25.6.2016 | Svátek má Ivan






PRÁVO: Kauza Zadeh II.

21.3.2016

Navazuji na článek Kauza Zadeh I, uveřejněný 15. března 2016. V jeho původním vydání se vyskytuje chyba, která je výslednicí nemožnosti osobně monitorovat řízení a úzkostně vzrušené nálady, která před propuštěním Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ) z vazby zavládla v jeho rodině, mezi obhájci a přáteli. Nebylo úplně snadné získávat informace o průběhu dění. Následkem toho jsem zásluhu za zamítnutí otřesného návrhu KSZ Brno na uvalení předběžné vazby na pana SAZ přiřkl soudci Aleši Novotnému, ač ve skutečnosti v tomto případě soudil soudce Martin Vrbík. Čtenářům i pánům soudcům se omlouvám.

Leč pokročme k dalšímu třídennímu bloku hlavního líčení, který proběhl u Krajského soudu v Brně ve dnech 15.-17. března 2016. Proti prvnímu bloku byla atmosféra v soudní síni naprosto odlišná. Vztahy mezi obhájci a předsedou senátu postupně nabyly rázu věcné spolupráce na společném díle, jehož výsledek si ovšem každá strana představuje jinak. Začaly výslechy obžalovaných, zatím samých „malých ryb“. Posledního z nich přivedla eskorta z výkonu trestu. Bylo by předčasné spekulovat o tom, zda vyznění výslechů je příznivé pro důvodnost obžaloby, protože jsme teprve na začátku. Pokud ale někdo chápe tento proces jako hon na SAZ, žádné svědectví v jeho neprospěch zatím nezaznělo.

Ač se jedná o jeden z největších procesů z oboru hospodářské kriminality, probíhá stranou zájmu veřejnosti a médií. Prostor pro veřejnost zel prázdnotou. Ani k úternímu zahájení se nedostavili jinak obligátní novináři a kameramani.

V klidu se řešil i jediný významný střet obžalovaného a jeho obhájce s předsedou senátu. Před výslechem obžalovaného M.Š. oznámil obhájce, že jeho klient byl v přípravném řízení vystaven nátlaku ze strany policie, jímž měl být přinucen k usvědčování obž. SAZ. Jeho sdělení pak rozvinul do podrobností sám obžalovaný.

Policisté slibovali M.Š., že ho za spolupráci odmění postavenim spolupracujíciho obviněného se všemi jeho výhodami. Na „přesvědčování“ se podílel také Petr Pfeifer, zmíněný v članku Kauza Zadeh I. Tlak na obviněného zdůraznili jakoby náhodným krátkodobým zadrženim a předvedením k podání vysvětlení manželky a dcery M.Š. Pan obžalovaný ale velkorysou nabídku role provokatéra a falešného svědka odmítl, protože si je jist svou nevinou, takže o postavení spolupracujíciho obviněneho nemá zájem. Mimo to pana SAZ nezná, takže by z donucení podával křivé svědectví.

Chování policistů lze dle mého laického názoru považovat za spáchání přečinu pokusu o podvod v souběhu se zneužitím pravomoci veřejného činitele, neboť kupčili s něčím, čím nedisponovali: není to policie, kdo rozhoduje o udělení postavení spolupracujícího obviněného.

Obhájce podal v této věci několik stížností, jednu z nich k rukám předsedy senátu Aleše Novotného, který ji založil do spisu jako součást obhajoby obalovaného, aniž by přijal opatřeni proti nezákonně jednajícím policistům.

Předseda senátu sice připustil, že jednání policistů má znaky trestného činu, ale trval na tom, že stížnost se této kauzy přímo netýká, proto žádná opatření nepřijal ani nepřijme. Obžalovaný jej pak vyzval, aby se z řízení vyloučil pro podjatost. Senát vyzvě nevyhověl. Obhájce napadl usnesení stížností, o které rozhodne Vrchní soud v Olomouci.

Během pokračování hlavního líčení pak oznámili další dva obžalovaní, že také jim policie učinila stejnou nabídku. Jednoho z nich ale předseda senátu usvědčil listinami ze spisu, že o tuto výhodu žádal sám.

Uvedený konflikt přesahuje svým významem rámec tohoto procesu. V kauzách, k nimž bývá zván spolek Šalamoun, se podobné nepřístojnosti vyskytují poměrně často. Náš případ je názorným příkladem svévolného chování policie a státního zastupitelství v přípravném řízení, které slouží k dopravení obviněného za mříže stůj co stůj. Touha po úspěchu stojí u pokleslých jedinců nad zákonem a dobrými mravy. Často na jejich zvrácenost doplácejí nevinní lidé.

Soud, jemuž se dostanou do rukou poznatky zakládající podezření na spáchání trestného činu, má jako státní organ povinnost ze zákona i s ohledem na dobré mravy přijmout opatření k zahájení prověřování. Nečinnost vede ke škodám přinejmenším tím, že umožňuje “vychladnutí stop”.

Soudce Aleš Novotný sice svou nečinností v této věci podle mého laického názoru pochybil, ale bohužel nevybočil ze zavedených zvyklostí. Stížnosti a trestní oznámení na policisty Generální inspekce bezpečnostních sborů zpravidla odbývá sdělením, že pokud policisté jednají jako orgán činný v trestním řízení, odpovídá za zákonnost jejich postupu státní zástupce a GIBS není oprávněna vést proti nim vyšetřování. To i v případech, kdy jde o provinění dobře viditelné. Stížnosti kvůli násilí na vyšetřovaných, v nichž stojí oběť zločinného jednání proti policistům, jsou většinou neprůchodné, protože poškozený stojí sám proti pachatelům, kteří si vždy svědectvím vzájemně kryjí záda a vyšetřující orgány jim většinou uvěří.

Návrhy na kárné řízení proti státním zástupcům a soudcům kvůli pokleskům spáchaným v průběhu trestního řízení kární žalobci (což jsou hlavně předsedové soudů a vedoucí státní zástupci) odmítají s tím, že původce pohoršení pouze uplatnil právní názor, na což má právo.

Stížnosti a trestní oznámení zakládají do spisu jako nástroj obhajoby, k němuž se téměř nikdy nepřihlíží.

Pokud by tedy Vrchní soud v Olomouci vyhověl stížnosti proti nevyhovění podnětu k vyloučení soudce Aleše Novotného pro podjatost, byl by to varovný signál pro soudcovský stav, že začíná odklon od politiky chránění beztrestnosti soudců, kteří tolerují nezákonné postupy orgánů přípravného řízení. To se ale určitě nestane, neboť soudce Aleš Novotný svým postupem nevybočil z vyjetých kolejí obvyklého chování stovek svých kolegů. Změna nastane teprve tehdy, až si zákonodárci a ministři spravedlnosti a vnitra uvědomí, že od ojedinělých výstřelků svévole orgánů činných v trestním řízení vede přímá cesta k tragediím nevinně odsouzených a jejich rodin, a nevynutí si přísné trestání těchto nepřístojností.

Polemika mezi obhájcem a předsedou senátu se ovšem týkala také žalobce, který ji sledoval bez viditelného zájmu. Slyšel nejen reptání obžalovaného a jeho obhájce, ale také výrok pana soudce o tom, že oznamované jednání policistů má asi znaky trestného činu. Zákon ukládá státnímu zástupci stíhat každý trestný čin, o němž se dozví. Jeho reakce na informace z hlavního líčení bude proto zajímavá. Pokud bude stejně důsledný a zásadový jako v případě prosazování nesmyslného prodlužování trápení obž. SAZ a jeho blízkých útěkovou vazbou a šroubováním kauce na rekordní úroveň, uvěřím v jeho nestrannost.

Hlavní líčení bude pokračovat v úterý 22. března 2016.



Ford Focus 1.6 i 2005 · Klima,...
Ford Focus 1.6 i 2005 · Klima,...

r.v. 2005, naj. 160 890 km, benzín
123 000 Kč (s DPH)

Diskuse


P. Skřivan
20:23
21.3.2016

počet příspěvků: 1, poslední 21.3.2016 08:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.