožil se svým národem, spolu s ním se celou dobu radoval i strádal. Je tu ovšem háček již s prvním i druhým prezidentem. A také ten třetí (pokud nepočítáme toho méně vhodného, protektorátního - který si to sám nevybral), ten první "lidový", se raději včas uchýlil do moskevského exilu, aby se prozřetelně vyhnul protektorátnímu režimu a nemusel ho sdílet s českým proletariátem. No a podobně postoupil i prozíravý otec KS v okamžiku, když se právě tento lidový prezident dostal k moci. On si zřejmě také dokázal dobře spočítal, jaké důsledky by společný život s národem měl pro něho i pro jeho rodinu.

Každý český vlastenec by mohl vědět, že exil provází české dějiny již od dávných dob. Autor si netroufá tvrdit, nakolik je následující srovnání oprávněné, ale jaký je rozdíl mezi KS a nám všem milým a obdivovaným Komenským? Oba lze považovat za exulanty (exil a emigrace není úplně totéž, viz Wikipedie) - jeden z náboženských důvodů, druhý z bezpečnostních, u KS navíc ještě v době jeho nezletilosti. Pokud by Komenský neodešel, jeho hlava by jistě nezdobila mosteckou věž, s jeho náboženským vyznáním by měl zcela jistě problém. Pokud by Schwarzenberg-otec neodešel, asi by ho oprátka také nečekala. Ale v Jáchymově by si zcela jistě pořádně zamakat musel, a jak dlouho by vydržel, lze jen usuzovat. Mladý Karel by zcela jistě zůstal i bez maturity. Na vysokoškolské vzdělání by nedosáhl nikoliv proto, že by se musel starat o majetek, ale proto, že by mu to soudruzi neumožnili, jako mnoha tisícům podstatně méně prominentních současníků. Jako nejpravděpodobnější místo jeho působnosti - po službě vlasti coby černý baron (mohl by se pyšnit titulem první "černý princ") - by bylo nějaké to jihočeské JZD, snad dokonce na jeho vlastním panství. Nepochybně se řada diskutérů k výšeuvedenému srovnání přihlásí. Daleko zajímavější by ale mohlo být stanovisko jistého ředitele soukromého gymnázia, případně i jeho otce. Je ovšem málo pravděpodobné, že právě oni sledují NP.

Volby jsou za námi, jistý problém ovšem stále zůstává. A tím je vztah české veřejnosti k dobrovolnému i vynucenému exilu/emigraci. Pokud se někdo ve skutečně demokratické společnosti rozhodne z jakéhokoliv důvodu pro život v jiné zemi, je to jeho čistě soukromá záležitost. Asi tak, jako by se stěhoval z Dolní Lhoty do Horní či naopak. Asi prodá nebo rozdá část majetku, sbalí kufry, rozloučí se s kamarády a jede třeba až na kraj světa. Pokud se mu daří, zpravidla mu to známí přejí (snad jen s výjimkou zhrzených milenek - milenců) a při návštěvě staré vlasti s ním rádi poklábosí a snad i skleničku na zdraví vypijí. Pokud se mu zrovna nedaří a rozhodne se k návratu, všichni ho zase normálně akceptují, jako to bylo do jeho odjezdu. O nějaké zradě vlasti rozhodně není nikdy řeč. Spíš právě naopak, vrací se s jistými zkušenostmi.

Ne tak ovšem v českých zemích. Již jako dítě jsem se setkal s pojmem "strýček z Ameriky". Mohla to být i tetička. Nejsem si jist, ale tento pojem snad vznikl již za první republiky - svědčit by o tom mohly některé filmy pro pamětníky. Alespoň podle nich ten strýček - tetička byli někdy i poněkud naivní, ale vždy byli dost bohatí. Za protektorátu se strýčkové nekonali, nemohli se konat. O to víc byl o ně zájem v prvních letech po válce. A pak přišlo období budování socializmu - kdy se opět strýčkové nemohli konat, protože by to mělo vliv na kádrové posudky. A velmi často i mělo, aniž by přijížděli. Přijatelný byl ovšem vždy nějaký ten poukaz na tuzexové konto. To už zde nebyli jen strýčkové a tetičky, ale i celá řada bývalých spolužáků, kolegů a přátel. Dali se počítat na stovky tisíc. Jakýkoliv styk s nimi mohl být také velmi nebezpečný. I takový obyčejný pohled z dovolené se mnohdy musel hlásit na zvláštním oddělení. Úspěch se těmto lidem tajně záviděl, neúspěch veřejně diskutoval, nezřídka i se škodolibostí.

Nakonec přišla sametová revoluce, hranice se otevřely, takže i bývalí členové pohraniční stráže se mohli vypravit za "čáru", což většina soudruhů činila a činí, ač to dříve u jiných zakazovali, potírali a soudili. Tu opět lidé s pečetí emigranta/exulanta přišli do módy. Dalo se u nich výhodně přenocovat při vytoužené zahraniční cestě, i nějaké to pohoštění a mnohdy i kapesné se našlo. Pochopitelně, že i oni mohli naráz bez problému a bez víza navštívit starou vlast. A zde asi mnozí udělali neodpustitelnou chybu tím, jak se sami prezentovali. Pochopitelně museli být ne-li milionáři, tak alespoň dostatečně bohatí, úspěšní, s bourákem a rozlehlou vilou. Neúspěšnost je totiž neomluvitelná. A i když se za takové sami nepovažovali, jako takové je každý automaticky pokládal. Také byli velmi zkušení. Snad právě zde lze hledat původ všeobecně rozšířeného odporu k emigrantům. Zejména pak u těch méně úspěšných vlastenců. "Oni si žili jako prasata v žitě, zatím co my jsme tady trpěli pod dohledem sovětských tanků." Úspěch a blahobyt "český obyčejný človíček" jen tak neodpouští. Snad jen v jednom případě. Musí to být nějaký známý a úspěšný sportovec. Snad i osobnosti jako třeba Miloš Forman a jemu podobní se ještě dají považovat za správné Čechy, i když jsou také načichlí cizinou. Opustíš-li mne, zahyneš.

Pokud má na Západě někdo lepší auto nebo upravenější dům, tak se zpravidla jeho soused vyvaruje jezdit rezavou károu nebo mít otlučenou omítku na domě a sám se snaží alespoň o srovnatelný standard. I když to jistě neplatí vždy a všude, ale nejeden správný český občánek si raději bude přát, aby sousedovic koza chcípla, místo toho, aby se snažil mít kozy dvě. Ať už je tomu jakkoliv, málokdo si v Česku dokáže představit, jaké začátky v cizině většina exulantů a emigrantů měla. Bez přátel a příbuzných, mnohdy bez práce a znalosti jazyka, ale zato s "emigrantskými sny", které trvaly dlouhé měsíce a mnohdy i léta. Byli pochopitelně i takoví, kterým se svět otevřel sám.

Pokud nějaký "cizák-emigrant" přijede a zejména přijížděl s valutou, tak byl ještě trpěn, zvláště pokud byl ochoten zatáhnout nějaký ten účet v hospodě. Nedej ale pánbůh, pokud se snažil nějak angažovat ve veřejném životě. O vstupu do vyšší politiky už vůbec nemluvě. To bylo a je vyhrazeno pouze pro "správné, normalizované Čechy". A také nesměl po předcích vlastnit nějaký větší majetek, který byl znárodněn a po revoluci restituován. Nejmarkantněji se to dá pozorovat právě na příkladu KS. Přitom je nutno připustit, že ne všichni emigranti se vraceli pouze s ušlechtilými, vlasteneckými úmysly. Na druhé straně kolik "správných Čechů", bývalých nájemníků v panelových domech, zatoužilo co nejrychleji žít v palácích v tuzemsku i cizozemsku, za jakýchkoliv okolností? Kolik mezi úspěšnými Čechy (v Rusku jim říkají "noví Rusové") je bývalých veksláků, estébáků, vysokých komunistických funkcionářů a podobně, kteří svůj majetek získali velmi pochybným způsobem?

Závěrem k této problematice by se dalo dodat ještě následující. My Češi jsme občas poněkud divní a nevypočitatelní ve vztahu k naším krajanům v cizině i "cizozemcům" v našich zemích. Slovo cizozemec je v uvozovkách z toho důvodů, že se zde vztahuje i k rodákům s jiným mateřským jazykem. Tak třeba v rodišti Ferdinanda Porsche bylo zřízeno muzeum a nikomu nevadí, že on konstruoval a vyráběl pro Hitlera vozidla a zbraně, sám byl přesvědčeným nacistou, členem NSDAP a SS-Oberführerem. Kolik lidí dokáže být pyšnými na to, že se narodil právě v českých Vratislavicích? Gregor Johann Mendel se narodil v čistě německé rodině, jeho mateřským jazykem byla němčina, ale je považován za slavného rodáka. Jeho jméno čestně nese i první česká vědecká stanice na Antarktidě. Je sice pravda, že on se časem naučil plyně mluvit česky a sám se citíl být "Moravanem německé řeči", to ale přece také neodpovídá kriteriím "správného Moravana". Ve stejnou dobu Baťa, Nehera a celá řada dalších velmi úspěšných osobností (mezi nimi i strýc KS - Josef Adolf) byli a jsou dosud zatracováni, mnohými považováni za zrádce, kolaboranty, cizáky a podobně. Především asi proto, že byli úspěšní. Jak dlouho bylo zakázáno i jen zmiňovat se o některých Češích, kteří udělali kariéru ve světě? A kolik Čechů dosáhlo uznání a úspěch teprve až poté, co z Čech odešli? Kdo ví, jak by to bylo s věhlasem i takového Komenského, kdyby neodešel do exilu. Vždyť i potomci dnešních špičkových politiků studují a působí převážně asi v cizině. Dá se předpokládat, že tam má namířeno i zatím sympatická "první slečna".

Komenský byl a zůstal vlastencem, i když odmítl přistoupit na katolicizmus a raději volil exil. A co s těmi, kteří odmítli podřídit se normalizaci, platit povinně příspěvky ROH, stát se členem brigád socialistické práce, chodit na zemědělské brigády a dávat si veliký pozor, s kým a o čem mohou mluvit? Přestali oni být vlastenci, takže ti praví vlastenci jsou pouze voliči jednotné kandidátky, kteří veřejně vyslovili souhlas s bratrskou pomocí? Vždyť dnes se každý asi jen usmívá nad podobnými volbami na Kubě nebo v KLDR. A přece v srpnu 68 div ne každý byl ochoten postavit se i před tank.

No a pokud už jsme u těch Schwarzenbergů, vzpomeňme i praděda KS, Karla Filipa (zakladatele orlické větve Schwarzenbergů), jednoho z nejvýznamnějších evropských vojevůdců, generalissima, diplomata a pokořitele Napoleona v bitvě národů u Lipska. Toho zcela přenecháváme Rakušanům. Je pozoruhodné, že manželka KS byla v předvolební diskuzi roztrhána div ne na kusy k vůli svému otci, ale o jeho slavném pradědovi ani zmínka.

Karel Filip ostatně není jediný významný vojevůdce českého původu, jehož socha stojí na čestném místě pouze ve Vídni. Podobný osud má i další český šlechtic - Jan Radecký z Radče. Pomník tohoto náčelníka štábu a autora spojeneckých plánů v bitvě u Lipska stál i na Malostranském náměstí před kavárnou Caffé Radetzky až do roku 1919. Vrátí se někdy zase tam, nebo někam jinam? Slavný Radeckého pochod od Johanna Strausse staršího jsme ponechali pouze Rakušanům. Zato ale v nejedné hospodě a při nejedné party s oblibou zpíváme ryze českou lidovou píseň o generálu Laudonovi lotyšského původu, ale všeobecně považovaném také za Rakušáka. Ostatně rodiče mnohých a prarodiče všech nás byli navenek také vesměs Rakušané a jako takoví bojovali a umírali pod rakouskými prapory. Ale copak jsme se lépe nechovali vůči svým krajanům, kteří bojovali již za Československou republiku pod trikolorou s modrým klínem? Takže nic nového pod sluncem. V podstatě to vypadá skoro tak, že od husických dob až po rok 1918 Češi nemají žádné vojevůdce a jako by umírali pouze v posteli. Za bolševika i ti legionáři a odbojáři z I. a II. světové války byli zatracováni, týráni v lágrech, nejednou i popravováni. Zůstali jen vybraní s partajní legitimaci. Úcty a díků se dočkali až po smrti nebo, pokud měli štěstí, ve vysokém stáří. Takže v podstatě nic nového pod sluncem.



Diskuse


B. Rybák
9:12
18.2.2013

B. Rybák
9:12
19.2.2013

I. Kudrnová
19:33
17.2.2013

K. Machala
15:19
17.2.2013

S. Vaněček Šauerová
17:36
17.2.2013

S. Vaněček Šauerová
17:47
17.2.2013

I. Schlägel
9:01
17.2.2013

J. Sládeček
16:51
16.2.2013

O. Firtl
11:43
17.2.2013

S. Netzer
14:12
17.2.2013

B. Rybák
10:13
19.2.2013

P. Pavlovský
5:00
16.2.2013

Z. Kulhánková
5:08
16.2.2013

P. Pavlovský
6:10
16.2.2013

P. Pavlovský
6:30
16.2.2013

Z. Kulhánková
6:43
16.2.2013

P. Pavlovský
7:01
16.2.2013

P. Pavlovský
18:59
16.2.2013

Z. Kulhánková
1:31
16.2.2013

P. Vavruch
15:38
17.2.2013

Z. Kulhánková
20:26
17.2.2013

počet příspěvků: 32, poslední 19.2.2013 10:13









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.