Extrémní levicoví anarchisté poslední dva měsíce zapalují policejní auta. Nedávné dva útoky se uskutečnily zase v Praze. Nejprve hořelo policejní auto poblíž metra Strašnická a v sobotu 5. července 2015 zapálili žháři policejní auto nedaleko vlakového nádraží v Bubnech a opět prý přímo před policejní služebnou.

I první útok z poloviny května se stal v Praze před policejní stanicí v Hostivařské ulici a koncem června byla napadena dvě auta na severu Čech, jedno ve Střekově v Ústí nad Labem, kde byl pachatel později zadržen.

K útokům se přihlásilo sdružení Síť revolučních buněk. Jedna z nich s názvem Divoká srdce vydala prohlášení: „Stalo se tak v reakci na policejní a státní represe proti anarchistům. Buňka sabotáží vyslala vzkaz: Nehodláme se tomuto násilí ze strany státu smířit. Budeme proti němu bojovat.“ K útoku ve Střekově se zase přihlásila skupina s názvem Proletářská solidarita. A ještě před tím pod heslem Válku válce asi 200 anarchistů manifestovalo na 1. máje v Praze.

Extrémní levicová scéna se ohněm mstí údajně za dubnový zásah proti těm, kteří dle policejních úředníků připravovali útok na vojenský vlak nebo na vlak převážející auta značky Hyundai. V Brně-Králově Poli byla u jedné z buněk nalezena nebezpečná trhavina a nástražný systém. Příprava útoku se jim bude muset ale dokázat před soudem.

Připomeňme si ale důvody a cíle podobných uskupení. Slovo anarchismus vzniklo z řeckého slova anarchos, což v překladu znamená bez vládce. A výraz anarchia bez autority. Anarchisté odmítají politickou moc a centralizaci, jinými slovy usilují o zrušení státu. Jejich cílem je společnost bez vlády, která má být uspořádána na základě zvykového práva. Prapůvod těchto myšlenek najdeme v budhismu, v XIX. století i u nás na stránkách radikálních časopisů Budoucnost či Proletář, kde se hlásala taktika „propagandy činem“. Naši anarchisté se poprvé sešli na konferenci v roce 1896 a vypracovali tzv. Manifest českých anarchistů, ale nikdy nebyli početní a také nenapáchali velké škody.

Za nejbrutálnější jejich čin bývá považován atentát na ministra financí v první Švehlově vládě z roku 1923 Aloise Rašína, kterého zastřelil devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal. Ten si za to odpykal 18 let vězení. Důvody k atentátu lze nejspíš hledat ve složité hospodářské situaci Československa a Rašínově snaze prosazovat striktní rozpočtovou politiku, nezaměstnanost pak vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob.

Tehdy i dnes jde nejspíš v Česku zase o malé skupiny či osamělé bojovníky. Kdyby se ale zhoršila ekonomická situace, mohli by se ještě více radiklizovat, i když v době nejkrutějších útoků Frakce Rudé armády v Německu v sedmdesátých letech to byli právě anarchisté, kteří hlásali heslo: „Společenské vztahy nelze vyhodit do povětří.“

Je tedy zřejmé, že ani názorově nebyli anarchisté nikdy jednotní, jsou to individualisté, a proto se proti nim tak těžko bojuje.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus