22.1.2018 | Svátek má Slavomír


ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den

28.12.2007

Letos pro mě nastal Štědrý den trochu dříve než obvykle. Začal štědrým nákupem už ve čtvrtek dvacátého. Vzal jsem si na něj den dovolené. (Od té doby, co nedělám na směny, musím si brát na vskutku velké nákupy dovolené...)

Na nákup jsme s Ivanou vyrazili, jak nejdříve bylo možno. Protože jsem měl dovolenou a vstával v půl jedenácté, možno bylo až o dvanácté. Odpoledne, ve kterém jsme nakoupili převážně potravinářské zboží (žrádýlko) ve zličínském Tesku, jsme přežili celkem v pohodě. Zasypali jsme úložný prostor v rodinné nákladní felícii a ještě si zajeli pro ponákupní večeři (tři porce svíčkové s knedlíkem do krabiček) do Krakonošovy zahrádky u stodůlecké Delvity (vlastně Billy). A pak jsme učinili tu chybu, že jsme se ještě stavili pro drobné nezbytnosti v sousedním Makru.

Místní nával překonal všechno očekávání. Probíhala zde totiž jedna z mnoha lákacích akcí. Koupíte si zboží alespoň za tři tisícovky (bez DPH) a pak dostanete zcela zdarma kapra a lahev "šumivého vína". Zdálo se, že většině Pražáků a obyvatel přilehlého Středočeského kraje to připadlo jako dobrý nápad! I Ivanka zprvu podlehla té vidině zdarmého získání lahve šampaňského(?), akorát ji zadrželo pomyšlení, co by si asi tak počala s kaprem tak brzo? Protentokrát nás zachránila tradice, která velí koupit kapříky až den před Štědrým dnem.

Což nastalo až v neděli třiadvacátého. Tentokrát jsem nekupoval ani teskové ani makří kapry, ale zastavil jsem se u jihočeského rybáře na Lukách. Cestou z Alberta, protože jsem, pochopitelně, po supervelkém nákupu ještě musel koupit chleba. A hladkou mouku. A td. Letos ještě měli námi ždané malé kapry, neb široké kaprožravé okolí bylo zásobeno zdarmými kapry z Makra. Tentokrát jsem koupil pouze tři kapry kol dvou kil, ne čtyři jako obvykle. Dcerka Terka i se svým hochem přijdou až na Štěpána, kdy je na jídelníčku šoulet.

Rybář měl zabíjecí licenci. Kapry praštil dřevěným obuchem do hlavy, pak řízl pod hrdlo (tam, kde ho mají teplokrevníci). Krev z nich prýštila do ďoury v popravčím válu, kde ji chytal igelitový pytel. Jen prsními ploutvičkami zachvěli, jeden, druhý, třetí. Ještě chvíli se reflexivně chvěli celí. Pak byli zasunuti do tašky, odneseni domů a upečeni, načež snědeni, jak jest jejich údělem. Jenže to nešlo tak rychle.

Kol poledne Ivana zjistila, že tihle malí kapři jsou fakt moc malí a dostal jsem další bojový úkol: koupit a) velkou hlavu kapra, b) dvě velké půlky kapra, c) jikry a mlíčí. Nejdříve jsem to zkusil v Tesku. Ale rybáři venku se nezdržovali řezničinou - prej vevnitř. Vevnitř měli jen půlky kapří, a to bylo vše. Už jsem je koupil a stál u kasy, když mne napadlo - a kde budu shánět to ostatní? Půlky jsem vrátil, zajel zpět na Luka. Jihočeský rybář už vyléval kádě, ale na place pod tržištěm ještě byla trojice prodavačů kaprů. U jedněch jsem si nechal zabít skoro čtyřkilového kapra - a rozporcovat na a) hlavu, b) půlky, c) jikry. Mlíčí jsem koupil vedle u konkurence.

Protože jsem měl uklizíno už od soboty, kdy jsem i strávil odpoledne balením dárků, mohl jsem se v neděli po o ještě pustit do příjemné práce. Dával jsem dohromady své psaní o Izraeli, které jsem dokončil právě před rokem - a teď se na obzoru rýsuje jakýsi zájem o ně. Opravoval jsem přelkepi, mazal dublety a sjednocoval názvy místních jmen. Dělal jsem celistvý text ze čtyřiceti článků psaných po dobu půl roku. Takže jsem poslední čas adventu vlastně strávil ve Svaté zemi...

Další příjemnou nedělní prací bylo vstrčení stromečku do stojánku. Protože jsem tentokráte zacouval ke starší tradici a koupil smrček, zasunul se mi do smrčkového stojánku velmi přesně, ani jsem jeho dřevo nemusel příliš na lodžii okudlávat, a přesto stál rovně. Ještě jsem ho ve sprchovém koutě osprchoval. Vyvinul jsem novou technologii sprchování, už do kouta nelezu se stromkem. Zasunu za ním vrátka a sprchuju ho ze skládacího žebříčku, odkud dosáhnu přes ochranné sklo!

A pak již Štědrý den nám nastal. Zapěl jsem stromečkovi, aby vstával (a ustroj se - sám, pobízel ho Honza, ale ustrojit ho musel on:), posnídal vánočku, zanechal Ivanku a Honzu jejich povinnostem a vydal se do města. Letos jsme si předem zamluvili černého kubu v chlebíčkárně v Londýnské, hnedky u spořitelny v Jugoslávské. Výdejné paní jsem se zeptal, jestli bych někde v okolí nenakoupil prskavek? Které jsme vloni asi dopotřebovali a po celý rok si na ně nevzpomněli. No dobře, si nevzpomněl. Že prý když půjdu směrem do Anglické, tak tady kousek vedle, hnedky u knihkupectví, mají potraviny Číňani. No a když Číňani, mohli by mít prskavky!? Jenže tam byly potraviny a prskavky nevedli. Tak jsem vešel alespoň do vedlejšího knihkupectví a optal jsem se: "A vedete taky sci-fi?" Vedli. On to byl Komár, se kterým jsme se naposledy viděli na jednom z Parconů - a ukázalo se, že knihkupectví v Londýnské jest sídlem démona, tedy Daemona...

Dějí se věci na Štědrý den. Tak jsem koupil Terce k již dříve zakoupeným dílům z "první české fantasy/sci-fi série o agentu JFK" ještě 13. díl, Žambochovu Dámskou hru. Dáma, vyvedená na obalu, máchá mečem a je celá zakrvácená, ještě více než kapři. To se bude dcerce líbit. A protože démon z O2 způsobil prasknutí kabelu a tím znepřístupnění platby kartou, zaplatil jsem hotově, neb jsem věděl předem, že nás elektronické služby mají tendenci opustiti právě v tom nejchoulostivějším okamžiku.

A pak už jsem spěchal s kubou domů. Byl to moc dobrý oběd, ale... ještě kus kuby čeká na svůj osud stále na vymrazené lodžii. Moc jsme ho totiž pro bohatý obsah česneku nepojedli. Já málo (kvůli dně), žena ještě míň (chytil ji žlučník) a Honza vůbec (nechutnal mu). Tahle tradice se u nás asi nezavede...

Vše šlo dále podle letitých zvyklostí. Synek obaloval kapra, žena smažila, já si na chvíli ještě schrupnul. Pak umyl podlahu a sebe. Oblekli jsme se a o osmé zasedli ke stolu. Pojedli polévky i kapříka s bramborovým salátem (máme ho plný pětadvacetilitrový škopík), popili bílého vína a pak šli Honzík s Ivankou vyhlížet jéžiška do rondelu. Já zapálil dlouhé prskavky (koupil jsem je nakonec na Lukách) a zazvonil na kozí zvoneček po babičce Hejtmánkový. A zapomněl rozsvítit elektrická světýlka! Napravil až synek. Myslím, že se konečně profláklo, jak to s tím jéžiškem vlastně je...

Dárky byly. Jako vždy hromádky pěkných knížek. Synek dostal dvojici japonských lamp, ty mu pásnou do jeho nového bytečku, který na něj už čeká. Já dostal krom knih a košil a ochranného japonského ducha (s rolničkou:) další tradiční dárek - krásnou šálu, tentokráte šedou. Tu už doopravdy neztratím! Ivanka dostala taky šálu, bavlněnou, ručně tkanou, na Křivoklátě jéžiškem Honzou zakoupenou.

Hned na Boží hod jsme si je vyzkoušeli, při pravidelné procházce do lesejka nad Prokopáčem, kde bylo lze asi tak před sedmi lety možno potkati i Astona s Bartem. Mírně mrzlo, ale beze sněhu. Jen pod borovicemi černými s doruda hnědou kůrou se na zemi pokryté starým jehličím bělala spadaná námraza. Na závěr šálové vycházky jsme prošli staveništěm a už novou ulicí dalšího sídlišťátka, kde však tento den pracovali než pravoslavní Ukrajinci. Jeřáby tentokrát sloužily jen jako větrné korouhvičky, téměř všechny ukazovaly vítr od jihozápadu, který sliboval ukončení týdenní inverze, ve které rozbolela hlava i mě. Šli jsme tou novou pustou ulicí až navečer, to jest v půl páté, půl hodiny po slunka západu. Na cestu se nám automaticky rozsvěcovaly světla u vchodů dosud prázdných domů.

Celý Štědrý den jsem strávil bez toho, abych spustil počítač. V hodobožové úterý jsem však začal sepisovat tohle povídání, které jsem chtěl doprovodit odkazy na své starší Štědré dny. Proto jsem se zaryl do archivu a pomocí určitých šamanských praktik jsem je vykopal všechny. Archiv končí v půlce prosince 1998 - ale tak je tomu už od února 1999. Google přitom umí nalézt jen psí příspěvky dva roky zpátky, až po přechodu na lidovky.cz. Jediné moje psí Vánoce unikly z neviditelného archivu - ty první z roku 1997. Ještěže mám své texty zálohované a že se mi je vždy podařilo někde dohledat, v poště, na netu, na prastarých disketách... Však mi za těch deset let zhavarovaly tři harddisky! Takže jsem ono deset let staré písání poslal Jirkovi Wagnerovi k uveřejnění. I Google ho teď najde...

Na Štěpána přišla dcerka se svým partnerem a Vánoce pokračovaly. Jéžišek přinesl další dárky. Už tradičně něco od počítače. Tentokrát se k nám nenastěhoval celý nový poč, ale Honzík dostal jenom novou myš. (Poslední týdny jsme se museli prát o dvě myši ke třem PC!). Terka dostala ne šál, ale rovnou pléd. Hezky jsme si popovídali a zatěšili se na další Vánoce.

Ty letošní ještě pokračují. Během tohoto písání jsem si dal talíř rybí polévky a dojedl toho kubu. Ohřál jsem si rybí řízek a naložil bramborového salátu (nějak nám ubývá, už ho zůstala jen polovička). Vypil lahev branické desítky a litr Korunní minerálky. Naloupal si banán a rozřízl sladký grep z izraelské Jaffy. Příští rok se tam zase podíváme.

Já myslím, že správné Vánoce vlastně nikdy nekončí.

Šťastné a veselé svátky vánoční 2008 přeje Šaman.

Psáno v Praze na Vánoce 2007

********************************************

Následují linky na předcházející Šamanovy Štědré dny a jeden můj dárek pro fanoušky starého Psa. Články od roku 2000 výše jsou doprovázeny rámci, ve kterých se nacházejí odkazy na další články. Když na ně kliknete, ozve se vám "Server pes.internet.cz nenalezen". Nic to. V adresové řádce zaměňte řetězec "pes.internet.cz" řetězcem "archiv.neviditelnypes.lidovky.cz" a článek se vám vyloupne.
Od roku 2002 zaměňujete za řetězec "pes.internet.cz/hyena2002", anebo použijete elegantnější způsob: Kliknete na kýženou rubriku, třeba na Litery nebo Mrožoviny, objeví se vám přehled patnácti článků s perexy, a při kliknutí na tyhle linky se ty články už rozbalí rovnou.
Příjemnou četbu!

*****************************************************

Můj Štědrý den 1997
Dobrou chuť! (1998)
Zima, zima (1998)
Semínka (1998)
Vůně domova (1998)
Naše Vánoce (1998)
Vánoce, ach Vánoce (1999)
Vánoční přání (1999)
Lucifer pod stromečkem (1999)
Jak jsem kupoval ryby (2000)
Nejkrásnější dárek (2001)
Můj Štědrý den (2002)
Můj Štědrý den (2003)
Můj Štědrý den (2004)
Můj Štědrý den (2005)

Můj Štědrý den (2006)



Diskuse


Metráček
15:40
28.12.2007

Jojin
10:44
28.12.2007

Milda
7:24
28.12.2007

Evropan (original)
1:25
28.12.2007

Vasekpasek
1:15
28.12.2007

počet příspěvků: 5, poslední 28.12.2007 03:40









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.